Zajímavosti

16.12.2017 20:22

Šest křížků tažného koně

text, foto: (jjk) Šest křížků tažného koně
Dnes je to už jen občasný návštěvník tuzemských letišť, ale vždy zaujme zvukem svých motorů a i černou stopou, za těmi motory se linoucími. V československém a posléze českém a slovenském vojenském letectvu létaly tyto stroje pouze dva a tak dnes ty sporadické návštěvy našich letišť už jen osvěžují stroje ukrajinských a běloruských společností (a výjimečně i některých dalších). Tento čtyřmotorový stroj se vznesl do nebes poprvé 16. prosince 1957, což znamená, že 16. prosince 2017 oslavil šedesáté narozeniny.
V Československu a posléze České republice se zjevoval stroj Antonov An-12BP (cn 4342105/1964) s číslem 2105 na trupu, který československé vojenské letectvo zdědilo po vojenském letectvu sovětském v roce 1981. Letoun sloužil až do roku 1994, tedy dva roky stihl už v samostatném českém vojenském letectvu a pak byl vyřazen. V roce 1997 byl letoun odprodán do Bulharska společnosti Air Sofia (LZ-SFJ). Ale 29.září 1999, když byl v pronájmu u indonéské společnosti Mandala Airlines havaroval fatálně na letišti Simpang Tiga v Pekanbaru. To druhý letoun Antonov An-12BP (cn 4342209/1964), který sloužil od roku v československém vojenském letectvu (a po rozdělení státu, do roku 1999 v letectvu slovenském) s registrací 2209 měl poněkud větší štěstí. Ve slovenské armádě dosloužil v roce 1999 a po té putoval do Moldávie (jako ER-ACH) ke společnosti Tiramavia a později Air Pesada a jejím prostřednictvím k vojenskému letectvu Angoly. Od roku 2003 létal jak pro angolskou vládu, tak pro angolské vojenské letectvo a tak nosil jak vojenskou registraci T-309, tak civilní D2-MBH. A v říjnu roku 2014 byl stroj definitivně vyřazen z provozu a odstaven.  
Letoun Antonov An-12 byl vlastně pokračovatelem dvoumotorového těžkého nákladního vojenského letounu Antonova An-8 z roku 1952. Sovětská armáda požadovala silnější stroj, a protože se An-8 osvědčil, ukrajinská konstrukční kancelář Olega Konstatinoviče Antonova přišla s pasažérskou a nákladní čtyřmotorovou verzí. A tak vznikl Antonov An-10 a hlavně An-12, který se ve své době stal stěžejním strojem sovětské armády (a samozřejmě mnoha dalších spřátelených zemích především v Africe a Asii). A jak bylo řečeno, dva tyto stroje se objevily i ve vojenském letectvu Československa (a před tím i v roce 1966 Polska).
První prototyp poprvé vzlétl 16. prosince 1957 a mezi lety 1957 a 1973 bylo vyrobeno celkem 1 248 kusů tohoto stroje s tím, že verze An-12BP, která létala i u nás nastoupila do vojenské služby v roce 1959.
Mezi hlavní přednosti letounu patří nákladní vrata o rozměrech 3,5 x 2,6 x 13,5 metrů s vyztuženou podlahou, která snese zatížení 1500 kilogramů na čtvereční metr. Takže lze do trupu letounu zajet s výsadkovým tankem, tahačem s protitankovým kanónem, obrněným transportérem, nebo raketometem, a nebo jiným nákladem do celkové hmotnosti dvaceti tun. V trupu je navíc portálová jeřáb s nosností 2 300 kilogramů. Při výsadku mohou být náklady vykládány za letu padákem z otevřených nákladních vrat a stejným způsobem opouštějí letoun i výsadkáři, kterých se vejde do stroje rovná stovka.
Letoun především sloužil v sovětské armádě, ale i jako nákladní stroj Aeroflotu. Dále se zjevil v letectvech například Afghánistánu, Alžírska, Bangladéše, Bulharska, Egypta, Indie, Indonésie, Iráku Jugoslávie, Polska, Súdánu, Srí Lanky, Sýrie atp. V civilním sektoru sloužil i v bulharském Balkanu, Cubaně, Ghana Airways a polském LOTu. Po rozpadu Sovětského svazu, a po té co byly vyřazovány ze sovětské, respektive ruské armády se objevily i v mnoha dalších zemích. Například  v bývalých státech Sovětského svazu a jejich vojenských letectvech v Bělorusku, Kazachstánu, Turkmenistánu, Ukrajině nebo Uzbekistánu, nebo také později v Angole, Etiopii a Jemenu. Celkem se stroj objevil ve více než šesti desítkách zemích a to jak v armádě, neb o v civilu.
Antonov An-12BP je základní vojenská verze, která je vybavena zadním střelištěm, ale i další verzi An-12PP pro elektronický boj (ELINT).
Výroba Antonovů An-12 skončila v roce 1973, ale v Čínské lidové republice bez licence se stroje začaly vyrábět jako Shaanxi Y-8 u firmy Xian Aircraft Company, kde vzlétl prototyp 25. prosince 1974 a sériová výroba probíhala ve Shaanxi Aircraft Company. A čínské verze v různých modernizacích a modifikacích probíhají vlastně dodnes, ale to je úplně jiná kapitola a s původním strojem Antonov An-12 už nemá nová stroj Shaanxi Y-9 z roku 2010, skoro nic společného, a to už ani vzhledově.
Původní Antonov An-12BP, který slaví ty své šedesáté narozeniny měl (a má) pětičlennou posádku, kapacitu  90-100 vojáků, nebo užitečný náklad 20 000 kg. Rozpětí 38,00 metrů, délku 33,10 metrů, výšku 10,53 metrů, nosnou plochu 121,7 m², hmotnost prázdného stroje 28 000 kg, maximální vzletovou hmotnost 61 000 kg, pohonnou jednotku čtyř turbovrtulových motorů Progress AI-20L nebo AI-20M o výkonu 3 000 kW. Cestovní rychlost 670 km/h, maximální rychlost 777 km/h, dostup 10 200 metrů, dolet od 3 600 kilometrů do 5 700 kilometrů a k tomu dva kanóny NR-23 ráže 23 mm v ocasní věžičce.
text, foto: (jjk)
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama