Zajímavosti

16.10.1992 18:14

Podzim křídlům nesvědčí

(jjk), Lidová demokracie 16.10.1992 Podzim křídlům nesvědčí

Měsíc říjen bývá měsícem nepříjemným. Léto je již vzpomínkou, těžká mračna zalévají krajinu hektolitry vody a občas se objeví i první sněhové vločky. I když tu a tam slunce ozáří nádherně barevnou podzimní krajinu, zmáčenému a většinou nastydlému človíčkovi příliš náladu nezvedne. O co horší musely být pocity pilotů a pasažérů rozvíjejících se Čs. státních aerolinií ve dvacátých letech, zjišťujeme dnes už pouze z dobových materiálů. Snad jediným, kdo byl ve větrné říjnové smršti s cestou letadlem spokojen, byl hudební skladatel a dirigent Oskar Nedbal, který po výstupu z letadla s ulehčením po znamenal: »To byly snad nejkrásnější chvíle mho života. Představte si, že moje manželka mi celou cestu něco říkala, křičela na mne, ale já neslyšel ani slovíčko. Potřeboval bych to častěji.« S počasím už tolik spokojen nebyl pilot ČSA J. Sládek při své cestě z Prahy do Varšavy v roce 1924. Štěstím bylo, že letěl pouze technický spoj, tedy bez cestujících. Nejprve se nad Czenstochowou dostal do sněhové vánice. Jen co se mu podařilo letoun jakž takž zvládnout, vlétl do bouřky a do stroje, jako na potvoru, uhodil blesk. Pilot byl omráčen. Letoun, nikým neřízený, jako zázrakem nespadl a letěl poslušně dál. J. Sládek se po několika mi nulách probral a vysílen »dotlačil očima« letadlo do Varšavy. Po přistání se zjistilo, že blesk propálil do křídla díru a přetavil trubku upevňující motor. Tomu se říká štěstí v neštěstí.

Jak to dopadá, když se k přírodním živlům přidá ještě neukázněný cestující uvádí časopis Letec z roku 1925. V poslední říjnový den se na letiště v Košicích dostavil elegantně oděný pán, který žádal letadlo, aby mohl okamžitě cestovat do Prahy za účelem vyřízení státní záležitosti s pány ministry. Přes pozdní večerní hodinu a nepříliš přívětivému počasí se pilot B. Hrazdil nabídl, že cestujícího odveze alespoň do Nitry, odkud bude moci cestovat dále do Prahy vlakem. Když cestující zaplatil třináctkrát vyšší taxu, než činila za cestu z Košic do Bratislavy, B. Hrazdil elegána usadil v letadle a nabral kurs na Nitru. Nad Rožňavou však Hrazdil zpozoroval, že jeho pasažér se nepřirozeně směje a snaží se mu podávat ruku. K tomu se také začal zvedat nepříjemný vítr. Když cestující ve svém počínání pokračoval, ba zdál se být ještě nebezpečnější, rozhodl se Hrazdil přistát v Rimavské Sobotě. K tomu však nedošlo, protože cestujícímu se podařilo rozepnout pás. Vrhl se na pilota, rozbil mu brýle a počal ho škrtit. Z oblak už padaly první kapky deště. Hrazdil se pustil řízení a začal se bránit; ovládal pouze nohama stranové kormidlo. Pilota chránila naštěstí silná šála na krku o huňatá kombinéza, která tlumila údery šílence. Když mu konečně podařilo vyprostit jednu ruku, srovnal stroj o glisádou (skluzem po křídle) přistál - lépe řečeno «zakufroval» na prvním kopci. Tma jako v pytli, lilo jako z konve a rvačka pokračovala. Definitivní konec znamenal až okamžik, kdy Hrazdil zpod kombinézy vytáhl revolver a svému pasažérovi pohrozit s prstem no spoušti, Mezi tím přispěchali místní obyvatelé o psycho pata zneškodnili. lnu - ve dvacátých letech a nejen v počasím ztížených podmínkách nebyla práce pilotů u ČSA žádný med.  

JAKUB J. KÜHNEL

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama