Zajímavosti

07.01.1997 18:42

Na zastaralých letadlech do NATO nedoletíme

(jjk), MF DNES, 7.1.1997 Na zastaralých letadlech do NATO nedoletíme

Zrušení posádky na letišti v Bechyni, likvidace „žateckých tygrů“ a nesmyslný prodej letadel MiG-29 byly prvními, ale masivními hřeby do rakve českého vojenského letectva a současně začátkem nejsmutnější kapitoly v jeho dějinách. Zatím na jejím konci je manifestační přelet albatrosů a čestná salva nad místem posledního rozloučení s dvěma piloty z MiG-23UB, který se zřítil na Vysočině 19. listopadu.

V každé vyspělé zemi a armádě patří letectvo k hýčkané elitě. U nás je však téměř ignorováno a sbírá de facto jen drobty spadlé ze stolu. Bez šance na úspěch je argument o správnosti prodeje letounů MiG-29 pro jeho neslučitelnost s leteckými systémy NATO a nákladný provoz. Vedle čekatelů na vstup do aliance, Polska a Maďarska, “devětadvacítky“ zařadila do výzbroje s úspěchem i německá Luftwaffe a její velení nelze podezřívat z nějakého sentimentu k bývalé NDR, po které migy zdědila. A proč nákladným provozem neargumentovaly vlády Slovenska a Maďarska? Ruskou vojenskou techniku je vůbec pošetile zpochybňovat. Stačí se podívat na novou perlu z prkna Michaila Simonova Suchoj Su-37, která byla předvedena na věhlasném aerosalonu v britském Farnborough. Při letových ukázkách zkysl úsměv i šéfům americké firmy Lockheed Martin, která pro USAF vyvinula stroj F-22.

Do jisté míry je i scestný názor, že “devětadvacítky“ byly nešťastně vyměněny za polské vrtulníky PZL/WSK W-3A Sokół. České letectvo tyto stroje výrazně posílí, protože dosluhující Mi-2 svou historickou úlohu už splnily. Mimo jiné mají na svém kontě jednu dodnes nedoceněnou zásluhu. Stály v polovině osmdesátých let u zrodu Letecké záchranné služby. Je smutné, že to, že letectvo je jedním z hlavních, ne-li hlavním z pilířů armád vyspělých zemí na přelomu století, si (snad) uvědomuje až šestý ministr obrany od roku 1990. Otázka je, jestli není už ne vteřina před dvanáctou, ale půl hodiny po ní. Naši piloti přece upozorňovali a varovali už před šesti lety, ale nebylo jim to nic platné. Ejhle, padla kosa na kámen a letošní bilance - ztráta čtyř strojů. tři mrtví, jeden těžce zraněný, ztráta jistoty v krizových situacích při vysoké pilotáži z důvodu minima nalétaných hodin a temná perspektiva je výsledek naprostého nezájmu odpovědných činitelů. Jejich macešského přístupu si všiml i komentátor

amerického listu Defence News v článku „Praha není připravena na vstup do NATO“, který nechápe, že země takto hospodářsky zajištěná armádu přehlíží, a přitom chce v roce 1997 vstupovat do aliance. Jistě. Česká armáda zmateně přerozděluje peníze leckdy těžko pochopitelným způsobem a utrácí za aktivity, které s obranou státu nemají zhola nic společného, ale oblasti, které by to nejvíce potřebovaly, chřadnou. Přispělo k tornu i handrkování o modernizaci letounů MiG-21. Vylučovací metodou se také již před lety dalo najít řešení, čím nahradit letouny MiG-29. Mirage 2000 se osvědčily ve francouzské armádě, ale jiná letectva NATO je nepoužívají. Americké F-16 z belgických, amerických či jiných přebytků kupovat nemá smysl. A na stroje přímo z výrobní linky nejsou v dostatečném rozsahu finance. Zůstávají tedy pouze dvě varianty: JAS-39 Gripen a F-18 Hornet, mnohdy mylně označované za palubní letouny vhodné pouze pro námořnictvo. Navíc po F-18 pošilhává i Polsko a výrobce McDonnell Douglas nabízí velmi výhodné podmínky pro potencionálního kupce. Česká zakázka by sice rozhodně nepatřila k největším, ale v koordinaci s naším severním souputníkem na cestě do NATO by jistě nebyla nereálná a nerealizovatelná. Navíc je zde možnost poradit se o nejlepší strategii nákupu ve Finsku, které nedávno hornety zařadilo do výzbroje, a všechny jednomístné verze bude vyrábět domácí firma Valmet v Halli.

Ale zatímní bezcílná diskuse o modernizaci leteckého parku českého vojenského letectva je natolik ohraným evergreenem, že působí už jen jako plané tlachání. Hlavně tlachání těch, kteří opravdu o letectví příliš nevědí. Pilotů-profesionálů se však stále nikdo na nic neptá a zdá se, že jejich názor ani nikoho nezajímá. A i přes vládou deklarovaný zájem o vývoj a výrobu podzvukových lehkých bitevníků L-159 z vodochodského Aera vypadá stav našeho letectva jako vybíjení ohroženého druhu na afrických náhorních planinách. Pravda. Až letci z armády utečou a zbytek se pozabíjí na vehiklech stárnoucích ze dne na den, nebude už, kdo by si stěžoval na zastaralost techniky a nenalétané hodiny. Pak se tedy dá zvolat: Hurá do NATO na husitských povozech! Otázka je, jestli o nás ještě aliance bude vůbec stát.

Jakub J.Kühnel

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama