Zajímavosti

08.12.2007 20:00

Na Plzeň Vávro ... na Plzeň....

text, foto: (jjk), L+K 92 Na Plzeň Vávro ... na Plzeň....

Na Plzeň, Vávro, na Plzeň!...Tak to konečně s tím počasím vyšlo, ale bylo o chlup, protože se od západu řítila nepříjemná fronta… Už jsem se před nějakým časem zmiňoval o městech, kde je víc než jedno letiště. A vpravdě průkopníkem letectví u nás je město Plzeň. Nejen, že zde bylo úplně první oficiální letiště u nás (chebští patrioti tvrdí, že opravdu první bylo to jejich v roce 1917, ale já se přikláním k tomu, že plzeňské /na vojenském cvičišti v roce 1910/ přece jen má přednost, ač v době svého vzniku mělo do skutečného letiště ještě hodně daleko), ale v jednu chvíli zde bylo letišť víc než v Praze a okolí. Kromě de facto tří letišť v jednom na Borech (staré smíšené, nové vojenské a letiště aeroklubu,vše na jedné jediné borské louce) zde byla (a jsou) letiště Líně/Dobřany, resp. Letkov a malá svahová letiště pro plachtařský provoz v Třebouni, Starém Plzenci a Koterově, která už neexistují. A tak tedy tématem nejen dnešního fotofejetonu budou ta tři nejvýznamnější Bory, Líně/Dobřany a Letkov. A začnu tedy letištěm Plzeň-Bory….a to je trochu paradoxní, protože toto letiště už víc než deset let neexistuje a my tam přeceněn byli - no uvidíte sami…. Ono totiž i dnes, po té co zde vyrostla „krásná“ průmyslová zóna, je vidět něco památek na toto letiště a zároveň je hlavně ze vzduchu vidět jak veliký byl prostor tohoto trojletiště. A to proto, že se zóna rozkládá přesně v hranicích letiště, na jedné straně jsou bývalá borská kasárna, vedle nich bývalý „domeček“ aeroklubáků (dnes hospoda) a na druhé straně zůstalo několik letištních baráků, které dnes slouží jinému účelu, velitelský bunkr a dva poměrně dobře zachovalé hangáry. Ale ještě než se dostanu k výletu do historie plzeňského létání, a to hlavně na Borech, zmíním se o dnešním veselém letu. Od rána všechno vypadalo báječně, žádný vítr, sluníčko a tak jsem za Radimem Malátkem před polednem dorazil do Bubovic … jenže když jsme na věži ještě naposledy poslouchali meteo z Ruzyně, tak ejhle, od Karlových Varů se blíží fronta, která ze vzduchu posléze vypadala jako šedivá zeď, ale přesto jsme vystartovali, nad Hořovicemi nad námi první šedivé mráčky a nad Rokycany už černá deka, ale naštěstí dost vysoko a po té, co nás věž Líně uklidnila, že v Plzni svítí puňta, jsme letěli dál, fronta nás nadeběhla, takže cesta zpět byla trochu veselejší. Vždy když jsme podlétavali nějaký víc vodou nacucaný chuchvalec, tak Zlínek poskakoval jak na pražských dlažebních kostkách, nebo jako kdyby permanentně vjížděl do kanálů bez poklopu. V jednu chvíli začal sám od sebe zatáčet doprava a nechtěl letěl rovně (trapně jsem podotkl, že by to chtělo srovnat geometrii kol), ale alespoň jsme se nenudili a tak když jsme frontě u Berouna uletěli a v klidu přistáli doma …. tak a dost mých výlevů a pojďme k historii:  

První vzlety na Plzeňsku (třetí veřejný vzlet v Království Českém  vůbec) proběhly 15. května 1910 na dostihové dráze v Malesicích  francouzským pilotem Jullerotem s  letounem Farman (Malesice - obec cca 7 km západně od Plzně).  A jak lze číst například v publikacích Hanuše Salze o historii létání na Plzeňsku a současně s tím i v kronice Aeroklubu Plzeň-Letkov, už o měsíc dříve, od 15.4. 1910 je město Plzeň „spojeno s prvním řádným a stálým aerodromem v Čechách.“ –  ten den podnikl několik skoků (a poté ztroskotal) na vojenském cvičišti v Plzni na Borech (staré letiště Bory) aviatik Schweizer s letounem soustavy Bleriot, typ XIIbis s motorem Anzani. V době před první světovou válkou zde působili mj. průkopníci aviatiky Bloudek, Potůček, Čermák, ing. O. Haller…. Po první světové válce zde působil Aero atelier Bohemia – základ pozdějšího Západočeského aeroklubu. Na jaře 1919 zde vzlétl první letoun české konstrukce Bohemia B-5. Ve třicátých letech zde působila také Masarykova letecká liga Plzeň. Za války bylo vybudováno německou armádou další letiště – svahové plachtařské letiště Třebouň. Vypíná se nad Třebouní u Toužimi, poblíž silnice Plzeň – Karlovy Vary. Bylo situováno podkovovitou strání proti jihovýchodu a hřebenem proti západu. Bylo zbudováno za války Němci a plzeňští plachtaři letiště objevili po válce. Na vrcholu kopce byly dva dřevěné sruby a dřevěná startoviště pro větroně. Startovalo se pomocí gumových lan. Terén byl velmi obtížný pro dopravu větroňů po přistání zpět na start a vzhledem k vyšší nadmořské výšce povětrnostně nevhodný, mraky zakrývaly vrchol svahu. Dokladem je povzdech napsaný na stěně srubu neznámým německým plachtařem – nikdy více Třebouň. Plzeňský aeroklub toto letiště opustil po dvou letních sezonách 1946 a 1947. V roce 1946 byla založena pobočka ČNA ve Starém Plzenci (cca 10 km od Plzně, 3 km od Letkova). Svahové letiště se rozkládalo na kopci Hůrka nad lukami u řeky Úslavy. Na začátku padesátých let byl aeroklub sloučen s Aeroklubem  Letkov a letiště zaniklo. Plachtařské letiště v Koterově (obec v těsné blízkosti Plzně, první stanice za železniční trati Plzeň – České Budějovice), bylo pouze svahové. Je to dosti dlouhá stráň se sklonem asi 50 stupňů nad lukami a řekou, situovaná proti jihozápadnímu až západnímu větru. Bylo vybudováno plachtařským odborem MLL před 2. světovou válkou (průsek zalesněnou strání pro startování a u průseku hangár). Plachtaři krátce po válce působili na starém borském letišti spolu s motoráři v těsné blízkosti borského vojenského letiště – to pochází z  roku 1937, dokončeno bylo německou armádou za války. Starty Messerschmidtů, Mosquit a dalších stíhaček se poněkud neslučovaly s plachtařským provozem a tak bylo rozhodnuto postavit nové plachtařské letiště na opačné straně Plzně. Od horní hrany koterovské  stráně směrem východním a severovýchodním jsou pole, na kterých bylo po roce 1950 vybudováno plachtařským odborem při Západočeském aeroklubu nové rovinné letiště, kde bylo možno provádět starty navijákem a aerovlekem. Plachtaři zde postavili nový hangár, byl sem přesunut hangár z Koterova a dnes již neexistující hangár z Třebouně, který dosloužil jako nocležna. Letiště nese název Letkov podle blízké obce. Staré borské letiště bylo zrušeno v šedesátých letech, po odchodu stihačů z vojenského letiště do Líní a aeroklub se přesunul na severní stranu vojenského letiště Plzeň-Bory. Vojenské letiště bylo zrušeno v roce 1995 a v roce 1996 se motoráři z Aeroklubu Plzeň-Bory přesunuli na Letkov i s jedním ze svých hangárů. Dnes je v prostoru bývalého vojenského letiště průmyslová zóna a z hangárů jsou dnes sklady. Jediné, co zbylo ze starého aeroklubového letiště, je dnes mezi studenty proslavená hospoda U darebáka, v níž bývaly členské schůze. A ještě malý exkurs do historie vojenských posádek na letišti na Borech po druhé světové válce. Vojenské letiště totiž sehrálo významnou roli v historii našeho poválečného letectva, zůstalo však travnaté a to ovlivnilo jeho využití! Působila zde celá řada leteckých pluků. Nejdéle zde působil 45. lp/45. dělostřelecký průzkumný letecký pluk "Jabůrci". Po skončení II. světové války se počítalo s jeho využitím pro útvary našeho letectva. Pro jejich týlové zabezpečení zde vznikla Letištní peruť 6. Z ní vznikla letecká základna Letecká základna 6 (LZ 6) Plzeň (Bory). V r. 1951 byla reorganizována na 6. letištní prapor. Když bylo potřeba uvolnit letiště v Plané u Č. Budějovic pro výstavbu nové betonové VPD, byla přemístěna spolu s bývalým LP 4 "Letce Vašátka" Letecká základna 2. Při reorganizaci týlu na letištní prapory z její podstaty vznikl v Plzni Borech 2. letištní prapor. Zabezpečoval 51. letecký pluk, který byl redislokován v r. 1952 do Mladé k přezbrojení na proudová letadla. Letiště se svou polohou stalo významné v r. 1951 natolik, že zde byla zřízena 22. letecká stíhací divize pístová. Další "pístový"-18. lp byl zabezpečován 9. letištním praporem. Ten vznikl při reorganizaci týlových útvarů na jaře r.1951 z LZ 9. V listopadu 1953 byly oba útvary přemístěny na letiště Pardubice k přezbrojení 18. lsp na proudovou techniku. 1.9.1952 byl zřízen k zabezpečení 30. letištní prapor. V létě 1958 byl z Borů do Líní redislokován 45. dpzlp i ze zabezpečovacím 30. lpr. 31.7.1974 vznikla na Borech 11. rota letištního a radiotechnického zabezpečení sloučením prostředků od jednotlivých letek z posádek Karlovy Vary, Slaný, Klatovy, Příbram. Rota byla zrušena 1.7.1985. 11. vrtulníkový pluk byl založen 1. července 1985. K zabezpečení úkolů a provozu 11. vrp na letišti Bory sloužil 111. prapor letištního zabezpečení a 11. rota spojení a radiotechnického zabezpečení. Vojenská část letiště Plzeň-Bory byla zrušena na podzim 1991 a 11. vrp se přemístil místo zrušeného 5. slp do Líní.

 

A co k tomu napsal časopis Letectví a kosmonautika ve svém 1.čísle roku 1992?

 

Letiště Plzeň-Bory minulostí L+K 1/92

 

„Útvary pozor, vpravo hleď! Pane podplukovníku, útvary nastoupeny k Podobné hlášení slyšel každý z nás za svůj vojenský život nesčetněkrát. Ale nástup útvarů dislokovaných na letišti Plzeň-Bory, který se konal dne 20. září 1991 byl výjimečný. Svědčily o tom nejen slavnostní modré uniformy nastoupených vojáků z povolání, ale i na pojížděcí dráze vystavená vojen ská technika, stejně jako účast diváků, mezi nimiž bylo vidět malé děti stejně tak jako pány již značně dospělého věku.

Tento slavnostní nástup byl zřejmě posledním, který Borské letiště zažilo. Jím se loučil se svojí mateřskou základnou 11. vrtulníkový pluk a jeho zabezpečující útvary. Odchod je výsledkem redislokace naší armády, ale i přání značné části plzeňské veřejností. Od I. října plní pluk své úkoly z jiného letiště. A dnes se tedy s tím svým domovským oficiálně a slavnostně loučí. Zazněla slova projevů velitele útvaru i pozvaných oficiálních hostů. Pak už jen rozchod a stisky rukou těch, kteří přišli aby prožili tyto po slední chvíle se „svým‘ útvarem. Byli to v převážné míře bývalí příslušníci útvarů zdejšího letiště, kteří s jeho živo tem spojili část života svého. A tak si tu podávali ruce se svými bývalými druhy jak ti, kteří v současnosti slouží v jiných posádkách, tak i starší pánové, kteří již léta užívají svůj zasloužený důchod. Bylo jich pozváno na 160. Mnozí přišli i se svými dětmi či vnoučaty, aby jim z blízka ukázali ty „mašiny“, které dříve byly objektem jejich každodenní péče.

Je pravdou, že z pozvaných se zdaleka nedostavili všichni. Mnozí dnes žijí daleko od Plzně, mnohé jistě od radilo olověné těžké nebe nad městem, mnozí se také již předem dozvěděli, že se šlo z plánovaných letových ukázek, které byly rozkazem vyšších míst zrušeny. A letec, ten přece, když sám nemůže letět, vidí letadla nejraději ve vzduchu. Škoda. Ale i tak dá se říci, že to bylo důstojné rozloučení s místem, které po celých šest let, co 11. vrtulníkový pluk existuje, bylo jeho domovem.

Přesun 11. vrtulníkového pluku na nové působiště by bylo možno považovat za normální událost v životě jeho příslušníků. Za událost, jakých každý voják z povolání zažije za dobu své služby ně kolik. Není to ale tak úplně pravda. Do tohoto konce jedné kapitoly v jejich životě se mísí trocha sentimentu a nostalgie. Letiště Plzeň-Bory je (vlastně bylo) nejstarším letištěm v naší republice. Zde se již v roce 1910 odvážní muži na vlastnoručně postavených létacích strojích pokoušeli pře konat zemskou tíž. V tomtéž roce tu byla založena I. Aviatická korporace, v roce 1919 pak Západočeský aeroklub.

Po dobu obou světových válek letiště sloužilo vojenským letadlům, na jaře 1945 tady přistávaly stroje osvoboditelů západních Cech. Pak se opět stává pří stavem letadel Západočeské ho aeroklubu. V padesátých létech znovu mění svého majitele. Přilétají sem bitevní stroje Iljušin 11-10 československého vojenské ho letectva. V roce 1960 začíná nejnovější historie letiště. Od této doby jej využívají vrtulníky naší armády. Nejprve to byly stroje typů Mil Mi-l a Mi-4, později Mi-17 a Mi-24. V roce 1985 se Borské letiště stalo základnou 11. vrtulníkového pluku.Dne 20. září 1991 se tento pluk s Bory slavnostně rozloučil. Večer v Posádkovém domě armády v Plzni pak tento den zakončili vojáci z povolání spolu se svými hosty hudbou a tancem. Skutečný, ten pravý odchod pak nastal o několik dnů později. Dne 30. září a 1. ř 1991 se postupně zvedají jednotlivé stroje k přeletu na novou základnu.Dne 1. října ve 14.35 h pplk. Dvořák se svým strojem Mi- 24 naposledy prolétá nad plochou, aby pak nasadil kurs na jihozápad a ukončil tak letovou činnost na letišti Plzeň-Bory. Před léty tu přistál jako první pilot vrtulníku (tehdy v hodnosti majora), dnes tuto základnu jako po slední opouští. Letiště osiřelo.Až sem opět přijdou lidé, nebudou to již vojáci, dokonce to nebudou ani letci.

,,Otcové města“ mají s tímto prostorem zřejmě jiné úmysly. Snad tu budou nějaké sklady, možná továrna, kdo ví. Plzeňáci si oddychnou od hluku motorů letadel, na který si tak dlouho stěžovali. Málo koho z nich asi napadne, že nenávratně skončila jedna z kapitol československého letectví. Nejstarší letiště republiky po 81 létech „odchází do penze“. Škoda, že z jeho plochy již nebudou vzlétat ani sportovní letadla. Zbude jen bohatá fotodokumentace, kterou si 11. vrtulníkový pluk odváží na své nové působiště. Další život příslušníků pluku a zabezpečujících jednotek bude pokračovat na jiném letišti. Ale i tam chtějí všichni plnit své úkoly stejně dobře a zodpovědně jako dosud na letišti Plzeň-Bory.

... a jak seletiště změnilo za patnáct let je z fotografií dostatečně vidět

 

(jjk)

 

Zdroj: L+K 92, H.Salz: Letectví a město Plzeň 1.,2.,4.

 
1.Město Plzeň 1.Město Plzeň
1.Město Plzeň
2.Oslava architektury Tesco 2.Oslava architektury Tesco
2.Oslava architektury Tesco
3.práh dráhy letiště Bory 3.práh dráhy letiště Bory
3.práh dráhy letiště Bory
4.Pod námi základna 11.vrtulníkového pluku 4.Pod námi základna 11.vrtulníkového pluku
4.Pod námi základna 11.vrtulníkového pluku
5.Hangár číslo 1 5.Hangár číslo 1
5.Hangár číslo 1
6.hangár č.1 zvenku 6.hangár č.1 zvenku
6.hangár č.1 zvenku
8.trocha agitace 8.trocha agitace
8.trocha agitace
9.Skupina let.výzbroje 9.Skupina let.výzbroje
9.Skupina let.výzbroje
10.hangár číslo 2 10.hangár číslo 2
10.hangár číslo 2
11.ještě jednou Hangár č.2 11.ještě jednou Hangár č.2
11.ještě jednou Hangár č.2
12.za branou kasáren památka na ČSLA 12.za branou kasáren památka na ČSLA
12.za branou kasáren památka na ČSLA
14.letištní bunkr jako od Šípkové Růženky 14.letištní bunkr jako od Šípkové Růženky
14.letištní bunkr jako od Šípkové Růženky
15.zde stál dřevěný hangár z roku 1923 15.zde stál dřevěný hangár z roku 1923
15.zde stál dřevěný hangár z roku 1923
16.některé vojenské baráky mají dnes nový život 16.některé vojenské baráky mají dnes nový život
16.některé vojenské baráky mají dnes nový život
17.Zde sídlil Aeroklub Bory, nyní hospoda U darebáka 17.Zde sídlil Aeroklub Bory, nyní hospoda U darebáka
17.Zde sídlil Aeroklub Bory, nyní hospoda U darebáka
19.poslední piloti jsou tu vlaštovky 19.poslední piloti jsou tu vlaštovky
19.poslední piloti jsou tu vlaštovky
20.a s pohledem do míst bývalých stojánek se loučíme s Bory 20.a s pohledem do míst bývalých stojánek se loučíme s Bory
20.a s pohledem do míst bývalých stojánek se loučíme s Bory
 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama