Zajímavosti

31.10.2015 20:19

Když dlouho listí nespadne, tuhá zima se přikrade…

text: (jjk), foto: M.B. Když dlouho listí nespadne, tuhá zima se přikrade…

…a listí nepadá a nepadá a když padá, tak podezřele pomalu. To kdys v dávných a dřevních dobách létání bylo říjnové počasí nepoměrně nepříjemnější, rozmanitější a vlezlejší. Ale také není bez zajímavosti, že závěr měsíce října před sto pěti lety, kdy se vzduchoplavectví teprve pomalu, ale jistě rozšiřovalo, se létalo poměrně hodně v Mladé Boleslavi, v Bukovině, ve Vysočanech a na jiných místech tehdejšího Rakouska – Uherska. Takže kromě několika zajímavých výročí z druhé poloviny října 1910 (s doprovodem exponátů interaktivního leteckého mladoboleslavského muzea) si může připomenout i nějakou tu kuriozitu z říjnových dní počátků vzduchoplavby.  

Tak když jsme symbolicky v té Mladé Boleslavi, tak lze zmínit, že 17.října 1910 právě zde létal Otto Hieronymus na své kopii letounu Blériot XI s motorem Laurin & Klement EL. Bylo to vlastně takové nepřímé pokračovaní letecké produkce z předchozího dne, kdy v pražských Vysočanech, kdy Josef Sablatig na letounu Wright dokonce vykonal i tři vyhlídkové lety. Zajímavé na tom je, že Josef Sablatig vozil pouze ženy…. No asi v tom byl nějaký skrytý úmysl, protože „balící“ vyhlídkové lety Josef Sablatig ve Vysočanech opakoval ještě 23.října 1910. Tentokrát mu ovšem sekundoval ještě Oswald Kahnt na letounu Grade. Ale mezi tím už 19.října 1910 začal na plzeňském letišti Bory se zkouškami letounu Bloudek-Potůček-Čermák Racek sám jeden z tvůrců Jaroslav Potůček. A až v Bukovině, v městečku Černovice 23.října 1910 se prezentoval tehdy nejslavnější tuzemský pilot Jan Kašpar na letounu Blériot XI a nakonec 30.října 1910 v Brně uspořádal leteckou produkci Adolf Warchalowský na letounu své vlastní výroby Warchalowski Vindobona. A dokonce tento let tehdy zfilmován a tak patrně vznikl i historický první letecký dokumentární film v dějinách.…  

Ale abych se zmínil ještě o těch říjnových živlech a podivuhodných událostech z dřevních dob vzduchoplavby.

Jak to dopadá, když se k přírodním živlům přidá ještě neukázněný cestující uvádí časopis Letec z roku 1925. V poslední říjnový den se na letiště v Košicích dostavil elegantně oděný pán, který žádal letadlo, aby mohl okamžitě cestovat do Prahy za účelem vyřízení státní záležitosti s pány ministry. Přes pozdní večerní hodinu a nepříliš přívětivému počasí se pilot B. Hrazdil nabídl, že cestujícího odveze alespoň do Nitry, odkud bude moci cestovat dále do Prahy vlakem. Když cestující zaplatil třináctkrát vyšší taxu, než činila za cestu z Košic do Bratislavy, B. Hrazdil elegána usadil v letadle a nabral kurs na Nitru. Nad Rožňavou však Hrazdil zpozoroval, že jeho pasažér se nepřirozeně směje a snaží se mu podávat ruku. K tomu se také začal zvedat nepříjemný vítr. Když cestující ve svém počínání pokračoval, ba zdál se být ještě nebezpečnější, rozhodl se Hrazdil přistát v Rimavské Sobotě. K tomu však nedošlo, protože cestujícímu se podařilo rozepnout pás. Vrhl se na pilota, rozbil mu brýle a počal ho škrtit. Z oblak už padaly první kapky deště. Hrazdil se pustil řízení a začal se bránit; ovládal pouze nohama stranové kormidlo. Pilota chránila naštěstí silná šála na krku o huňatá kombinéza, která tlumila údery šílence. Když mu konečně podařilo vyprostit jednu ruku, srovnal stroj o glisádou (skluzem po křídle) přistál na nejbližším možném rovném místě na jakési stráni. Tma jako v pytli, lilo jako z konve a rvačka pokračovala. Definitivní konec znamenal až okamžik, kdy Hrazdil zpod kombinézy vytáhl revolver a svému pasažérovi pohrozit s prstem no spoušti, Mezi tím přispěchali místní obyvatelé o psycho pata zneškodnili. lnu - ve dvacátých letech a nejen v počasím ztížených podmínkách nebyla práce pilotů u Československých státních aerolinií žádný med.  

A ty přírodní živly zase zavařili v říjnu 1924 jinému pilotovi. S počasím rozhodně nebyl spokojen nebyl pilot ČSA J. Sládek při své cestě z Prahy do Varšavy v roce 1924. Štěstím bylo, že letěl pouze technický spoj, tedy bez cestujících. Nejprve se nad Czenstochowou dostal do sněhové vánice. Jen co se mu podařilo letoun jakš takš zvládnout, vlétl do bouřky a do stroje, jako na potvoru, uhodil blesk. Pilot byl omráčen. Letoun, nikým neřízený, jako zázrakem nespadl a letěl poslušně dál. J. Sládek se po několika mi nulách probral a vysílen „dotlačil očima“ letadlo do Varšavy. Po přistání se zjistilo, že blesk propálil do křídla díru a přetavil trubku upevňující motor. Tomu se říká štěstí v neštěstí.

O co horší musely být pocity pilotů a pasažérů rozvíjejících se Československých státních aerolinií ve dvacátých letech o to spokojenější byl ve větrné říjnové smršti s cestou letadlem hudební skladatel a dirigent Oskar Nedbal, který po výstupu z letadla s ulehčením po znamenal: „To byly snad nejkrásnější chvíle mého života. Představte si, že moje manželka mi celou cestu něco říkala, křičela na mne, ale já neslyšel ani slovíčko. Potřeboval bych to častěji.“ ….

Nu….když se táhnou ptáci blízko k stavení, bude tuhá zima, ale když dlouho listí nespadne, tuhá zima se přikrade… takže uvidíme a poslední dva roky určitě aviatikům nehrozí to co bylo zrovna zmíněno a tak se na úplný konec sezony stále ještě létá….

text: (jjk), foto: Martin Bílek

 [Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která se ze své vážné nemoci pomalu vrací zpět a světa běh a nejen ten letecký stále znovu objevuje, (jjk)]  

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama