Zajímavosti

13.10.2017 19:22

Dvakrát kukuřice v pátek třináctého

text: (jjk), foto: Milan Horys Dvakrát kukuřice v pátek třináctého
Dvě křídla. Podivný charakteristický zvuk přirovnávaný k šicímu stroji a obdivuhodná odolnost. Letoun, kterému se říkalo Nachthexen, nebo Nähmaschine, a nebo Kukuruznik, v tomto roce oslavil devadesáté narozeniny. Ale v mladoboleslavském „živém“ leteckém muzeu bydlící letoun má letos osmdesáté narozeniny. Takže symbolicky slavný dvouplošník má kulaté narozeniny dvoje. Prototyp nezdolatelného letounu Polikarpov Po-2 vzlétl v roce 1927, a Po-2 (S5-MAY) bydlící v Mladé Boleslavi se zrodil v roce 1937. A tak jakoby symbolicky mohlo být provětrání Kukuruzniku v pátek 13.října 2017 nad Mladou Boleslaví připomenutím kulatých narozenin.
Slavný dvouplošný letoun se zrodil v hlavě a na rýsovacím prkně leteckého konstruktéra Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova (Николай Николаевич Поликарпов; *8. června 1892 – †
 30. července 1944), který vystudoval Polytechnický institut (mechaniku, konstrukci lodí a letadel) v Petrohradě v roce 1916. Po konci války v roce 1918 odešel do Moskvy na centrální správu vojenského letectva a posléze do letecké továrny Dux, kde měl na starosti konstrukci a zkoušky materiálů, a hlavně výrobu letounu Dux R-1, což byl přestavěný stroj De Havilland D.H.4. Nové vedení ruského, respektive sovětského státu však největší leteckou firmu Dux zrušilo a personál rozpustilo. Ale Polikarpov, který odešel do Technické Komise vojenského letectva v roce 1919 zlanařil své bývalé spolupracovníky a převzal konstrukční kancelář vytvořenou z bývalých konstruktérů firmy Dux. S těmito kolegy pokračoval na zmenšené verzi letounu Dux R-1 s motory Liberty 12, a i přišel se svou vlastní konstrukcí stíhacího jednoplošného letounu Polikarpov I-1. Jenže Polikarpov nebyl členem komunistické strany a tak byl nejprve zbaven funkce a ve zinscenovaném procesu v roce 1929 uvězněn a odsouzen k trestu smrti. Jenže rozsudek se stále oddaloval a tak po dvou letech čekání na smrt ve vězení, byl Polikarpov odklizen do „speciální“ konstrukční kanceláře OGPU ve věznici Butyrka a rozsudek mu byl zmírněn na deset let nucených prací.  Polikarpov (a někteří jeho kolegové) byl v roce 1931 amnestován a propuštěn. Mezi tím se spoluvězněm, leteckým konstruktérem Dmitrijem P. Grigorovičem pracoval na letounu Polikarpov I-5 (VT-11). To byla dvouplošná stíhačka, které nakonec bylo vyrobeno přes osm set kusů. Pokračovatelem byl dvouplošný letoun Polikarpov I-15, který v roce 1933 a ve španělské občanské válce létal hlavně na straně republikánů od nichž dostal přezdívku Chato. Už svou koncepcí to byl poněkud zastaralý, což se projevilo hlavně v roce 1939 při bojích proti Japonsku a v následujících letech i proti německé Luftwaffe. Těchto strojů bylo něco přes tři tisíce a kromě Španělska, Sovětského svazu a Číny, létaly i ve Finsku, Mongolsku, Polsku a Rumunsku. A dalším byl jeho mladší bratr Polikarpov I-16, ale to už je jiný příběh.
Ovšem nejznámějším letounem Nikolaje Polikarpova (který bohužel zemřel v roce 1944 na rakovinu žaludku) byl a je letoun Polikarpov Po-2. Tento letoun Nikolaj Polikarpov stihl vymyslet a zkonstruovat dřív, než byl odstraněn a uvězněn. A tak krátce před tím, než Polikarpova sovětská tajná služba sebrala, stačil sledovat 24. června 1927 start prototypu letounu Polikarpov U-2. Ač se to asi ani samotnému konstruktérovi nemohlo zdát ani v nejbujnějším snu, tak tento letoun udělal těžko uvěřitelnou kariéru a vyrobeno bylo nějakých pětatřicet, možná až skoro čtyřicet tisíc kusů. Jen škoda, že se konstruktér toho nedožil. Původně byl U-2 jen školní letoun, ale už ve třicátých létech vznikly i verze průzkumné, zemědělské, sanitní, spojovací, a nebo s plováky jako námořní. Během druhé světové války se jeho činnost rozšířila i o štábní a nebo bombardovací modifikace. S bombardovacími letouny U-2 sloužily během války i sovětské ženské bombardovací jednotky a tak jim Němci říkali „Noční čarodějnice“ (Nachthexen). Jinak je podle tichého zvuku motoru nazývali „Létající šicí stroj“ (Nähmaschine), na rozdíl od Rusů, kteří letounům říkali „Kukuruznik“ (sekáč kukuřice). Po smrti Nikolaje Polikarpova v roce 1944 se u tohoto letounu začal používat název Po-2, na počest autora. A označení Po-2 vydržel až dodnes. Letouny u-2/Po-2 byly pro svou jednoduchou obsluhu velmi oblíbené a tak kromě 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu sloužily v Československu i dlouho po válce a to nejen v armádě, ale i v aeroklubech Svazarmu a Agroletu. Kromě Sovětského svazu se do roku 1953 vyráběl Po-2 i v Polsku. Kromě těchto tří zmíněných zemích létal i v Číně, Finsku, Francii, Německu (především Německé demokratické republice), Maďarsku, Laosu, Mongolsku, KLDR, Rumunsku, Turecku a Jugoslávii. A o jeho dlouhověkosti svědčí i to, že například bulharská armáda ho vyřadila až v roce 1969 a albánské ozbrojené síly dokonce v roce 1985.
Letoun Po-2 pro dvě osoby poháněl hvězdicový vzduchem chlazený motor Švecov M-11 o výkonu 100 k (74 kW), později M- 11D o výkonu 115 k (85 kW), stroje z poválečné výroby pohánějí motory M-11K o výkonu 115 k, rozpětí měl 11,40 m, délku 8,17 m, výšku 3,50 m, hmotnost 700 kg, vzletová hmotnost max. 1400 kg, maximální rychlost 150 km/h a dolet 500 km a dostup 4000 m. Výzbrojí mohly být kulomety dva ŠKAS ráže 7,62 mm a 1 x kulomet ráže 7,62 mm ovládaný pozorovatelem a k tomu pumy do váhy 250 kg nebo až 6 raketových střel RS-82 nesených na závěsnících pod spodním křídlem.
A ještě tu máme ten Kukuruznik z Mladé Boleslavi. Ten má také narozeniny. Byl vyroben v v roce 1937 se sériovým číslem 0076. Nejprve si tenhle letoun odsloužil v Rudé armádě celou druhou světovou válku, a po jejím skončení se odebral do služeb jugoslávské armády, spolu s dalšími osmdesáti stroji přeživšími válku. Letoun sloužil nejdřív tedy v jugoslávské armádě s registací YU-CWJ. Původní unavený motor Švecov M-11 byl posléze nahrazen šestiválcem Walter 6-III, a takhle se stroj odebral v roce 1967 z armády k Koroški Aeroklubu ve Slovenj Gradci jako YU-CMY. Tam létal do roku 1975, kdy skončil ve skladu. Ve Slovinsku se podařilo sehnat původní originální motor Švecov M-11FR (120 kW/160 hp) a tak v letech 2004 a 2005 proběhla kompletní rekonstrukce a kromě označení jugoslávské armády dostal registraci S5-MAY. A v květnu 2005 byl i úspěšně zalétán a se svým pilotem Alojzem Tretjakem se ukazoval na různých leteckých dnech. V roce 2014 si letoun pořídili v Mladé Boleslavi a ještě v jugoslávských barvách se letoun ukázal na dobovém leteckém dnu. Po namontování původních originálních pneumatik a změně vizáže do druhoválečných barev sovětského vojenského letectva od roku 2015 létá „živý“ exponát mladoboleslavského muzea v této podobě…
…a tak to říjnové prolétnutí v pátek třináctého, bylo takové jubilejně symbolicky vlastně i k dvojitým narozeninám dvouplošného slavného letounu.
text: (jjk), foto: Milan Horys
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama