Zajímavosti

31.08.2017 20:13

Ale je stále mladá i v sedmdesáti

text, foto: (jjk) Ale je stále mladá i v sedmdesáti
Dodnes je možné na našich letištích (ale i po celé Evropě a Asii, Africe, obou amerických kontinentech a i sporadicky v Austrálii) potkávat objemný dvouplošník, s charakteristickým brumlavým zvukem hvězdicového motoru, kterému se říká „Andula“, „Andulka“, „Anča“, a všelijak podobně, a přitom jde o téměř nezničitelný stroj Olega Konstantinoviče Antonova, který překonal všechna očekávání svého tvůrce, protože 31.srpna 1947 už oslavil sedmdesáté narozeniny. A jak se zdá, nejen, že se nechystá, i přes pokročilý věk, do důchodu, ale vznikají i nové modifikované a modernizující verze…    
Dnes už legendární dvouplošník Antonov An-2 vzlétl 31.srpna 1947, ale konstruktérská dráha Olega Konstantinoviče Antonova začala již před druhou světovou válkou, kdy zkonstruoval řadu úspěšných bezmotorových strojů.
Na konci třicátých let byl zařazen do konstrukční kanceláře A. S. Jakovleva, kde pracoval na sovětské úpravě německého víceúčelového hornoplošníku Fieseler Fi-156 Storch, který přepracoval k pohonu řadovým motorem. Tato sovětská verze nesla označení OKA-38 Aist a Antonov chtěl koncepci víceúčelového letadla dále rozvíjet do podoby letounu s podstatně větší nosností než Storch. V roce 1940 proto připravil projekt velkého dvouplošníku označeného Samolot No.4, který měl být poháněn hvězdicovým motorem M-62R. Profil křídla byl jen mírně upravený z původního německého profilu, ale po napadení Sovětského svazu v roce 1941 se síly průmyslu soustředily především na výrobu bojových letadel a projekt víceúčelového letadla byl odložen, přesto jej Antonov, z vlastní iniciativy, dále zlepšoval.
Po skončení války Antonov pracoval v Novosibirsku a tam projekt víceúčelového letounu dokončil. Nechal si jej posoudit od Jakovleva, který napsal dopis na vyšší místa, v němž doporučil výrobu takového stroje, a to i přesto, že v té době bylo dvouplošné uspořádáni už pokládáno za archaické. Na základě onoho dopisu vydal 6. března 1946 ministr letectví Sovětského svazu rozhodnutí, kterým se v Novosibirsku zřídila konstrukční kancelář OKB-153, jejímž vedoucím se stal právě Antonov. Kancelář svou oficiální činnost zahájila po rozhodnutí Rady ministrů SSSR ze dne 31. května 1946, v němž byl pro konstruktéry stanoven úkol připravit nový zemědělský letoun. Na konci června dostala nově vzniklá konstrukční kancelář od Ministerstva zemědělství upravené požadavky, které si vyžádaly řadu změn. Původní projekt počítal s motorem AŠ-62 o výkonu 736 kW (1000 koní), ale z vlády přišel požadavek na zástavbu slabšího hvězdicového motoru AŠ-21 o výkonu 559,4 kW (760 koní), který by byl v zemědělském provozu ekonomičtější. Prosazovaný motor však připadal Antonovovi slabý a nadále prosazoval původně zamýšlený silnější motor, a tak nakonec bylo povoleno zkoušení obou motorů. Státní orgány sice trvaly na tom, aby se použil slabší motor AŠ-21 o 760 koních, ale Antonov si sveřepě trval na motoru Švecov AŠ-62, který měl výkon rovných tisíc koní. Tato sveřepost se mu, ale vyplatila, prototyp Sch-1 (Selskochozjajstvennyj — zemědělský) sice absolvoval první let (pilotovaný N. P. Volodinem 31. srpna 1947), jako úlitbu vrchnosti, se slabším motorem, ale celé zkoušky probíhaly s oběma typy motorů a tak nakonec pro sériovou výrobu byl vybrán motor silnější, protože se ukázal pro potřeby letounu mnohem vhodnější a letové výkony byly nesrovnatelné. Na podzim roku 1947 byl letoun připraven, a po nezbytném „úředním kolečku“ bylo rozhodnuto zahájit sériovou letounu pod označením Antonov An-2. Pro sériovou výrobu byl určen Kyjevský letecký závod číslo 473, v němž pak v létech 1949 až 1962 probíhala sériová výroba (v modernizované verzi do roku 1971). V době ukončení sériové výroby v Kyjevě už plně běžela licenční výroba v polském podniku PZL-Mielec, kde byla výroba spuštěna v roce 1959 a probíhala až do devadesátých let. V Polsku se vyrobilo téměř dvanáct tisíc letounů v osmi základních verzích. Kromě toho v Německé demokratické republice, ve firmě VEB Flugzeugbau Drážďany bylo vyrobeno několik desítek letounů. Pod označením Fong Show-2 (Žací stroj) vyrobili tisícovku „Andul“ také v Čínské lidové republice, ale zde šlo o tradiční čínské kopie a nikoli licenční stroje.
Už v průběhu výroby ověřovací série vznikla speciální třímístná vojenská varianta An-2 NAK určená pro noční hlídkování, která se od ostatních typů lišila novou prosklenou zádí se střelištěm a dvojitou ocasní plochou. Ta se do sériové výroby nedostala. Další výrazně se odlišující verzí, která také nepřekročila prototypové stadium, byla speciální výšková An-6 určená pro průzkum atmosféry, zalétaná v březnu 1948. Ta měla na hřbetě trupu před směrovkou kabinku pozorovatele. Od ní pak byly odvozeny i nerealizované projekty speciálních verzí určených pro boj s vysoko létajícími špionážními balony.
Ale za celou dobu výroby se objevily více než dvě desítky rozličných verzí.
Nejvýraznější viditelné změny měla plováková varianta An-2V označovaná též jako An-4 a v Polsku pak jako An-2M. Od plovákové verze byla v první polovině šedesátých let odvozena varianta An-2LP určená k hašení lesních požárů. Ostatní obměny se lišily především vnitřním vybavením. S označením An-2T to byly letouny speciálně určené pro náklad, a v typu An-2TP byly umístěny boční sklopné lavice. An-2TD byla výsadková verze, An-2P pasažérská dopravní verze. Kromě toho vznikly verze sanitní An-2S a zemědělská An-2SCH. Tyto letouny byly v Polsku označovány jako An-2R. Za účelem ještě efektivnější aplikace hnojiv vznikla a v roce 1964 byla posléze zalétána verze An-2M pocházející z konstrukční kanceláře G. M. Běrijeva.
Na základě An-2 byl též postaven experimentální polský letoun LaLa-1 k ověření proudové pohonné jednotky, který měl přední část trupu a křídla právě z An-2. Ale letoun PZL/WSK-Mielec M-15 Belphegor  (vyrobeno 175 kusů) byl natolik příšerným strojem, že se vesměs všichni vrátili, či zůstali u archaicky vypadajícího dvouplošníku. To když se uvažovalo i o tom nahradit Andulu něčím novým a navíc s proudovým motorem, ale to se jaksi nepovedlo a vzniklo tak jenom nejošklivější letadlo v dějinách.
Andulka se dočkala i zástavby moderního turbovrtulového motoru a vznikla z toho verze An-3, která se začala vyrábět v roce 1997 a po přerušovaném více než dvacetiletém vývoji se zdá, že nové motory by se mohly do letounů sériově montovat místo zastaralých motorů hvězdicových v letounech, kterým už starý motor dosloužil. Ale to se teprve uvidí, protože kromě už zavedeného motoru TVD-20 se od loňského roku zkouší i americký motor Garrett TPE-331-10UG. Dokonce vznikla verze i s jedním křídlem, ale to už je jiná kapitola. Další různé modifikace a modernizace stále probíhají ve snaze prodloužit život této koncepce. Celkem bylo ve všech závodech v SSSR, Polsku, NDR a Číně vyrobeno 16 509 kusů An-2 (dnes už s těmi zmíněnými modifikacemi víc).
A pro pořádek technické údaje: Rozpětí - 18,18 m, Délka - 12,74 m, Výška - 4,00 m, Nosná plocha - 71,60 m, Prázdná hmotnost - 3450 kg, Vzletová hmotnost - 5500 kg, Maximální rychlost - 258 km/h, Cestovní rychlost - 185 km/h, Minimální rychlost - 90 km/h, Dostup - 4400 m, Dolet - 900 km ….
V každém případě se Antonovovi podařilo vymyslet stroj, který, i přes své archaické vzezření, poctivě slouží převážně k zemědělským, hasičským a parašutistickým účelů, poctivě dodnes téměř po celém světě. A leckde i pro dopravu pasažérů. A zdá se, že po oslavě sedmdesátých narozenin, oslaví úspěšně i narozeniny další. Možná osmdesáté i devadesáté, protože se rozhodně i přes svůj věk rozhodně do důchodu velké množství strojů An-2 důchodu nechystá. Naopak i ty odstavené a dočasně rozebrané a uskladněné se i vrací zpět do provozu i u nás. Historie tohoto letounu tak zcela jistě nekončí a asi i dlouho neskončí…
text, foto: (jjk)
Zdroj: ОКБ им. Антонова, www.avia-an.ru ; АНТК им. Антонова, www.antonov.com
 
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

vgc vgc

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama