Zajímavosti

18.03.2017 16:48

„…a doletím si do Prahy na kofolu“

text: (jjk), foto: Kamil Večeřa „…a doletím si do Prahy na kofolu“
Bývalo bylo před nějakými čtyřmi desítkami let, kdy prý podle jedné legendy Pavel Březina prohlásil: „Kurňa chlapi, až budu velký, sednu do vrtulníku a doletím si do Prahy na kofolu“. Je to sice bez záruky, ale prý to takhle nějak tehdy bylo. Nu a v úterý 14.března 2017 se to také Pavlu Březinovi podařilo, jen s tím rozdílem, že nedoletěl, ale dojel, a ne vrtulníkem, ale vírníkem. Po několikaletém vymýšlení a vyvíjení se podařilo v pátek 10.března 2017 získat technické osvědčení a registrační značku pro zvláštní motorová vozidla (podle zákona č. 56/2001 Sb., § 3 odst. 3) B02 8888 pro vírník AutoGyro Calidus, respektive GyroDrive, nebo úplně definitivně GyroMotion a v úterý 14.března 2017 při oficiálním focení pro časopis Pilot s Pavlem Březinou za „kniplem“ z letňanského letiště vyrazit na kafe na Václavské náměstí.
GyroMotion (nebo také GyroDrive) je tedy první vírník homologovaný pro silniční provoz, který Pavel Březina se svým týmem ve firmě Nirvana Systems (nebo AGN Systems) vyvíjel tři roky. Pro silniční provoz upravený vírníky už bylo možné potkat v okolí letiště Přerov – Bochoř, kde má Nirvana základnu a také při neformálním představení stroje na konvi ledna 2017. Cesta z focení na letňanském letišti do centra Prahy na Václavské náměstí, a opět zpět do Letňan, byla vlastně taková předpremiéra, protože oficiální představení vírníku s elektropohonem pro silniční dopravu (a se všemi potřebnými prvky včetně zpětných zrcátek, blinkrů, brzdových světel, odrazek atp.) bude na letecké show Aero Friedrichshafen 5.- 8.dubna 2017 (hala B2, stánek 319).
Když Pavel Březina, do té doby roduvěrný paraglidista, začal v roce 2011 na letišti v Milovicích (ve vírníkové škole Rostislava Bauera) trénovat s prvním vírníkem, hnedle se mu v hlavě začaly rodit všelijaké plány do budoucna. A také s tím i nápady, jak by se dal vírník využít. A jedním nápadem bylo co nejpohodlnější a nejefektivnější cestování. Vírníkem přiletět na místo, dojet k pumpě načepovat, zaparkovat před hotelem, nebo u kempu. A nebo jednoduše se dopravovat do práce (pokud je v dosahu nějaká použitelná alespoň práškařská dráha, když ne rovnou letiště), či na dovolenou.
A protože vlastně technicky nic nebrání tomu, aby vírník jezdil i po silnicích, před třemi lety se Pavel Březina se svým týmem v Nirvaně, pustil do práce. A po třech letech vymýšlení, testování a zkoušení, úpravách, a samozřejmě s požehnáním mateřské německé firmy AuroGyro, se konečně začátkem roku 2017 všechno podařilo. Takže po všech úpravách jako jsou speciální světlomety, zpětná zrcátka, klakson, výstražný trojúhelník označující zvláštní vozidla a registrační značka (a držák na ní) na zádi, blikače a odrazky, včetně „červených praporků“ označujících konce rotorových listů (rotor je za jízdy zafixován „po směru jízdy“) došlo na technické osvědčení. Díky veškerým úpravám dostal stroj osvědčení zvláštního motorového vozidla a registrační značku podle zákona č. 56/2001 Sb., § 3 odst. 3 (zvláštní vozidla). Takže kategorie jako například zemědělské nebo lesnické traktory a jejich přípojná vozidla. Proto také žlutá registrační značka B02 8888. K řízení je tedy potřeba pilotní půkaz na vírník, tedy ULV(ULL) a řidičský průkaz skupiny B.
V prvním předváděném stroji měl vírník, tedy GyroMotion elektropohon předního kola s motorem, který byl bateriový. V sériovém provedení je primární motor spojený s nosným rotorem pro pohyb ve vzduchu a sekundární motor pro jízdu na pozemních komunikacích. Na zemi je odpojená tlačná vrtule a pohyb po zemi je zajištěn elektromotorem umístěným na jednom pojezdovém kole vírníku, respektive v blatníku pojezdového kola. Také lze v této konfiguraci dobíjet baterii elektromotoru pomocí primárního motoru a není potřeba hledat někde nějakou zásuvku.
Vírník s GyroMotion, ale není létající auto, jak je tu a tam některými médii uváděno, ale jezdící létací stroj. A proto také jsou v kokpitu ovládací prvky jako pro let. Tedy knipl a vestavěné letecké přístroje. Pro pohyb na zemi navíc zahrnuje jednotku „Pilot Interface“ a hardware rozhraní ukryté u sedadla řidiče.
GyroMotion Calidus i Cavalon mají homologaci pro jízdu na pozemních komunikacích do 40 km/h. AutoGyro Calidus získal typový průkaz Letecké amatérské asociace České republiky, který potvrzuje soulad vírníku s technickými i provozními předpisy pro Českou republiku 26. září 2012 a Cavalon 18. prosince 2013. Vírníky jsou dlouhé necelých pět metrů, vysoké 1,7 metru a široké 2,7 metru. Průměr rotoru se 8,4 metru, ale to při jízdě po silnici nehraje roli, protože rotor je zafixován tak říkajíc po směru jízdy. Po zemi tedy mohou oba typy vírníků jet až čtyřicetikilometrovou rychlostí a po startu (50-70 metrů) mohou letět cestovní rychlostí 160 km/h (maximální  je 185 km/h) a minimální rychlostí 30 km/h až pět hodin. A vírníky AutoGyro, respektive, GyroMotion jsou vybaveny motory  Rotax 912 ULS (100 hp) nebo Rotax 914 UL Turbo (115 hp) s reduktorem 1:2,43 (při spotřebě 12 - 14 litrů Naturalu 95 na hodinu).
 
…takže před čtyřiceti lety Pavel Březina slíbil, že až bude velký, sedne do vrtulníku a doletí si do Prahy na kofolu a jak řekl, tak splnil, jen s tím rozdílem, že nepřiletěl vrtulníkem, ale vírníkem a vlastně po přistání v Letňanech dojel a nebyla to kofola, ale kafe…
 
text: (jjk), foto: Kamil Večeřa

 

Facebook: Gyrodrive první cesta z práce domů  a Přiletěl si na zákusek


Přerovská internetová televize: Vírníkem z Přerova až do Prahy na Václavák 

 

 

Český rozhlas 15.3.2017:

Jednoduše geniální! Na vírníku lze doletět na Nordkapp i do kavárny na Václavák; rozhovor Lucie Výborné s Pavlem Březinou…

Mohl by se stát dopravním prostředkem budoucnosti. Vírník, tedy malé rotorové letadélko, létá rychlostí 180 kilometrů za hodinu, dobře snáší silný vítr i turbulence. Ale pohybovat se s ním lze i na zemi. Třeba jako Pavel Březina, který s ním dojel na Václavské náměstí, zaparkoval a posadil se do kavárny.

Jeho setkání s nezvyklým dopravním prostředkem začalo ve Švédsku, kam jel opravovat pokažený paramotor. Tehdy mu nabídli svezení ve vírníku, nic netuše do něj nasedl a hned věděl, kudy se bude ubírat jeho další profesní kariéra. 

Dnes vírníky skládá a vyrábí. Letadélko – něco mezi letadlem a vrtulníkem – létá na rotor, který se otáčí autorotací, při letu ho tlačí tlačná vrtule umístěná vzadu. Na zemi se pohybuje na elektromotor a dosahuje rychlosti 40 kilometrů za hodinu. Každý má ale své limity, stejně tak i Pavel Březina, který na vírníku létá především pro radost. Vyzdvihuje ale, že let je bezpečnější než jízda autem, kde se kolem auta řítí stokilometrovou rychlostí.

S vírníkem se dostal i na Nordkapp, aniž by cestu plánoval, původně totiž letěl do malé vesničky za polárním kruhem na paramotorové setkání. Během šestidenní cesty urazil šest a půl tisíce kilometrů. 

Na takovou cestu je především důležité dobré počasí. „Od roku 2011, kdy létám s vírníkem, se mi stalo snad dvakrát, že jsem musel termín odložit,“ upozorňuje. Právě létání do cíle, kam se ani nemusí doletět, má nejraději – s manželkou a dvěma dětmi sednou do dvou vírníků a zaletí si třeba do Maďarska. 

  

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

vgc vgc

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama