VÝletNÍČEK

VÝletNÍČEK

Do Českých Budějovic s Michalem Slabým VÝletNÍČEK
VÝletNÍČEK je nová rubrika, řekněme názorů a postřehů. Magazín není primárně odborným periodikem, ale celou dobu své existence přináší spíš informace ze všech možných koutů, kde se co třeba děje, něco o různých soutěží a podobně. Od samého počátku v roce 2009 je zaměřen především osvětově. A s jistou osvětou a se snahou se podělit o vlastní postřehy a pocity na různých letištích teď přichází jeden mladý vzduchoplavec, který rád navštěvuje zajímavá, nebo atraktivní tuzemská letiště (pokud čas dovolí). Přišel tedy s nápadem prezentovat svůj subjektivní dojem a pocit z toho kterého letiště. Ale někdy právě osobní pocity z letiště, které dotyčný letec navštívil úplně poprvé, vydají za mnoho stránek odborného pojednání.      
 
VÝletNÍČEK České Budějovice – Planá
 
 Michal Slabý (*1992) se naučil létat v Aeroklubu Kladno, nejoblíbenějším jeho letadly jsou stroje Zlin Z-126 a  Z-142, ale v současné době létá na letišti Příbram – Dlouhá Lhota s letouny Cessna. Vystudoval Střední  odborná škola civilního letectví, Praha a Vyšší odborná škola dopravní obor letecká doprava Praha. Pracuje  v současné době jako  Ramp Control Supervisor u Czech Airlines Handling.
 
 
Již delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou zaletět do Českých Budějovic na letiště České Budějovice – Planá (LKCS). Měl jsem k tomu několik důvodů. Hlavně jsem si chtěl zkusit opět přistát na asfalt což v našich končinách v okolí Prahy není až tak časté, jak by být mělo. A také jsem chtěl okusit servis na mezinárodním letišti, které, jak doufám nejen já, zcela jistě ukáže svůj potenciál. A třetí motivací bylo, podívat se na vystavený MiG-23 v tygřím markingu, který mnoho let byl spojen s tímto druhdy vojenským letištěm a dnes je vystaven u vjezdu na letiště.
 
A tak proto v sobotu 4.března 2017 jsem kolem desáté hodiny dopolední dorazil na letiště v Příbrami – Dlouhé Lhotě, kam se letecká škola OKAir na rychlo přestěhovala z Bubovic. Od začátku března tak funguje v Příbrami, kde má nové zázemí, takže má cesta nevedla logicky do Bubovic, ale už do Příbrami. Jelikož nerad létám sám, přizval jsem svého bývalého kolegu a velmi dobrého kamaráda Tomáše kterému jsem už výlet sliboval dlouhou dobu. Počasí bylo jak z partesu (CAVOK). Naše Cessna C150 OK-OKF už stála připravená před hangárem a za ní se schovával nový přírůstek do flotily Cessna C150 OK-OKG (do nedávna D-ECRE) která se chystala na let pro změnu do Německa.
 
Po odletu z Příbrami, který byl poněkud zmatečný z důvodu velkého provozu (ostatně začala sezona a parašutisté v Příbrami opět s předjařím ožili) jsme zamířili směrem na České Budějovice. Naším hlavním orientačním bodem byla stavba jaderné elektrárny Temelín, které se už od svých začátků vyhýbám velkým obloukem.
Když jsme se začali blížit k Českým Budějovicím bylo na čase zase začít trošku makat a přestat se unášet poklidnou bezstarostností modrých dálek.
Ale čím jsem byl opravdu překvapen, bylo že na druhém českobudějovickém letišti, v Hosíně nedaleko Hluboké, bylo při sobotě a při velmi vlídném počasí úplně mrtvo. I přesto jsem zkusil zhruba čtyřikrát volat po frekvenci, než jsem začal vysílat na slepo. Ale protože se nikdo neozval, už jsme očima skenovali zem před námi a hledali letiště na Plané vedle Litvínovic, které jsem za malou chvíli také spatřil, protože vlastně díky svému dráhovému systému je takřka nepřehlédnutelné. Přeladil jsem tedy rádio na frekvenci BUDĚJOVICE INFO, kde se okamžitě ihned ozvala velmi příjemná dispečerka. Komunikace probíhala standardně, a co mne velmi překvapilo, rovnou padl dotaz jaké handlingové služby budeme vyžadovat a jak se dlouho zdržíme. Ale když jsem oznamoval finále dráhy 09, tak jsem byl upozorněn, že se hlásím špatně, protože České Budějovice jsou „INFO“ a nikoli „RADIO“ jak jsem se stále hlásil. Inu zvyk je zvyk a „starého psa“ novým kouskům nenaučíš.
Přistání na mimořádně dlouhé dráze proběhlo tak jak mělo (letadlo se dalo poté znovu použít) a po míjení jednoho místního ultralightu, který pojížděl proti nám, uvolnili přes pojezdovou „A“ která je až u prahu RWY 27.
 
Doposud všechno bylo jak mělo, ale po odbočení ke stojánkám nastal trochu zmatek. Nikde ve VFR příručce bohužel není mapka stojánek což by zase takový problém nebyl, ale na zemi je najednou asi pět různých čar, včetně směrů a barev, a tak nově přilétnuvší a neznalý tohoto letiště se hůř orientuje. Sice jsem viděl marshalla, ale kdo nejezdí radši podle lehce pochopitelných a srozumitelných čar na dráze. A navíc signály od marshalla také nebyly, dle mého pohledu, úplně na sto procent srozumitelné, a tak jsem po drobném váhání zastavil vedle jiné Cessny 152. Čím jsem, ale  byl překvapen, tak tím že marshall a ramp agent v jedné osobě opravdu počkal na zhasnutí zableskového majáku a ne pouze na zastavení vrtule, jak je tomu zvykem na jiných letištích. A až poté letadlo zašpalkoval. Trošku mne zamrzelo, že nepoužil místní vozidlo Follow me, které stálo kousek vedle. Ale na druhou stranu také proč. Kvůli jedné Cessně ?
Poplatky, které tu jsou 99,- Kč, jsou více než příjemné, a platí se v budově, která je hned vedle stojánky. V této budově jsme se potkali také s několika hasiči, kterým jsme zaplatili a prohodili pár slov o letišti atd.... Českobudějovické letiště už má několik let vlastní profesionální hasičskou jednotku.
Do centra Českých Budějovic je to autem asi pět až deset minut a na letišti přilétnuvším také objednají taxi, když se hezky poprosí. My jsem se hlavně těšili nejvíc na letoun MiG-23 v tygřím provedení, který kdysi na tomto letišti (když bylo ještě vojenské) létal a dnes stojí u vrátnice jako památník. Vlastně i kvůli tomuto letounu jsme sem také hlavně letěli. A upřímně řečeno, je tento kupodivu v relativně dobrém stavu. Tedy rozhodně v lepším, než MiG-23 ve kbelském muzeu.
Po rychlém obědě a návratu na letiště v Plané, jsme se už soukali do našeho kočáru, tedy Cessny C150 a já začal připravovat letadlo na odlet zpět z Českých Budějovic do Příbrami.
Po spuštění motorů, které nám chvilku trvalo, jsme se ohlásili a dostali pokyn k pojíždění na práh RWY09, při vstupu na RWY27 jsem očekával, že pojedeme trošku delší backtrack, ale vyrušila dispečerka se ohlásila s informací, že je de facto bezvětří a tedy, zda nechceme odstartovat z RWY27. Což jsem přijal z povděkem a hned jsem odstartoval a na rozloučenou zamával křídly. A po rozloučení s dispečerkou na AFIS jsem pokračovali v návratu do Příbrami.
 
Osobně považuji tento výlet za jeden s těch mých vydařenějších. A jsem si jist, že se na Planou znovu podívám. A dole v tabulce je můj názor na celkové hodnocení letiště. Také budu, rád když napíšete, které letiště by jste chtěli příště ohodnotit, zrecenzovat z mého pohledu.
 
INFRASTRUKTURA 10/10
CENA 10/10
SLUŽBA AFIS 10/10
HANDLING 8/10
DOSTUPNOST DO MĚSTA 7/10
CENY V RESTAURACÍCH 6/10
MÍSTNÍ POSTUPY 8/10
 
text, foto: Michal Slabý, perex, foto: (jjk)
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

vgc vgc

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama