VÝletNÍČEK

VÝletNÍČEK

Do Chebu, přes Českou Lípu (s odbočkou na Kolín) s Michalem Slabým VÝletNÍČEK

VÝletNÍČEK názorů a postřehů. Magazín není primárně odborným periodikem, ale přináší spíš informace ze všech možných koutů, kde se co třeba děje, něco z různých soutěží a podobně. Od samého počátku je zaměřen především osvětově a se snahou se podělit o vlastní postřehy a pocity na různých letištích VÝletNÍČEK začal drobnými postřehy zaplňovat jeden mladý vzduchoplavec, který rád navštěvuje zajímavá, nebo atraktivní tuzemská letiště (pokud čas dovolí). Jedná se o víceméně o subjektivní dojmy a pocity z toho kterého navštíveného letiště. Ostatně někdy první a osobní pocit a dojem z letiště vydá za mnoho stránek odborného pojednání.     

 
 

 

VÝletNÍČEK, aneb cesta do Chebu na stoleté narozeniny přes Českou Lípu, a zpět s odbočkou přes Kolín ...       

 

Michal Slabý (*1992) se naučil létat v Aeroklubu Kladno, nejoblíbenějším jeho letadly jsou stroje Zlin Z-126 a Z-142, ale v současné době létá na letišti Příbram – Dlouhá Lhota s letouny Cessna. Vystudoval Střední odborná škola civilního letectví, Praha a Vyšší odborná škola dopravní obor letecká doprava Praha. Pracuje v současné době jako Ramp Control Supervisor u Czech Airlines Handling.
 
 
 
Tak dnes se s vámi, milí čtenáři, podělím o zkušenosti z výletu na letecký den v Chebu. Tudíž nečekejte klasickou recenzi na určité letiště, jak jste zvyklí.
V minulém dílu jsem psal o Dnu otevřených dveří v Čáslavi, a už v té době jsem přemýšlel, kam poletím příště. Tedy na jaký letecký den.
Ale na den 24.června 2017 připadaly hned tři obdobné akce. Výroční letecký den v Chebu ke stoletému výročí vzniku historicky prvního letiště u nás, slavnostní akce k osmdesátým narozeninám letiště v Českých Budějovicích, na Plané a Memorial Air Show v Roudnici nad Labem. A tak jsem byl poněkud rozpolcen kam se vydat. Roudnice odpadla jako první, protože, dle mého názoru, tato akce v posledních letech poněkud stagnuje a neuvidím tak až zase tak úplně nového. Let do Českých Budějovic odpadl bohužel z technických důvodů, protože jsem zjistil, že kladenské letiště bylo zrovna v tomto termínu uzavřeno kvůli pivním slavnostem. Byl jsem totiž domluven, že se osmdesátých narozenin v Českých Budějovicích zúčastním s letounem Zlin Z-126 OK-MFV, a to jako historického exponátu na statické ukázce. To se ovšem vzhledem k okolnosem na kladenském letišti, nedalo realizovat. A tak nakonec volba padla na Cheb. Na tomto letišti jsem nikdy nebyl a navíc mne zaujal i atraktivní program, který se ke stoletému výročí vzniku prvního letiště na našem území, podařilo složit. Navíc i účast plzeňských warbirdů a Radima Vojty s jeho Spitfirem byla natolik lákavá, že nešlo odolat.
 
A pak nastal ten den „D“ 24.června 2017. V osm hodin ráno jsem s mým kamarádem Tomášem, který mě doprovází na skoro všech leteckých dnech, stál před hangárem firmy OK-Air na letišti Příbram – Dlouhá Lhota a nakládali naše věci do Cessny C-150 OK-OKG. Náš plán byl následující. Po startu z Příbrami letět kolem Prahy až na úroveň Nymburku po té přímo směrem na Českou Lípu, kde jsem musel něco vyřídit ohledně mého kariérního růstu a pak přímo přes CTR Karlovy Vary až do Chebu.
Přesně v 8,26 hodin středoevropského letního času se naše Cessna vydala, po natankování až po okraj, na cestu. Samozřejmě start byl trošku línější, protože jsme měli natankováno tak, že jsme byli je lehce pod MTOW, tedy maximální vzletovou hmotností. Po nastoupání do naší cestovní hladiny jsme si to namířili přímo Nymburk, kde jsme udělali zatáčku směrem na sever a přes Milovice a Bezděz už uháněli na Českou Lípu. Počasí bylo jak z partesu a let probíhal velmi klidně. Trať tímto směrem znám zpaměti, protože v severních Čechách máme chalupu, takže let probíhal ubíhal v pohodě a zhruba po padesáti minutách jsme už sedali v České Lípě. Po přistání jsme cosi probrali s vedoucím letového provozu vedením aeroklubu, a pak už rychle pokračovali do Chebu, který byl hlavním cílem naší cesty.
Tady bych rád odbočil a zmínil se o letišti v České Lípě. Pro toho, kdo ho nezná. Zázemí je vlastně v lese na kopci a vzletová a přistávací dráha pod kopcem na pasece, nebo mýtině. As také proto je lokalizace letiště ze vzduchu trochu složitější, protože dráha je za kopcem a za lesem a není tedy z jihu vůbec vidět. Totéž tedy platí o radiovém spojení, které je při příletu z jihu také slabší, protože je trochu ve stínu onoho kopečku.
Stojánky jsou na kopci vlastně v lese a pojezdová dráha vede po svahu. Na letišti kromě zázemí aeroklubu a jak aeroklubáckých a soukromých hangárů jsou i chatičky, které využívají jak parašutisté, tak soukromníci. Ale celkově je tu, podle mého pocitu příjemné prostředí a letiště vyzařuje pozitivní energií. I občerstvit se lze tady v letištní budově.
Po vzletu z České Lípy jsme si lehce odskočili z tratě nad vesnici Krompach kde jsme pozdravili ze vzduchu mé příbuzné a nasadili směr Cheb. Původně jsem chtěl letět na ochranné pásmo VOR OKG, protože mi to připadalo symbolické s OKG letět na OKG, ale bohužel přijímač VOR byl INOP (tedy inoperative = neprovozuschopný) a tak jsem vtal za vděk klasické GPS. Ale hned vzápětí mi trochu zatrnulo, protože přílety návštěvníků byly pouze do 12,00 hodin a ETA (estimated time of arrival - předpokládaný čas příletu) mi vycházela na 11,52 hodin, což nedávalo moc šancí na nějaké zdržení a na trase z České Lípy do Chebu. Osm minut rezerva je opravdu málo. V průběhu letu jsem se snažil čas stále krátit až na nějakých 11,40 hodin ETA. To mne trochu uklidnilo, ale hned v zápětí přišla jsem díky PRAHA INFO zjistil, že prostor Doupovských hor je aktivován, že ho tedy musím obletět. A tak jsem byl tam, kde jsem byl. Opět byl předpokládaný čas příletu jen taktak, v 11,53 hodin. A tak jsem tento prostor obletěl po hraně jak to jen šlo a vstoupil do CTR Karlovy Vary. Tady byl průlet CTR bez problémů a hned po opuštění zmíněného prostoru jsme kontaktovali CHEB AIRSHOW, od kterého jsem dostal pokyn pokračovat na dlouhé finále pro dráhu 23. Když jsem ohlásil krátké finále, tak se mi sice nedostalo žádné odpovědi o tom zda je dráha volná, ale mé rozmýšlení ukončil kolega Tomáš slovy: „vidíš něco na té dráze? ne? tak rychle přistaň, je tu horko a potřebuju na vzduch“. A tak jsem přistál, jak jsem ohlásil „věži“ jak nejrychleji to šlo…
Po relativně dlouhém pojíždění jsme zastavili až na konci stojánky General aviation, zaplatili vstupné a šli se kochat všemi kousky, které zde byly „zaparkovány“. Celková účast přilétnuvších návštěvníků byla asi tak kolem sedmdesáti letadel, což na velikost chebského letiště bylo až neuvěřitelné. Pro mne byl samozřejmě číslem jedna Supermarine Spitfire ve zbarvení slavného československého pilota Otto Smika, ale i Mustang a Texan. Program byl úchvatný a my ho sledovali ve stínu naší Cessny která stála na úrovni vyčkávacího místa pro dráhu 23, takže jsme měli všechny skvosty na dosah ruky a nedostali úpal. Jak se program jubilejního narozeninového leteckého dne krátil, postupem odpoledne jsme se začali připravovat na let domů. Tedy nejdřív k letu do Kolína vysadit kolegu Tomáše, a až pak na domovské letiště do Příbrami. Jenže mne čekalo docela nemilé překvapení. Palivoměry OK-OKG jsou asi až příliš optimistické a tak jsem přemýšlel, zda někde (a kde) natankovat cestou, nebo nabrat palivo pro klid a jistotu už v Chebu. Nakonec jsem zjistil, že nejlevnější a nejlepší varianta bude natankovat přímo v Chebu. Takže třicet litrů nabraných v Chebu byla nejlepší variantou. A tak hned poté co dolétal Spitfire a Jak-3 začala ta pravá divočina. Asi padesát posádek se rozhodlo ihned odletět, takže se půl stovky letadel vydalo směrem k prahu dráhy. Naštěstí jsem stáli skoro přímo u startu, ale k nám se najednou hrnulo několik front fronta letadel. Tohle bych možná si dovolil pořadatelům trochu vytknout, protože odlety nebyly skoro vůbec nijak koordinovány, například někým, kdo by na místě provoz řídil. Ale lze pochopit, že při tak velkém množství letadel to bylo složité. Takže jsem v změti němčiny, češtiny a angličtiny se vrhl s Cessnou do „davu“ vstříc dobrodružství. A hned po startu a druhé okruhové zatáčce jsem co nejrychleji radši zamířil pryč z toho velikého houfu startujících strojů, abych nepřekážel, a aby mi nepřekážely jiné letouny. Nejlepší bylo být co nejdál.
Let do Kolína trval zhruba hodinu a po té, co jsem musel počkat, až se vyskáčou houfy kolínských parašutistů, jsem vysazoval kolegu Tomáše v Kolíně. Toho tedy až po přistání na zemi. Ale hned jsem radši odletěl směrem na Příbram, protože parašutistický provoz v Kolíně je docela čilý a neradno se do něho plést a překážet. A navíc jsem se opravdu těšil, až vylezu z letadla. Byl jsem spálený, unavený, špinavý a vůbec prostě nepoužitelný. Po čtyřiceti minutách a příletu do Příbrami jsem zaparkoval Cessnu v hangáru, dopřál jí a sobě koupel a vyrazil vstříc Praze a všedním povinnostem. A po šestnácti hodinách na nohou a téměř pěti hodinách v letadle jsem se dokodrcal do postele hodinu před půlnocí. Ač náročný, byl jo plodný den a mohu tento výlet jedině hodnotit jako velmi povedený. Rád se do Chebu podívám jindy, za normálního běžného provozu, abych mohl zhodnotit kvalitu služeb na tomto letišti tak říkajíc za všedního dne.   
 
text, foto: Michal Slabý, perex: (jjk)
 

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama