Zajímavosti RSS

27.11.2010

Ztracený duch Ibise posvátného

text,foto: (jjk) Ztracený duch Ibise posvátného
Pro starověkou egyptskou civilizaci byl pták Ibis (Threskiornis aethiopicus) posvátným tvorem a ztělesňoval boha písma a moudrosti Thovta. Také podobně jako jiná posvátná egyptská zvířata bývával i Ibis pohřbíván mumifikován do samostatných hrobů. Ibise už dnes v Egyptě nepotkáte, protože z tohoto území zmizel někdy v devatenáctém století (ačkoli ve volné přírodě je dodnes k vidění jak v Africe, tak i například v Iráku, či některých oblastech Austrálie, nebo Evropy). Pro přelom dvacátého a jednadvacátého století byl ocelový pták Ibis (Aero Ae-270 Spirit společnosti Ibis Aerospace Ltd., neboli Aero Vodochody/Aerospace Industrial Development Corporation) v České republice zajímavým produktem, jednomotorovým letounem pro osm cestujících který původně měl směřovat na světové trhy. Ale bohužel různým řízením osudu měl tento letoun jen velmi krátký život. Do vzduchu se dostalo jen šest exemplářů prototypu letounu Aero Ae-270 Spirit, přičemž dnes jsou k vidění dva létající kusy v České republice (ač jim pomalu, ale jistě dobíhají provozní povolení) a jeden jako školící pomůcka v továrně ve Vodochodech a dva kousky v Čínské republice (na Tchaj-wanu) a šestý prototyp byl rozebrán stejně jako další připravené skelety letounů určených pro zrušenou sériovou výrobu. Ty rozebrané nepoužité fragmenty strojů lze dnes vidět v Air parku Karla Tarantíka ve Zruči u Plzně a jeden z nich se časem dostane i do podoby kompletního letounu. Ačkoli ještě v letošním roce byl letoun Ae-270 veřejně k vidění na Aviatické pouti v Pardubicích, jeho dny se pomalu, ale jistě krátí a tak by stálo za to si genezi tohoto stroje tak trochu připomenout.
>
 
21.11.2010

Když už skončí ta pravá letecká sezona…

text,foto: (jjk) Když už skončí ta pravá letecká sezona…
…a nejsou žádné letecké dny, či slety, nebo závody různého druhu a když už i travnatá letiště jsou „zazimovaná“ a terén není úplně vhodný na létání a ani není úplně nejvhodnější počasí na různé výlety pro pokoukání se na různé barevné létající aparáty, vcelku zaručeně se dá předpokládat, že na letišti v Praze – Ruzyni vždy něco k vidění bude. Je to taková ta jistota, že když se chtějí dětičky podívat s rodiči na něco létavého, tak kromě pravidelných exkurzí na tomto letišti (což si lze zařídit na internetových stránkách letiště www.prg.aero) mají možnost i na několika místech sledovat provoz na našem největším mezinárodním letišti. Nejlepší je pak podívat se na spotterské stránky www.planes.cz a tam se inspirovat plánkem, které fotografy-lovce létacích obrázků navedou, odkud se dá přistávací, či startující letadla fotografovat. Tím se, ale mohou při svých případných rodinných výletech inspirovat i ostatní, kteří nechtějí fotografovat, ale jen se podívat na všelijaké hemžení na pražském ruzyňském letišti. Dávno jsou doby, kdy v místech nového terminálu a provozních budov, bývaly vyhlídkové terasy (i když jedna malá i dnes existuje) a tak se může (kromě jiných míst) jako nejpohodlnější jevit střecha Parkingu C odkud je vcelku dobrý rozhled na celé pražské letiště. A také se už nepořádají aerosalony na tomto letišti (viz. Bývaly byly ruzyňské aerosalony). Tak s listopadem tohoto roku také i několik vět o pražském ruzyňském letišti stojí za zmínku.
>
 
20.11.2010

Zlaté orientální krajkoví…

text,foto: (jjk) Zlaté orientální krajkoví…
…na svislé ocasní ploše sává návštěvníkům pražského ruzyňského letiště v poslední době, čas od času vzpomenout na legendární dopravní letoun Boeing B727 a je to pro fanoušky letectví, ale ne jen pro ně podobná (dnes už) kuriozita, jako britský stroj Vickers VC10 (viz. Westminsterská „Dvaašedesátka“ …), o kterém byla již zmínka před týdnem. Starší ročníky si zcela jistě vzpomenou na modýlek třímotorového stroje B727 z firmy VEB Plasticart sídlící v městečku Zschopau nedaleko Saské Kamenice (Chemnitz), který se v měřítku 1:100 a v barvách amerického dopravce Pan American vyráběl v letech 1968 až 1991. Po roce 1990 se dokonce tento slavný stroj objevil i v barvách československých resp. českých (a slovenských) leteckých dopravců a to hlavně ve službě u Air Terrex (posléze Terrex group), a rovněž u Air Slovakia a společnosti Bemoair (v pronájmu od letecké společnosti Transtel z afrického státu Togo a i s tamní registrací 5V-TPA). Pryč jsou časy, kdy pražské letiště pravidelně navštěvovaly tyto letouny společností Ariana Afgan Airlines (nebo Bakhtar Afgan Airlines) či Lufhansa, JAT, a nebo Pan American a posléze Delta Air Lines a v posledních letech je jejich pražské přistání už jen výjimečnou událostí. V poslední době se z Boeingu B727 stal opět poněkud nečekaně pravidelnější návštěvník našeho největšího mezinárodního letiště a to především z toho důvodu, že letoun společnosti Silk Way (SW) Business Aviation bývá nasazován jako náhradník na pravidelné lince ázerbájdžánských aerolinií AZAL (Azərbaycan Hava Yolları – AHY) z Baku do Prahy (viz. Rozkvetly modré „Azal“ky…) za stroj Airbus A319-114. A tak čas od času můžeme při pohledu na tento stroj ve zlatobílém provedení s orientálním krajkovím na svislé ocasní ploše nostalgicky zavzpomínat na jeden z nejslavnějších dopravních letounů historie.
>
 
13.11.2010

Westminsterská „Dvaašedesátka“ …

text,foto: (jjk) Westminsterská „Dvaašedesátka“ …
… měla létat u Československých aerolinií, podobně jako japonský NAMC YS-11 z továrny Nihon Aircraft Manufacturing Corporation, ale sovětská okupace Československa 21. srpna 1968 a vynucené pootočení politického kurzu zhatily ambiciosní plány tehdejšího vedení národního leteckého dopravce. Zatím co japonský letoun byl v té době jen jedním ze smělých plánů, zařazení britského letounu Vickers VC10 do flotily Československých aerolinií mělo reálnější základ. Z počátku šedesátých let se vedení Československých aerolinií rozhodlo pořídit velkokapacitní letoun vhodný pro provozování dálkových tratí a tak volba padla na britský stroj Vickers VC10, jehož prototyp zřel světlo světa 15. dubna 1962 a poprvé vzlétl 29. června 1962. Vzhledem k poněkud uvolněnějším poměrům v polovině šedesátých let minulého století se zdála realizace kontraktu velmi nadějná a i už byla vyčleněna část posádek a personálu, která se měla na tento letoun přeškolit. Politická vrchnost se, ale patrně zalekla toho, že by v Československu létal stroj „západní“ provenience a tak na začátku roku 1968 byl pronajat Iljušin Il-62 (prototyp vzlétl 3. ledna 1963) od sovětského Aeroflotu a plány na zařazení VC10 do služeb ČSA definitivně pohřbila okupace v srpnu 1968 a následná doba normalizace a striktní orientace na stroje sovětské provenience. Koupeny tak byly letouny Iljušin Il-62 a v barvách ČSA se první objevil 29. října 1969 (celkově jich u nás létalo čtrnáct a poslední stroj ČSA byl vyřazen v říjnu 1994, respektive v roce 1997, kdy dolétal ve službách vládní letky). Dnes tak jen nostalgicky můžeme vzpomínat na to, že by v barvách našich aerolinií létal britský Vickers VC10, při jeho občasných návštěvách letiště Praha-Ruzyně. A při příležitosti jedné z těch posledních podzimních návštěv si tento už dosluhující letoun připomenout.
>
 
07.11.2010

Circa urbem Brunensis 1. - Černovická Slatina

text,foto: (jjk) Circa urbem Brunensis 1. - Černovická Slatina
Jsou tomu skoro přesně na den čtyři roky, kdy začalo definitivně mizet jedno z významných letišť a to to, na jehož vojenskou část ještě dodnes je vidět mezi Stránskou skálou a Černovickým hájkem. To se dne 21. listopadu 2006 započalo s bouráním historického hangáru na někdejším letišti Brno – Slatina. Přičemž původně vojenská část je na letišti (pod názvem Brno – Černovice) určena k revitalizaci na průmyslový brownfield.
A s podzimními zbytky slunce, při iluzi odcházeného léta se naskytla chvíle po brněnských letištích krátce poputovat a při té příležitosti si ve stručnosti o nich i něco málo říci.
Circa urbem Brunensis, tedy okolo brněnských letišť lze začít tím, které už ke svému účelu neslouží od roku 2001 a v listopadu 2006 zmizela i jedna z dominant tohoto letiště. Konec hangáru, kde ještě na počátku roku 2001 sídlil Aeroklub Slatina a následujících pět let (před stěhováním na novou základnu v Brně – Tuřanech) i Letecká záchranná služba se podařilo v ty osudové dny zachytit jak autorovi těchto řádků, tak i manažerovi zlínské firmy na výrobu vybavení pro motorový paragliding Nirvana Petrovi Ondruchovi.
>
 
06.11.2010

Utopená chcíplá vrána

text,foto: (jjk) Utopená chcíplá vrána
Tak se nám už opravdu ohlásil podzim a to po poznamenalo i družební „večírek“ dvou aeroklubů, které shodou různých okolností obývají jedno stejné letiště. Jenže navijákové létání s Blaníkem a přistáním na přesnost rázně ukončil typický podzimní lijavec a soutěžícím nezbylo nic jiného než Blaníček uklidit do domečku a jít se bavit jinými činnostmi. kromě jiného na programu družebních podzimních závodů „Chcíplá vrána“ byl hod špalkem a na závěr pití českého národního zlatavého moku na čas…a tak už s večerem jen slavila první společná sezona Aeroklubu Slaný a Aeroklubu Točná na letišti Slaný. To může lidu neznalému připadat podivné, už jen vzdálenost mezi pražským letištěm Točná a letištěm Slaný je vzdušnou čarou pětatřicet kilometrů (o vzdálenosti po silnici ani nemluvě). Ale pro nezainteresované je třeba poznamenat, že letiště Točná je v dlouhodobé rekonstrukci a tudíž uzavřeno a také točenský aeroklub se už druhdy své letiště vracet ani po roce 2012 natrvalo nebude, jen snad jako každý jiný návštěvník a tak létavci z Točné mají svůj nový domov právě ve Slaném ve společnosti tamního aeroklubu, letecké školy Rudolfa a Jiřího Fiamových a dalších zde sídlících leteckých nadšenců. A právě s končící první společnou sezonou se uspořádal první ročník 1. ročník Točensko-Slanské Chcíplé vrány.
>
 
31.10.2010

V květnu kropil Florián a Artemas tentokrát foukal…

text,foto: (jjk) V květnu kropil Florián a Artemas tentokrát foukal…
…a, ale přece jen bylo v sobotu 30. října 2010 výrazně přívětivěji než na květnovém požárnickém dětském dnu, kdy Svatý Floriánek ušetřil hasičům vodu a kropil a kropil… a tak sic cosi napsáno o historii havlíčkobrodského letiště tam je, ale vzhledem sychravému mlhavému počasí pro změnu nejsou nic moc, co do barevnosti, obrázky. 30. října 2010 také uplynulo už pětatřicet let od havárie letounu DC-9 společnosti Inex Adria Airways za mlhy v Praze – Suchdole na lince z Tivatu. Zemřelo tehdy sedmdesát jeden cestující a čtyři členové posádky, přičemž dalších čtyřicet pět lidí katastrofu přežilo a v suchdolské zahrádkářské kolonii bylo zničeno patnáct objektů, ve kterých naštěstí nikdo nebyl. Nu a on 30. října má mimo jiné také „svůj den“ podle křesťanského kalendáře jakýsi svatý Artemas, ale co vlastně dělal je záhadou, jen se ví, že byl jedním z učedníků a patrně byl nějak k ruce apoštolu Pavlovi, který se rozmýšlel, zda k Titovi pošle Artemase, nebo Tychika…chm, ale o co se ten pán zasloužil těžko říci…a jinak se tedy 30. října 2010 ni nijak významného nepřihodilo…Na havlíčkobrodském letišti, ale na rozdíl od autorovy květnové návštěvy mlha a sychravo nebylo, tak i ty obrázky vypadají poněkud optimističtěji a na tomto, dnes už mezinárodním letišti Havlíčkův Brod, také plánují do budoucna, protože nedávno i představili, řekněme ideovou studii výstavby zpevněné asfaltové dráhy, což v prostředí velmi náladového počasí Českomoravské vrchoviny zcela jistě (pokud se to podaří) ulehčí letecký provoz….
>
 
24.10.2010

Vladykové Theodorik a Držkraj neměli tušení…

text,foto: (jjk) Vladykové Theodorik a Držkraj neměli tušení…
..když zde v roce 1295 sídlili, co se tu bude dít o sedm set let později. Když se sem někdy ve dvanáctém století v rámci takzvané kolonizace stěhovali první osadníci asi netušili, že jejich vzdáleným potomkům za humny budou vrnět letecké motory všelijakých vehiklů a dokonce během testovacích zkoušek i ty proudové ve vojenských stíhačkách. O letounech neměli ještě ani páru konšelé Starého Města Pražského a ani Florián Gryspek z Gryspachu, kterým toto místo v šestnáctém století patřilo. A ani rod Kinských na počátku století dvacátého netušil, že kdy na jejich panství bude se rozprostírat letiště. Ostatně to ještě ve třicátých letech netušili ani letci z Masarykovy letecké ligy a Aeroklubu republiky Československé, kteří v roce 1935 budovali letiště severovýchodně od Kralup nad Vltavou na obecních pozemcích v Lobečku, které jim bylo nejprve uzmuto v roce 1939 německou armádou (Luftwaffe zde prováděla většinou výcvik kadetů) a později v roce 1958 kdy místní létavci přišli o letiště úplně, protože muselo ustoupit výstavbě chemické továrny Kaučuku. Piloti si našli přechodné místo svého působení v Mělníku a od druhé poloviny šedesátých let se definitivně nastěhovali na letiště Sazená, které bylo uvedeno do provozu 25. května 1967 a od té doby se zde prohání plachtaři a motoráři a letiště i plnilo úlohu vojenského záložního vojenského letiště a trénovaly zde i stroje letecké továrny Aero Vodochody.
>
 
23.10.2010

Rozborka a zborka tanku…

text, foto: (jjk) Rozborka a zborka tanku…

…mohla připomínat příhoda jednoho z exponátů Air parku ve Zruči u Plzně. Kromě létajících aparátů a jejich součástí je totiž v tomto sběratelském areálu pánů Tarantíků také obrněná technika. A to se týká nejen tanků, ale i děl, obrněných transportérů a dalších příbuzných kousků. Jsou tu tak protiletecké i protitankové kanony, kakonová houfnice, ale i z naší armády známá „Otéčka“, nebo obrněné vozidlo „Hakl“, nebo tank T-55. Nejvíce je však kousků legendárních tanků T-34 a to jak v celém, tak rozloženém stavu. Asi nejkuriosnější případ je však příběh tanku, který na sobě nese nápis „ЗА СТАЛИНА“, tedy „Za Stalina“, který je vlastně složen ze dvou strojů a jeho skládání připomínalo už v úvodu zmíněnou rozborku a zborku.

>
 
17.10.2010

Se sluncem západu…

text,foto: (jjk) Se sluncem západu…

…to už i s letošní letovou sezonou zapadá, ale s podzimním, ještě občasným sluníčkem se stále leckde poletuje. Letošní velice rozmarné počasí se podepsalo na mnoha akcích a tak to s letošním tradičním sletem a Memoriálem Míry Forejta v Rokycanech, nebylo díky dešti nijak veselé, na rozdíl od uplynulých ročníků. Takže se můžeme podívat na to jak to v Rokycanech vypadalo v roce 2009 viz. Eibllin strašila „Východ“, jelo se za „Západ“ a v roce 2008 viz. Letiště Rokycany je už opět "dospělé". A v tomto podzimním termínu se tu ještě o další rok dřív konala paraglidistická doskočná viz. Doskočná pod Oseckým vrchem.  Letos to s návštěvou na sletu v Rokycanech i přičiněním počasí autorovi těchto řádků nějak nevyšlo a tak je potřeba vzít za vděk jen potemnělými obrázky z podvečerního rogalistického hemžení jednoho říjnového slunce zapadání.

>
 
17.10.2010

Stalin nad Třemošnou…

text,foto: (jjk) Stalin nad Třemošnou…
…už nějaký ten rok hlídá unikátní rodinnou sbírku nejméně padesátky letounů, vrtulníků, či jejich fragmentů a také tanků, bojových vozidel a dalších zajímavostí. A ač je po letecké sezoně, může si každý v, dnes už všeobecně známém, Air parku Karla Tarantíka(a jeho syna Miloše) ve Zruči u Plzně užít letadýlek v průběhu celého roku, který není v pravém smyslu slova muzeem, ale soukromou sbírkou dvou nadšenců, kterým není lhostejná letecká, nebo vojenská historie u nás. Určitě se najde mnoho škarohlídů, kteří čas od času mají výhrady k formě stěhování exponátů do Zruče, či ke stylu jejich opravování exponátů a podobně. A v tu chvíli je vždy na místě se těch škarohlídů zeptat, co oni z vlastní iniciativy a z vlastních finančních prostředků kdy udělali pro zachování nějaké té historické památky a nemusí to být zrovna tank, nebo letadlo, která hlídá ve Zruči generalissimus Stalin, který před tím hlídal plzeňské (nyní Anglické) nábřeží. Ale kdo bude mít někdy cestu ku Plzni, bez ohledu na roční období, může do naší historie nakouknout na „zahradě“ Karla Tarantíka ve Zruči, my můžeme využít slunečného podzimního počasí a nahlédnout tam hned.
>
 
03.10.2010

Stůj noho! Posvátná místa jsou kamkoli kráčíš…

text,foto: (jjk) Stůj noho! Posvátná místa jsou kamkoli kráčíš…
…má ve svém záhlaví obec Ledčice, na půl cesty mezi Kralupy nad Vltavou a Roudnicí nad Labem. A to především z toho důvodu, že v Ledčicích se nachází kostel svatého Václava, který je odedávna dominantou obce. Nedaleko Ledčic se nachází také letiště Sazená, které bylo vystavěno na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století jako náhrada za zrušené letiště v Kralupech nad Vltavou. A vzhledem ke zvrásněné krajině a všelijakým vzdušným proudům se tu také hojně dařívalo plachtařům, kteří v dřevních dobách vzduchoplavby využívali kdejaké návrší a ze stráně se spouštěli se svými vehikly do údolí, načež museli opět vyšlapat na kopec, tak jak to dodnes dělají rogalisté a paraglidisté na vrchu Raná u Loun. Dnes už se tedy aviatici netahají s větroni na kopec, protože mohou používat navijáky, ale nezasvěcená veřejnost možná neví, že i dnes existují porůznu startovací místa, tak jako v dobách dávno minulých, která jsou jakýmisi pokračovateli někdejších svahových letišť, i když tento statut oficiálně nemají. A právě jedním z těch míst, které by se kdysi nazývalo svahovým letištěm je udržovaná cvičná louka pro paragliding a rogala nad obcí Ledčice a tato terénní hrana s převýšením kolem čtyřiceti metrů se svažuje k polím u Jeviněvsi. Sice, ač je podzimně lehce mlžno a je to i na snímcích vidět (tedy spíš není moc nic vidět), díky svěžímu termickému proudění se tu vesele na ploše Ledčice-Jeviněves prohánějí i při podzimním sychravém odpoledni paraglidisté a rogalisté….
>
 
25.09.2010

Letu zdar svatý Prokope, Bratři Milosrdní…

text,foto: (jjk) Letu zdar svatý Prokope, Bratři Milosrdní…
Kladorubka, Křetínka a Svitava…. V historickém místě zmíněných říček každý bude především hledat historické památky v podobně původně gotického kostela svatého Prokopa, kláštera Milosrdných bratří, nebo letovického zámku, nebo keltského skanzenu. Z období eolitu tu zbyly provrtané kamenné mlaty, po lužické kultuře z bronzové doby zbyly sekyrky a kopí, po Římanech zase mince císařů Trajána, Aureliána a Konstantina I. a po prvních Slovanech ze šestého století sošky bůžků. A v roce 1145 se už v listině Oty III. se už píše o Lethowiczích, tedy dnešních Letovicích…I když se později zjistilo, že listina je padělek, kromě toho, že v ní bylo psáno o darování části mostného klášteru, víc se z ní nedozvíme. natož něco o letišti a létání na Letovicku či Boskovicku. Ale po staletí se nedá říci, že by se Letovičtví nudili i bez létání… Postupně město vyplenili a vypálili a pobořili Tataři, po nich Husité a do třetice všeho dobrého (spíš špatného) vše během třicetileté války dorazili Švédové. Že se tu vojákům líbí je vidět i dnes, když si vrtulníkáři na strojích Mi-17 na letišti Letovice hrají na schovávanou na cestě domů na 23. základnu vrtulníkového letectva v Přerově a zpívají si: „…Studýnka róbená, voda s ní stodená….“
>
 
18.09.2010

Za humny je drak…

text: (jjk, VLa), foto: (VLa) Za humny je drak…
Někdo má za svou stodolou nějakou tu příšeru, ještěra, brontosaura, bezhlavého rytíře, nebo bílou paní, nebo jiného rodinného mazlíčka. Uhlíř (ne Jaroslav, ale povoláním) Patočka měl za svým milířem schovaného dobrosrdečného dráčka Mráčka. A kromě letounů a letadýlek se mezi mráčky jak všichni víme prohánějí draci (třeba ten karlovický má rozpětí křídel šest metrů), ptáci, pterodaktylové, bludičky, létající ševci, Jan Tleskač, čerti, nebo létající talíře. Nu a čas od času se také stane, že se zčista jasna na humna snese z nebes balon jako v dobách bratrů Montgolfiérů. 
>
 
29.08.2010

Samá Kráva, Kryštof Harant, Buben, ….a navíc Brabenec

text, foto (jjk), VLa Samá Kráva, Kryštof Harant, Buben, ….a navíc Brabenec
Po kopečkách úbočích se pasou kravičky a vůkol kolem ukusují drny travičky a smějou se na svět celý celičký….mezi Chebem a Plzní se jich tu kol kolem pase opravdu požehnaně a ani, jak se zdá, jim srpnové skotačení větru a vody až zase tak příliš nevadí. A tak jak rok rychle ubíhá a času není nazbyt, nedá se tak úplně všechno stihnout, lze výjimečně najít minutu času a podívat se tam, kam to jindy nevyšlo. A tak po leteckém dnu v Horních Dvorech u Chebu za dohledu kraviček přišlo na řadu letiště Kryštofa Haranta z Polžic, nebo letiště Petra Chlumčanského z Přestavlk, či snad letiště Bohumila Hanče? Že to nikomu nic neříká? To jen tato letiště takto překřtil autor těchto řádků a je to na úvod malá hádanka, kde by asi tak tito pánové svá letiště mohli mít….dvě jsou na zmíněné trase mezi Chebem a Plzní a to třetí v Krakonošově zahrádce…
>
 

Kalendář akcí Celkový přehled

25. dubna 2019 17:00-20:00

Beseda na Albertově – Jan Smrčka

Praha 2 (ČVUT Fd)
Odborná společnost letecká ČR pořádá besedu: Jan Smrčka – vzduchoplavec na horkovzdušných i plynových balonech Jak se létá Gordon Bennett Cup, Praha 2, Dopravní fakulta ČVUT na Albertově, Horská 3, www.czaes.org, www.fd.cvut.cz, www.facebook.com/OSLCR/
 
detail akce
společenská akce
 
27. - 28. dubna 2019

Modelářský víkend

Mladá Boleslav - Bezděčín
Modelářský víkend pro mladé modeláře (cena 500,- Kč na osobu/víkend, v ceně je zahrnut materiál ke stavbě a po oba dva dny oběd a svačina), kteří si pod odborným dohledem postaví a odnesou domů funkční a létající model větroně, Letecké muzeum Metoděje Vlacha, Letiště Mladá Boleslav – Bezděčín, www.letecke-muzeum-metodeje-vlacha.cz
 
detail akce
letecké modelářství
 
27. - 28. dubna 2019

Den ve vzduchu s Plzeňským krajem 2019

Plasy

17. ročník největší letecké show na západě Čech, Letiště Plasy, www.akplasy.cz, www.denvevzduchu.cz

 
detail akce
letecký den
 
27. dubna 2019 10:00-18:00

Navigační seminář

Havlíčkův Brod
Tradiční předsezónní navigační seminář určený zájemcům o soutěžní létání, Letiště Havlíčkův Brod, www.laacr.cz, www.laacr.cz/SvazUL/, www.aeroklubhb.cz, www.lkhb.cz
 
detail akce
soutěž - ULL
 
27. dubna 2019 10:00-17:00

Podřipský přesnař

Krabčice, Roudnice nad Labem, Říp
Soutěž v parašutismu na přesnost přistání (současné s Řípskou poutí), Letiště Roudnice nad Labem, Krabčice, Říp (úpatí hory), www.aeroklubroudnice.cz, www.aecr.cz, www.paraklubrip.cz
 
detail akce
soutěž - parašutismus
 
 

Doporučujeme

Spolupracujeme

Facebook

Reklama

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama