Zajímavosti RSS

20.02.2011

…a ještě tam tak seděl brhlík…

text,foto: (jjk) …a ještě tam tak seděl brhlík…
…a něco kloval do stromu……tedy správně brhlík lesní (Sitta europaea) z čeledi brhlíkovitých seděl na stromě v parčíku u nedostavěného chrámu a někdejšího kláštera klarisek a cosi sveřepě kutal v seschlé kůře. Nuž tedy, abychom dokončili, co jsme minule načali. Po stopách praotce Čecha… jsme se minulou sobotu podívali na kopec Říp a hrad Haznburk s tím, že lze při té příležitosti navštívit i roudnické letiště. Projekt putování v krajině praotce Čecha, který potrvá až do roku 2015 a měl by pomoci rozvoji turistiky na Ústecku, se, ale neomezuje jen na okolí Řípu a Roudnice nad Labem. Když by se od Řípu praotec Čech vydal letadlem jihozápadním směrem, mohl by přistát na někdejším záložním letišti v Panenském Týnci, o němž jsme ostatně už několikrát psali a po té se vydat buď do Panenského Týnce samotného a nebo do nedaleké Peruci, či mít štěstí a zahlédnout nějaké to letecké hemžení na místním letišti…a nebo sledovat brhlíka, jak se sveřepě snaží přivodit si migrénu, nebo znuděné holuby, poskakujíc po nedokončených sloupech panenskotýnského chrámu… ono se v tomto počasí o moc více dělat nedá a tak proč se nevydat do míst kudy patrně praotec Čech kdysi putoval…
>
 
13.02.2011

Po stopách praotce Čecha…

text,foto: (jjk) Po stopách praotce Čecha…
… je projekt, který od loňského roku průběžně trvá od loňského roku až do roku 2015 a má za cíl podpořit rozvoj cestovního ruchu v oblasti Ústeckého kraje. A pod kopcem, kde se praotec Čech podle legend zastavil ve směru trasy ke hradu Haznburk je od roku 1945 rozprostřeno letiště Roudnice nad Labem, kde se pravidelně, jednou za dva roky od roku 1991 koná akce zvaná Memorial Air Show. V roce 2009 se tedy konal jubilejní desátý ročník této letecké akce a v letošním roce to bude další jubileum a to logicky dvacáté výročí od zahajovacího ročníku této akce. Této akci se, ale věnovat nebudeme, ale pokud se v tomto nevlídném čase na chvilku zpředjarní počasí může se i v únoru vyrazit kamsi na výlet a to třeba právě do kraje praotce Čecha a to třeba právě obhlédnout vrch Říp a nebo se pokusit vyšplhat ke zřícenině hradu Haznburk. Ale za malé pozastavení stojí i při cestě kolem Roudnice nad Labem místní letiště, kde se i za klidnějšího a slunečnějšího zimního dne lze lehce pokochnout pohledem na hemžení všelijakých letadélek, či parašutistů.
>
 
12.02.2011

Souboj Titánů…

text,foto: (jjk) Souboj Titánů…
…je sice britsko-americký film Louise Leterriera o Perseovi a boji antických bohů a Titáni byli v řecké mytologii potomci matky země Gaie a boha Úrana, a mezi ty nejznámější patří Kronos, jeho manželka Rheia, a dále například Ókeanos, Mnémosyné či Thei, bůh slunce Hélios, nebo Prométheus a Atlás. Titan objevený holandským fyzikem a astronomem Christiaanem Huygensem v roce 1655 je rovněž největší z více než šedesáti měsíců Saturnu. Je pojmenován po nejmladším synovi boha nebes Úrana a bohyně země Gaie a po Ganymedu je to druhý největší měsíc v naší sluneční soustavě. Titán obrovský (Titanus giganteus) je také zhruba patnáct centimetrů velký a 65 gramů vážící brouk a rovněž Titan je (chemická značka Ti, Titanium) lehký kov s atomovým číslem 22. Titan Airways je i britská letecká společnost vzniknuvší v roce 1988, jejíž název je inspirován saturnovským měsícem, jehož oranžový kotouč má ostatně vyveden na trupu letounů, a která je čas od času (i pro své zajímavé barevné ztvárnění) atraktivním oživením provozu na pražském ruzyňském letišti. V tomto období začátku roku 2011 se v Praze párkrát i sešly dva letouny z patnáctičlenné flotily tohoto charterového přepravce.
>
 
06.02.2011

Werich s Pinďou na Vlaštovce

text,foto: (jjk) Werich s Pinďou na Vlaštovce
Když se takhle jeden únorový den po lukách a lesích prohání vichr odnášející čepice a klobouky, obracejíc deštníky naruby je docela podivné, že to někomu může udělat i radost. Tedy možná by panu Janu Werichovi radost neudělalo, kdyby mu neúměrně zrychlený vzduch odnesl nějakou pokrývku z hlavy a on by se za ní musel po louce honit jako smyslů zbavený, ale v den jeho sto šestých narozenin 6. února 2011 se po louce za následovníky Pindi a Vlaštovky honilo několik desítek lidiček a vůbec jim to nevadilo. Nějaký človíček se rozeběhl, Pinďu vrhl proti větru a ten pak letěl, letěl a letěl až skončil ve větvích stromu (při nejhorším) a rozhodčí měřili čas letu. Samozřejmě, že ten házeč nevrhal pravého Pinďu ze slavného Čtyřlístku, ale Pinďa a nebo Vlaštovka se jmenovaly balsové modýlky kluzáků, jejichž návod pro mladé kutily zveřejnil v roce 1978 časopis Modelář. Dnešní kluzáky vyrobené z lehkého balsového dřeva, neboli volné létající modely kategorie H, tedy házela se už nejmenují Pinďa, nebo Vlaštovka, ale stále se s nimi pořádají závody a právě v tuto neděli 6. února 2011 se konalo v pražských Letňanech další kolo Pražské ligy házedel a tak, protože se v tomhle nevlídném počasí moc akcí nekoná, nebylo od věci se na letňanské letiště podívat.
>
 
05.02.2011

Z Pau do kročehlavské Bažantnice…

text,foto: (jjk) Z Pau do kročehlavské Bažantnice…

…se někdy z jara Léta Páně 1911 se vydal kladenský mechanik a cyklista Josef Pouba, aby zde u Velkého Přítočna předváděl se svým letadélkem. Od 27. ledna 1911 do 14. února téhož roku se Josef Pouba učil v letecké škole Louise Blériota, založené ve francouzském Pau v roce 1909 leteckému umění až k úspěšnému ukončení pilotních zkoušek. Letecký kurz však stál osm set franků a tak se na Josefa Poubu museli složit členové leteckého družstva z Kladna a Kročehlav. Pouba bohužel nijak mimořádně úspěšný nebyl a po té co letoun Blériot XI rozbil, opravil a znovu rozbil, po čase létání zanechal a letecké družstvo přestalo existovat první letecká škola v Zemích české koruny vznikla až o dva roky později v Pardubicích a to přičiněním Rubena Čiháka. Pravdou ovšem je, že v tomto čase před právě sto lety se zrodil první kladensko-kročehlavský aviatik a létal jen málo set metrů od nynějšího kladenského letiště Velká Dobrá, kde se létá dodnes. A zajímavou kuriozitou je, že zde je vedoucím letového provozu pan Karel Pouba, což je sice pouze shoda jmen (jak sám autorovi těchto řádků potvrdil), ale je bezpochyby symbolické, že kladenské létání příjmení Pouba i po stu letech stále symbolizuje.

>
 
30.01.2011

…v erbu s Valentinem Hotmarem…

text,foto: (jjk) …v erbu s Valentinem Hotmarem…
Když v listopadu 2010 si aerokluby Točná a Slaný uspořádaly „seznamovací“ závody (po té co se do Slaného Aeroklub Točná přestěhoval), byla z toho Utopená chcíplá vrána, protože celu tu veselici vzala voda a pod černočernou oblohou bylo velice nevlídno. Nezbylo než se zkusit za mrazivého lednového dne zkusit k Netovicím, do místa zvaného Na rovinách, podívat jestli se nenajde něco barevnějšího k pokoukání, když slunce se od zmrzlého sněhu odráží. Už dříve jsme se byli Na letišti Františka Fajtla ve Slaném podívat. když se tu konávaly letecké dny a tak i jednoho podzimního dne roku 2008. kdy jsme v článku „Tak jsme se po roce opět sešli v divadélku ve Slaném ….“ něco pověděli i o historii tohoto letiště. Tentokrát na letišti Slaný jsme zastihli drobné hemžení a rozhodně mnohem lepší světelné podmínky než na podzim minulého roku, takže kdo by se chtěl na nějaké ty létající stroječky se podívat i uprostřed zimy, může se podívat třeba na slánské letiště. Na travnatých plochách je, ale poměrně důležitá podmínka, že by mělo mrznout, aby podklad byl dostatečně tvrdý a nikoli rozblemcaný jako oranice… …ale protože teď zrovna docela obstojně mrzne a když do toho hezky zasvítí ta žlutá věc co běhá po nebi, tak je to i hezké pokoukání…
>
 
23.01.2011

Hladové Perské kočky…

text,foto: (jjk) Hladové Perské kočky…
…se v posledním měsíci, téměř pod rouškou tmy schované, zjevují pro dávku potravy na svou další pouť. Nejstarším zbarvením Perské kočky je barva bílá a některé druhy mají na koncích chloupků barvu modrou, stejně jako se vyskytuje i modrá barva očí. Bílé Perské kočky s modrými doplňky se tak v podobě letounů Airbus A300B a A310 téměř každý den v podvečer, či za noci objevují na pražském ruzyňském letišti, nakrmí se a pokračují směrem k říši Achaimenovců…, ale jsou ty Perské kočky značně nedochvilné, takže kdo ze zvědavců by se chtěl na bělostné Airbusy letecké společnosti Iran Air podívat, tak se musí obrnit notnou dávkou trpělivosti a k avizovanému příletu (vyčtenému z www.planes.cz) připočítat několik desítek minut…A vzhledem k tomu, že se ku Praze íránský letoun přibližuje vždy nejčasněji až se západem slunce, můžeme jen toužebně čekat, jak se dny postupně prodlouží a netradičního návštěvníka budeme moci vídávat za jasného dne…
>
 
22.01.2011

Luftambulansen lander på en stein…

text: (jjk), foto: M.B., J.Sch. Luftambulansen lander på en stein…
….og rødt helikopter flyr for skadet klatrer… fordi vi er i Norge, hele artikkelen skrevet på norsk…eller rettere sagt ikke, ville han forstå at ingen… …u nás jsme si už poměrně obstojně zvykli na to, že nám nad hlavami vrčí pestrobarevné sanitní vrtulníky…tedy podle toho, kdo je jejich provozovatelem viz. Ve znaku se svatým Kryštofem, aneb…, První pomoc se snesla z nebe a to už dobré čtvrtstoletí, ačkoli se u nás se vzdušnými záchranáři experimentovalo už od let šedesátých. Ačkoli se najde několik zapšklých sobečků a maloměšťáckých „čecháčků“, kteří si permanentně na létající sanitky stěžují (stejně jako na houkání hasičských vozů), ale obecně je neoddiskutovatelné, že rozvojem letecké záchranné služby a to jak primárními, tak sekundárními zásahy se podařilo zachránit velmi významné množství lidských životů. Nu a pravdou je, že jakési oficiální datum vzniku leteckých záchranek je 24. listopad 1946 kdy ve švýcarských Alpách zřícenému letounu DC-3, respektive jeho pasažérům pomohl k záchraně letoun Fieseler-Storch přistávající na ledovci opodál havarovaného letounu. Ale v loňském roce uplynulo devadesát let od prvních experimentálních letů s pacienty v Norském království, ačkoli letecké záchranka vznikla v Norsku přičiněním doktora Jense Moea až v roce 1977. Ale v roce 2010 se v rok devadesátého výročí prvních záchranářských pokusů podařilo na severu Evropy za bídných světelných podmínek ulovit i několik obrázků zasahujícího vrtulníku a tak je i vcelku logické si této letecké záchrance něco málo říci.
>
 
16.01.2011

Espentor…brána mezi osikami…

text: (jjk), foto: P.S. Espentor…brána mezi osikami…
… Přes hory poslední ptáků tah, nevidět stop už na cestách…a třpytivý, drobný sníh kose bije skalní ostroh nad údolím Ohře na vrcholu Šemnické skály….a vůkol znělcový ostroh jest krytý suťovým borem a tu i tam potkati lze rodinu velkého výra Bubo bubo jak dumajíce hledíc na lopuštík skloněný Hackelia deflexa, tam dole mrcasíc se kapradinkou skalní Woodsia ilvensis…a hle zde  se do krajiny středního Poohří lemované vulkanickými vrchy vlétnuv Corvus corax krkavec velký uždibujíc samorostlík klasnatý Acatea spicata a zimolez černý Lonicera nigra …a tu ejhle posel Radegastův běloskvoucí se tu snáší k bráně mezi osikami an zove se Espentor….a důstojně plynouc nad výlevy fonolitovými a trachyandesitovými kol mělkých iniciálních stadií litických rankerů a nasycené i kyselé kambizemě až ke vesmírnému plavci se dopídil…

 

>
 
02.01.2011

Kanadský Fin Nygård z Baham v Ruzyni…

text,foto: (jjk) Kanadský Fin Nygård z Baham v Ruzyni…
..by se dalo říci, ale není to přesně řečeno… když si v roce 1940 slečna Hilkka brala v Helsinkách sympatického pekaře Eeliho Nygårda a spolu s ním a dvěma dětmi Peterem a Liisou v roce 1952 odcházela za prací do městečka Deloraine v kanadské Manitobě, asi těžko mohla tušit, že její syn Peter bude jednou milionářem a jeho letadlo jednou navštíví i Prahu. Ani když Hilkka Nygårdová, která vládla rodině pevnou rukou, vlastnila ve Winnipegu s manželem Eelim úspěšné pekařství těžko mohla něco takového předpokládal ačkoli svou bezmeznou houževnatostí a vytrvalostí (ve finštině sisu) byla příkladem pro své dvě děti. A, že, co se týče houževnatosti a vytrvalosti, jablko nepadá daleko od stromu  ani v rodině Nygårdových je vidět i z toho, že se syn Peter J. Nygård (narozený v roce 1943 v Helsinkách) snažil tak, že vybudoval svou firmu Nygård International na jednoho z největších výrobců a dodavatelů ženských oděvů na světě s ročním obratem více než pět set milionů dolarů. A na přelomu roku 2010 a 2011 jeho letoun Boeing B727-17(RE) Super 27 (výrobního čísla 20327/797) s bermudskou registrací VP-BPZ zakotvil na několik dní i v Praze.
>
 
19.12.2010

Pohádka Skautská od Sudičkovy Lhoty

Předvánoční povídání o letounu M-2 s Radkem Paličkou (jjk) Pohádka Skautská od Sudičkovy Lhoty
Bylo, nebylo, dávno tomu, za devaterými řekami a devaterými horami, mezi Vstavačovou loukou a rybníčkem Netušil, se jednoho dne roku osmačtyřicátého do vzduchu vznesl malý sympatický Skautík. Sudičky mu sic do vínku daly jak sympatický ksichtík, tak i příjemnou i milou povahu, ale netušily, že osud k němu bude podobně macešský jako k Růžence Šípkové a Skautík zůstane zakletý na dlouhých šedesát let. Skautík se narodil do smutné doby a politické vlivy mu přisoudily posléze i zcela nepoetické pojmenování Svazák, což muselo letadélko brát jako jistou formu příkoří, ale ani sourozence mu osud nenadělil (byť se sebe nepoetičtějším jménem) a i on sám se časem pohroužil do začarovaných hvozdů dějin a zdálo se, že navždy zmizel v šípkovém keři zapomnění. Až se ve městě, které vypadá z ptačího pohledu jako křížovka a jeho symbolem je vycpaný krokodýl, který se zde pohádkově nazývá drakem a rozprostírá se v deltě řek Svratky a Svitavy, objevili čtyři mušketýři. Ale nebyli to obyčejní mušketýři, nejmenovali se ani Athos, Porthos, Aramis a d'Artagnan, ale Petr, Jiří, Radek a Ivan a ti čtyři chrabře vysvobodili milého Skauta z letitého zakletí, vykoumali a vydumali mu mladšího, statnějšího a energičtějšího brášku, dali mu světácké přízvisko Scout a poslali zpět mezi chundelaté a nadýchané mráčky kam zcela jistě patří a kde se mu i nejvíce líbí. A mohl by zazvonit zvonec a být pohádky konec….jenže chyba lávky, není a snad ani v budoucnu nebude. Pohádka s prozatím dobrým koncem se týká letounku M-2 Skaut z roku 1948 a jeho mladším bráškovi M-2 Scout z roku 2009 a kromě nějakého toho psaní o tomto stroječku je tu i malé popovídání si s jedním ze zmíněných čtyřech mušketýrů Radkem Paličkou, absolventem Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, a který se ve firmě Aleše Kubíčka zabývá mimo jiné certifikacemi.
>
 
12.12.2010

Circa urbem Brunensis 3. – Od Migů-21 k Benediktu šestnáctému

text,foto: (jjk) Circa urbem Brunensis 3. – Od Migů-21 k Benediktu šestnáctému
Brněnské Ivanovice, či Dvorska? I tak se mohlo jmenovat brněnské letiště, protože kromě Tuřan v jeho dosahu leží jak Brněnské Ivanovice, tak Dvorska, nebo Kobylnice či Šlapanice. V době kdy se současná městská část Brno – Tuřany v roce 1919 připojila k městu Brnu, začalo se v jeho katastru uvažovat o letišti, na které se už jen nostalgicky vzpomíná. S obcí Tuřany se 16. dubna 1919 připojily i obce Komárov, Brněnské Ivanovice, ale také Černovice a Slatina a právě o tomto letišti byla řeč v článku Circa urbem Brunensis 1. - Černovická Slatina. Slatinské, vlastně staré brněnské letiště existovalo od roku 1926 (ač o výstavbě bylo rozhodnuto v roce 1923) do de facto roku 2006, kdy ovšem už nebyla používána dráha a jen zde sídlila letecká záchranná služba. V okamžiku, kdy se v roce 1960 k Brnu připojily i Holásky, vedle starého, bylo v provozu šest let už i nové letiště Brno – Tuřany, které bylo v provozu od roku 1954. A tak při příležitosti krátké brněnské návštěvy zbyla kromě zbytků letiště Slatina/Černovice a Medlánky (Circa urbem Brunensis 2. – Netopýrky za Komínem) chvilka i na návštěvu letiště mezinárodního tuřanského. Na letišti Brno – Tuřany jsme se byli sice podívat už dvakrát na leteckém dnu v rámci CIAF 2006 (Brno vítalo CIAF novým terminálem) a CIAF 2007 (Na CIAFu 07 v Brně), ale proč si historii tohoto letiště ještě jednou, po čase opět nepřipomenout.
>
 
05.12.2010

Čertice, anděl, Mikuláš a bílá nadílka první prosincový den na letišti Ruzyně

text, foto: (VLa); per extensum (jjk) Čertice, anděl, Mikuláš a bílá nadílka první prosincový den na letišti Ruzyně
Právě dnes 5.prosince roznáší dárky svatý Mikuláš (tedy svatý Nicolaus, Myrský biskup narozený v roce 250 v lykijské Pataře) v doprovodu čerta a anděla. Tak jako tradičně na ruzyňském letišti, ale malé i velké zve Mikuláš na mimořádné exkurse o něco dříve. V loňském roce to bylo 2. prosince (viz. Městem chodí Mikuláš …) a bylo o poznání lepší počasí než v roce letošním, kdy 1. prosince 2010 v den sněhové kalamity do Ruzyně Mikuláš i se svým doprovodem dorazil. Ale kdo nestihl mezi závějemi navštívit letiště v Praze – Ruzyni v těchto dnech, může se podívat na rozpis exkurzí a nějakou tu další si zamluvit, (na jednu podzimní z roku 2007 podívat zde). O dojmy s té letošní „Mikulášské“ se s námi podělil Viktor Láně.
>
 
04.12.2010

Vysezená „Dlouhá štrnda“, letka holubí a skleněný zobák

text,foto: (jjk) Vysezená „Dlouhá štrnda“, letka holubí a skleněný zobák
Někdy se někdo pozastaví nad tím, že z klasického létajícího stroje roste něco podivného, co k němu očividně nějak nepasuje a zdánlivě nepatří. Všelijaké „nástavby“ se k letounům přimontovávaly vlastně od doby co letectví letectvím je a asi k těm nejznámějším patří „kukaně“ pro střelce, které hlavně bývávají k vidění na strojích z poloviny dvacátého století, respektive druhé světové války. V těchto střelištích bývalo obvykle velice neútulno (vzhledem k tomu, že kulometčík riskoval minimálně zápal plic) a nebezpečno (protože střelec byl jak se říká doslova „na ráně“). Druhou nebezpečnou (a to hlavně ze zdravotních důvodů) profesí v dřevních dobách letectví býval kupodivu fotograf. Už od počátků létání (hlavně v dobách vojenských konfliktů) bylo potřeba podrobně mapovat pozice nepřítele (kromě jiného) a tak fotograf se z archaického vehiklu všelijak vykláněl, natahoval a třesouc se jako osika zimou snažil se pořídit nějaký ten obrázek, ze kterého by se co možná nejlépe poznalo co má „ten na druhé straně“ za lubem. Z tohoto leteckého snímkování, se, ale postupem doby stala samostatná disciplína, fotograf se přestěhoval do prosklené kabiny a dnes můžeme (kromě družicových snímků) vidět podrobné ortofotomapy s obdivuhodným rozlišením z celé planety běžně na internetu. Významnou roli ve vývoji a historii leteckého snímkování mělo i Československo a s tím i první československý specializovaný letoun určený pro tuto činnost Avia Av-14FG (vycházející ze stroje Iljušin Il-14) od jehož posledního charakteristického dobrumlání uběhlo už dlouhých šestnáct let, a který se svým charakteristickým proskleným čumákem dodnes stojí v Air parku ve Zruči, či v Leteckém muzeu v Kunovicích (a také mimo jiné v neveřejném prostoru letiště Praha – Kbely).
>
 
28.11.2010

Circa urbem Brunensis 2. – Netopýrky za Komínem

text,foto: (jjk) Circa urbem Brunensis 2. – Netopýrky za Komínem
Za Komínem, pod Mniší horou v přírodní památce Netopýrky, či Nitoperky lze na chráněném území koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), bělozářku větevnatou (Anthericum ramosum), úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria), či rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum) spatřiti. Též i kudlanka nábožná (Mantis religiosa) se tu leckde u Komínského potoka, nebo přírodním parku Baba mihne. Na Netopýrkách v katastru Komína se tu i ťuhýk obecný (Lanius collurio) ve společnosti Šohajů, Krajánka, Kmotra, Pionýra neb Luňáka prohání. A mezi Medláneckými kopci a Medláneckou skalkou tu po posekaném pažitu spolu s létavci po travinách běhajícími zvesela dovádí i sysel obecný (Spermophilus citellus). A člověko-syslí souznění tu tuze pěkně funguje a to už i jen proto, že syslí kolonie a člověčí aeroklub mají stejný počet členů (momentálně něco kolem sto padesáti na obou stranách), aby nedocházelo ke zbytečným sporům a hádání se koho je víc a kdo je tu víc doma. A taky se to tu na letišti Brno – Medlánky hemží cyklisty (kteří v zimě přezují kola za běžky), modeláři a pejskaři a balónkáři a vůbec všemi odpočinku a sportu milovnými lidičkami a zvířátky z Brna a okolí už více než osmdesát let. A dokud ještě podzim úplně nezalezl za nehty a vůkol se vesměs skoro všechno zelenalo, zbyla chvíle na malou návštěvu tohoto letiště na okraji moravské metropole podobně jako v případě zaniknuvšího letiště Brno – Slatina/Černovice viz. Circa urbem Brunensis 1. - Černovická Slatina.
>
 

Kalendář akcí Celkový přehled

25. dubna 2019 17:00-20:00

Beseda na Albertově – Jan Smrčka

Praha 2 (ČVUT Fd)
Odborná společnost letecká ČR pořádá besedu: Jan Smrčka – vzduchoplavec na horkovzdušných i plynových balonech Jak se létá Gordon Bennett Cup, Praha 2, Dopravní fakulta ČVUT na Albertově, Horská 3, www.czaes.org, www.fd.cvut.cz, www.facebook.com/OSLCR/
 
detail akce
společenská akce
 
27. - 28. dubna 2019

Modelářský víkend

Mladá Boleslav - Bezděčín
Modelářský víkend pro mladé modeláře (cena 500,- Kč na osobu/víkend, v ceně je zahrnut materiál ke stavbě a po oba dva dny oběd a svačina), kteří si pod odborným dohledem postaví a odnesou domů funkční a létající model větroně, Letecké muzeum Metoděje Vlacha, Letiště Mladá Boleslav – Bezděčín, www.letecke-muzeum-metodeje-vlacha.cz
 
detail akce
letecké modelářství
 
27. - 28. dubna 2019

Den ve vzduchu s Plzeňským krajem 2019

Plasy

17. ročník největší letecké show na západě Čech, Letiště Plasy, www.akplasy.cz, www.denvevzduchu.cz

 
detail akce
letecký den
 
27. dubna 2019 10:00-18:00

Navigační seminář

Havlíčkův Brod
Tradiční předsezónní navigační seminář určený zájemcům o soutěžní létání, Letiště Havlíčkův Brod, www.laacr.cz, www.laacr.cz/SvazUL/, www.aeroklubhb.cz, www.lkhb.cz
 
detail akce
soutěž - ULL
 
27. dubna 2019 10:00-17:00

Podřipský přesnař

Krabčice, Roudnice nad Labem, Říp
Soutěž v parašutismu na přesnost přistání (současné s Řípskou poutí), Letiště Roudnice nad Labem, Krabčice, Říp (úpatí hory), www.aeroklubroudnice.cz, www.aecr.cz, www.paraklubrip.cz
 
detail akce
soutěž - parašutismus
 
 

Doporučujeme

Spolupracujeme

Facebook

Reklama

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama