Rozhovory a komentáře

14.01.2012 09:00

S kytarou na tříkolce

Rozhovor s Petrem Matouškem (jjk), foto: (jjk), Mechy, archiv P.M. S kytarou na tříkolce

Málokoho z létavců napadne při pohledu na oblohu, kde se na motorové tříkolce bravurně prohání zakuklený závodník, shodou okolností jeden z nejlepších na světě, s padákovým křídlem nad hlavou, že by se tento člověk praktikující vskutku adrenalinový sport, mohl v civilním životě věnovat nějakému tichému a na milimetr přesnému a svým způsobem intimnímu oboru. Stejně tak asi málokoho napadne, když například sedí na koncertu klasické hudby světoznámého kytaristy českého původu Vladimíra Mikulky, že mistrovský nástroj v jeho rukách pochází z kraje výrobě hudebních nástrojů druhdy zaslíbeného, konkrétně z Lubů u Chebu. O to víc jsou věci neznalí příznivci klasické hudby a i ti co se kolem létání pohybují překvapeni, že výrobcem hudebního nástroje, který na koncertech drží v rukou například zmíněný Vladimír Mikulka je onen paraglidista prohánějící se pod padákovým křídlem na tříkolce po obloze Petr Matoušek z Lubů u Chebu poněvadž je výrobcem mistrovských kytar, které používají významní hudebníci od Spojených států amerických, přes Španělsko, Řecko, Německo, Rakousko až samozřejmě po Českou republiku.

Petr Matoušek (*7.června 1973) je sice vystudovaný nástrojař, ale už od mládí se zabýval výrobou leteckých modelů všech možných druhů a kategorií (a i dnes si ještě rád zalétá s modelem vrtulníku když čas dovolí). Později se v jedné soukromé dílně začal podílet na výrobě kytar a od roku 1998 má svou vlastní dílnu na výrobu těchto koncertních nástrojů. Rovněž v roce 1998 začal létat na paraglidingu na takzvaných tříkolkách (kat.PL1) a velmi rychle se vypracoval mezi tuzemskou i světovou špičku. Za vše mluví výsledky nejen uplynulého roku, ale i let předešlých vždyť mistrem republiky se stal už v roce 2003 a od té doby si toto umístění zopakoval ještě sedmkrát včetně roku 2011. K tomu je nutno připočítat dva tituly z otevřeného mistrovství Německa a titul mistra Jihoafrické republiky (taktéž open) z roku 2010 a i stříbro ze zatím posledního mistrovství Evropy v roce 2008 a taktéž titul vicemistra světa z roku 2009 (od té doby se světový šampionát nekonal). Kromě českého titulu v roce 2011 ještě v témže roce obsadil Petr Matoušek dvanácté místo na Slalomania World Cup Paramotor 2011 ve Francii…
 
 
….na to bych se hned na začátku zeptal, co to vlastně bylo za soutěž, to bylo něco jako náhrada za už dva roky neuskutečněné mistrovství světa?
 
 
Ve Francii se jednalo o zcela ojedinělou soutěž a to o závod mezi pylony Slalomania World Cup Paramotor 2011, které se zúčastnila celá světová špička. Za jistých okolností by se dalo říci, že to byla jistá náhrada za mistrovství světa, jen s tím rozdílem, že se létalo pouze na krosnách a nikoli na tříkolkách, což je má hlavní disciplína. My jsme byli tak trochu handicapováni tím, že jsme neměli možnost na soutěž mezi pylony příliš trénovat. Měli jsme vlastně jen jeden trénink v Přibyslavi, ke jsme měli půjčeny nafukovací pylony. Navíc se soutěž probíhala vyřazovacím způsobem, tedy odlišně od klasických závodů, a tak stačilo jediné zaváhání nebo chyba, která znamenala konec. Ale pokud hodnotím celou soutěž, včetně velké konkurence, která se ve Francii sešla, považuji dvanácté místo za úspěch a vážím si toho…
 
 
Ale já se vrátím na začátek k tomu čím jsem chtěl začít, ty jsi lidově řečeno kytarář, neboli výrobce koncertních kytar, jak jsi se k tomu vůbec dostal? I když město Luby je výrobou hudebních nástrojů vyhlášené…
 
 
Luby se jistě výrobou hudebních nástrojů ve světě proslavily, ale já jsem školu, kde by se výroba hudebních nástrojů vyučovala nestudoval. Dostal jsem se k tomu prostřednictvím modelařiny, tedy přes práci se dřevem při výrobě modýlků a to jak RC modelů upoutaných, tak i na vysílačku. Později jsem se dostal do kytarářské dílny dědy mého kamaráda, kde jsem se naučil základy kytarářství, protože v tuto chvíli už vyrábím úplně jiné kytary a zcela jiné konstrukce, než se tehdy v té dílně vyráběly. A na tu konstrukci jsem vlastně musel přijít sám, dlouholetými testy a zkoušením a předěláváním forem až jsem si udělal vlastní originální model kytary. Ale on je to obecně v tomto oboru dlouhodobý, téměř nekonečný a vlastně celoživotní vývoj. A abych nezabíhal úplně do podrobností, protože povídat o výrobě kytar by se dalo velmi dlouho, uvedu jen jeden konkrétní příklad. Tak třeba každodenně používám přírodní laky, živice, což jsou výměšky brouka červce lakového, které se ředí lihem a říká se mu šelak. Ten se používá třeba i v restaurátorství, a třeba se stane, že na tom šelaku vznikne nějaká chyba a vůbec nevím čím nastala, jestli vlhkostí a nebo teplotou vzduchu, kvalitou lihu, stačí přidat jen jednu kapky lihu navíc a už se ten šelak jinak rozpouští…je to taková alchymie a jen pokrytí ozvučné desky šelakem může trvat mnohem déle, než jsem původně plánoval a leckdy se dočkám nečekaného překvapení…
 
 
… to je vlastně úplně to samé jako houslařina…jen kytara je tedy o poznání větší…
 
 
…no ano, je to téměř to samé jako houslařina…
 
 
…to chce, ale kus odvahy pustit se samostatně do takovéhle poměrně náročné a nevyzpytatelné činnosti, když tě v tomto oboru nikdo neznal, tak asi začátky nebyly úplně jednoduché? Navíc nemýlím-li se, tak, jak jsme se zmínili o houslařčině, obdobně jako v případě houslí trvá vyzrávání dřeva poměrně dlouhou dobu…?
 
 
Ano je to podobné jako u houslí a některé druhy dřeva zrají i třeba pět let než se mohou k výrobě použít. Na začátku jsem tedy musel investovat do materiálu, který byl už v takovém stavu, že se z něj dalo rovnou vyrábět. Ceny takového dřeva jsou však mnohem vyšší, než když si člověk pořídí surový materiál a nechá ho ve své dílně teprve vyzrávat. Například Brazilský palisandr, který se už moc netěží, a který se používá na spodní desku kytary vychází zhruba na dvacet tisíc korun. Jak jsem tedy říkal, nejprve jsem musel investovat do materiálu, vyráběl a výsledkem bylo, že mi v dílně stálo třináct kytar, ale nikdo je nekupoval, protože mne na trhu nikdo neznal. Vše se otočilo na veletrhu Musica v Praze, kde se u mne zastavil jistý obchodník, kterého mé kytary zaujaly natolik, že je všechny koupil J
 
 
Ale dnes po více než deseti letech na trhu už je tvé jméno dostatečně známé a na tvé nástroje hrají hudebníci po celém světě a o odbyt nástrojů nemáš nouzi…?
 
 
To ano, mé kytary kupují, respektive nechávají si vyrobit hudebníci v různých koutech naší planety a to i ve Spojených státech amerických, ale jak jsi se sám v úvodu zmínil, hraje na můj nástroj i světoznámý kytarista Vladimír Mikulka, nebo pedagog pardubické konzervatoře a vedoucí tamního oddělení akordeonu a kytary Petr Saidl, čehož si velmi vážím. Nezaměřuji se tedy jen na zahraniční zákazníky, ale samozřejmě bych se rád udržel i na tuzemském trhu. A jinak co se týče zakázek, o ty opravdu už nemám nouzi, protože mám v tuto chvíli objednávky na dva, tři roky dopředu, přičemž stihnu za rok vyrobit v průměru tak deset kytar…
 
 
Když opomineme dobu zrání materiálu, kterou nelze ovlivnit, tak je i tak výroba hudebního nástroje poměrně časově náročná a precizní práce, navíc když říkáš, že stihneš deset kytar vyrobit za rok…kde vlastně bereš čas na létání?
 
 
To je naprosto jednoduché motorový paragliding se provozuje buď brzo ráno, nebo pozdě odpoledne, k večeru, takže během dne mám čas na výrobu kytar  
 
 
…to je podobné jako balonové létání, tam se létá také ráno a večer… takže nejlepší doba na výrobu je vlastně zima, kdy se létat moc nedá…
 
 
V zimě na kytarách pracuji nejvíc, ale jde to i na jaře a na podzim, v létě je to nejhorší a to opravdu dělám na kytarách nejméně, protože jsem buď na kytarových festivalech a také je v té době nejvíce soutěží v paraglidingu jak u nás tak v zahraničí…
 
 
…a dostáváme se tedy k létání na paraglidu, také jsi se k němu dostal díky leteckému modelářství?
 
 
….určitě, protože kdybych nedělal letecké modelářství tak bych nebyl často na letišti a nezaujal mne a neviděl bych motorový paragliding …
 
 
…proč zrovna na tříkolce?
 
 
Protože jsem začínal v roce 1998 a v té době krosen ještě tolik u nás nebylo, skoro nikdo je nevyráběl a tak nebyly rozšířené podobně jako dnes. To na rozdíl od krosen tříkolky už u nás létaly, protože si je hodně lidí vyrábělo doma a bylo jednodušší se k nim dostat, takže proto jsem začal rovnou na tříkolce…..
 
 
…to jsi si taky jako nástrojař vyrobil svou první tříkolku sám? Nebo co to bylo za vozík, na kterém jsi v roce 1998 začínal?...V současnosti přece létáš v Nirvana Racing Teamu Pavla Březiny, tedy s vybavením Nirvana systems, ale Pavel Březina založil firmu až v roce 1999 a tříkolky tehdy ještě ani nevyráběl?
 
 
Úplně jsem si tu první sám nevyrobil, byla to předělaná tříkolka původně určená k rogalu a na ní motor trabant, který, jak lidé od létání vědí, byl jeden z mála, který šel k tomuto druhu létání (a také na ultralightech) použít a byl už od osmdesátých let v malém létání také hodně rozšířen. Dnes už samozřejmě létám s mnohem modernějším vybavením a to na tříkolce Cruise Carbon se zabudovanou krosnou a motorem Instinkt z Nirvana systems ve Zlíně, používám padák Antea 2 od firmy Sky Paragliders z Frýdlantu nad Ostravicí a v oblečení FlyStyle což je také firma Pavla Březiny a také mne obléká plzeňská outdoorová firma Hannah.
 
 
Poměrně záhy jsi se podobně jako další tví kolegové vypracoval do absolutní světové špičky, čím si vysvětluješ, že jsou Češi v této disciplíně tak úspěšní?
 
 
….na to opravdu asi ani nedokážu odpovědět, jsme poměrně malá země, na rozdíl například od Francie máme relativně málo pilotů, a přitom patříme mezi světovou špičku. Ale asi je to nějaká touha se v tomto sportu prosadit i když a nebo právě proto, že je to u nás poměrně mladý sport. Ale možná to bude nějaká česká vlastnost a cit pro létání, protože v leteckých disciplínách všeho druhu vždycky Češi patřili a patří do světové špičky…
 
 
Co ty považuješ ve své kariéře, nebo v obou kariérách za největší úspěch a který tě nejvíce těší? A co v uplynulém roce, ale na to jsi vlastně už částečně odpověděl, že to byla účast na Slalomania World Cup Paramotor 2011…
 
 
Za  největší úspěch považuji to, že se mi daří v podnikání a to je dnes asi ta nejzásadnější věc díky níž si mohu dovolit létat a zabývat se paraglidingem a v letecké kariéře je tím největším úspěchem druhé místo na Mistrovství světa v Novém městě nad Metují v roce 2009 a pak i vlastně ještě možná mohu vzpomenout na první místo na Mistrovství Evropy v Portugalsku v roce 2004, ale to byl takový podivný šampionát, stále jsme byli svědky nějakých zmatků a administrativních pochybení, rušení a znovuobnovování a přehazování výsledků až nakonec byly výsledky anulované, respektive neschválené FAI a tak nakonec ty výsledky neplatí.
A co se ještě týče kytar, tak v této oblasti mohu být kromě již zmíněné kytary pro Vladimíra Mikulku a Petra Saidla, hrdý na to, že na můj nástroj hraje například Zoran Dukić, o kterém se říká, že patří mezi deset nejvýznamnějších kytaristů světa a také si velmi vážím toho, že mou kytaru používá profesor konzervatoře ve Valencii Carlos Jaramillo.
 
 
Začíná rok 2012, jak se na něj připravuješ a co na tebe v něm čeká a s čím bys byl nejvíce spokojen? A je to vlastně dvojotázka, protože se ptám jak na výrobu kytar, tak i na tvé letošní plány co se týče paraglidingu?
 
 
Teď zrovna mám rozdělanou kytaru pro pana profesora Jiřího Jirmala, významného kytaristy a pedagoga, podle jehož školy na kytaru se snad učil hrát každý začínající kytarista, a který zrovna před pár dny telefonoval, že by ještě jako doplněk chtěl speciální erb na hlavičce se svými iniciálami vykládaný plátkovým zlatem. A to, že mne oslovil tento významný hudebník beru určitě jako ocenění své práce…..
…a co se týče paraglidingu, tak to bude nejprve testování nového křídla pro letošní sezonu a pak se chci nominovat se na mistrovství světa do Španělska a tam vyhrát  … ta nominace bude probíhat v rámci Mistrovství České republiky, které se koná v Přibyslavi a celé je to součást  ještě Evropského poháru, ale vybírat do reprezentace se bude pouze v rámci tuzemského šampionátu.
 
 
Děkuji za rozhovor a přeji ti v letošním roce ať svými nástroji děláš radost všem kytaristům, kteří na ně hrají, a i posluchačům a samozřejmě v paraglidingu co nejvíce medailí a nejlépe těch zlatých 
 
 
Rozhovor s Petrem Matouškem (jjk), foto: (jjk), Michal Mechy Eliáš a archiv Petra Matouška
 
[Tento rozhovor je na dálku věnován mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci nemůže světa běh a nejen ten letecký aktivně sledovat, (jjk)]
 
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: Mechy foto: Mechy
foto: Mechy
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: Mechy foto: Mechy
foto: Mechy
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: Mechy foto: Mechy
foto: Mechy
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: Mechy foto: Mechy
foto: Mechy
foto: Mechy foto: Mechy
foto: Mechy
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M. foto: archiv P.M.
foto: archiv P.M.
 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama