Rozhovory a komentáře

09.02.2013 15:05

Mezi námi POTKany….

Rozhovor s Josefem Mezerou (jjk), foto: (jjk) Mezi námi POTKany….

Dnes už téměř jako samozřejmost berou návštěvníci českých letišť, když se při nějakém leteckém dnu, či sletu na nebi (či na zemi) objeví nějaký ten kluzák, či větroň připomínající bohatou historii tuzemského létání. A to se netýká jen kluzáků z padesátých či šedesátých let dvacátého století, ale i archaických vehiklů připomínajících spíš rozložené štafle, nebo mahagonový prádelník a evokující dřevní doby létání a slavnou éru Masarykovy letecké ligy mezi dvěma světovými válkami. A tak jako před mnoha desítkami let se tak party nadšenců táhnou do svahu s kluzáky, startuje se pomocí gumicuku a nebo se pořádají tzv.monotypové závody typů větroňů, které by vlastně už neměly vůbec existovat a ještě před dvaceti lety visely rozebrané pod stropy hangárů, nebo někde pod plachtou v jejich koutě. Co vzedmulo takovou vlnu nostalgie a nadšení, že dnes se po české obloze prohánějí takové davy historických kluzáků? Nejspíš naše mentalita, šikovnost a obdiv a úcta ke slavné tuzemské letecké historii. O tom jak to v roce 1991 vlastně začalo a jak se plachtařským historikům daří, dnes jsem si povídal s nástěnkářem (jak sám sebe nazývá) Plachtařského Old-Timer Klubu Josefem Mezerou.

 
 
Kde se vlastně v tom roce 1991 vyklubala myšlenka založit spolek zabývající se a létající na historických kluzácích, anebo původně šlo jen o to snažit se zachránit ty poslední, ještě létající, historické kluzáky? Vždyť snad v té době byly v provozu dva nebo tři historické větroně a zbytky dalších byly rozebrány a poschovávány po všech čertech a také musely být v dosti nepoužitelném stavu….
 
 
S tím technickým stavem v minulosti hromadně rušených kluzáků máte pravdu. Kde, či koho napadla první myšlenka obnovy a opětovného uvedení do letového provozu vám už dnes neřeknu. Snad o tom ví více zakladatel POTK Petr Hanáček. Určitě k tomu pomohlo otevření našich státních hranic a možnost návštěvy sletů historických kluzáků v zahraničí.
 
 
Zcela jistě jste na Rané u Loun nebyli sami, kdo se pustil do renovací starých větroňů a jejich znovu uvádění do provozu. Spolupracovali jste v počátcích například s kolegy z Brna-Medlánek, nebo některými dalšími?
 
 
Na Rané jsme rozhodně nebyli mezi prvními. V době, kdy jsme začali stavět svého „Schulgleitera“ SG-38, létal už podobný kluzák Zlín 23 „Honza“ Jozefa Otta z Nitry a celá řada poválečných větroňů profesionálně zrenovovaných v Medlánkách.
Naše spolupráce s Medlánky spočívala spíš jen na „úředním dohledu“ nad naší amatérskou stavbou.
 
 
V roce 1993 se v rámci 21. IVGR (International Vintage Glider Rally) ve Zbraslavicích a o rok později v Benešově na 1. národním sletu historických kluzáků představily první zrekonstruované české kluzáky. Předpokládám, že to pro mnohé bylo překvapení. Tedy nemyslím především německé účastníky, protože ti, předpokládám, s renovacemi a udržováním letuschopných veteránů mají zkušenosti. Myslím tím tuzemské létavce. Nebyly tyto první akce historických kluzáků na našem území impulzem i pro ostatní? Jakoby se strhla lavina a začalo se v provozu objevovat od té doby čím dál větší množství létajících veteránů ze všech možných koutů naší země….
 
 
Ano, i ten náš „impuls“ pocházel určitě ze zážitku tzv. „prvních Zbraslavic“. Bylo to tehdy vlastně úplně první veřejné předvedení dřevěných větroňů „oldtimerů“. Naše veřejnost do té doby stejný pojem spojený snad jen s veterány motoristickými. Náš začínající klub se tehdy utužil, přidala se celá řada nových aktivních členů (včetně mne).
Neméně důležitá však byla iniciativa našich tehdejších benešovských kolegů, kdyby bývali nebyli rozjeli rok nato náš 1. národní slet, možná jsme dnes v naší aktivní činnosti stejně jako u našich sousedů v Polsku, Rakousku ... . Proto také má dnes POTK ve svých řadách zahraniční členy z okolních zemí, kteří se našich akcí též zúčastňují.
 
Ve druhé polovině devadesátých let tak, pokud mne paměť neklame, došlo ke stavbě prvních replik předválečných kluzáků. Na Slovensku Jozef Ott vyrobil kluzák Zlin Z-23 Honza a v roce 1999 na Rané vznikl díky Jiřímu Leníkovi SG-38 Schulgleiter. Pak ještě na začátku nového tisíciletí následovaly Hol's der Teufel a další český Z-23 Honza. Já říkám, že tyto kluzáky vypadají trochu jako štafle s křídly. Je to taková cesta proti času. Navíc jste začali pořádat „gumování“, tedy startování roztahováním gumových lan po zemi, nebo ze svahu tak jako kdysi bývalo zvykem. Neptám se na výrobu těchto letadélek, ale přece jenom to muselo být hlavně pro mladé začínající piloty překvapení, když jste začali s těmito vehikly létat. Asi zprvu se na vás a na tyto letouny koukali nedůvěřivě? Přece jenom to je zcela něco jiného než třeba školní L-13 Blaník? …nebo se nadšeně na tuto „starou“ techniku hrnuli?
 
 
Když odstraníme otazníky vaší otázky, dostaneme zároveň i odpověď. Uvedu příklad z našeho domovského aeroklubu, zprvu se na nás naši letečtí kolegové dívali jako na blázny. Později, zvlášť když se k nám do party přidali naši noví kamarádi ze Saska nás podezírali, že za vším jsou schovány naše bůhvíjaké finanční zisky z Německa. Uspořádali jsme však na Rané několik „Oldies“ akcí, naši aeroklubáci dostali možnost „povozit se“ na kuriózních typech letadel a jejich názor se zcela obrátil. Samozřejmě se i dnes někteří rádi svezou, ale nakonec dají přednost mnohem pohodlnějším a výkonnějším „plastoňům“.
 
 
Ještě se vrátím k vašim letounům SG-38 Schulgleiter, nebo Hol's der Teufel, či „dřevěnou almaru“ Zlin Z-24 Krajánek. Podle čeho jste si vybírali, který z historických kluzáků vyrobit, nebo s nápadem vždy přišel sám jejich výrobce Jiří Leník. Ptám se proto, že dřevěných kluzáků rozličných typů jak před druhou světovou válkou, tak i po ní bylo poměrně velké množství. Nebo tyto letouny měly nějaký zásadnější význam v historii česko-německého létání na Rané v meziválečném období?
 
 
Samozřejmě je naším nesplnitelným snem vrátit na oblohu všechny, nebo aspoň ty nejvýznamnější předválečné typy. Jak už bylo řečeno, jejich konstrukce byla poplatná době vzniku a žádný z nich neodpovídá bez náročných konstrukčních změn současným technickým požadavkům na bezpečnost leteckého provozu.
A náš konkrétní výběr? Vycházel vždy z našich možností (hlavně finančních). Pro SG-38 jsme se nadchli při naší první návštěvě Wasserkuppe, jedné z kolébek světového plachtění. Zdejší oldtimer klub jich provozuje hned několik. Dochovala se i kompletní dokumentace ke stavbě, již zmíněný Petr Hanáček nám jako technologický vzorek věnoval starý vrak SG-38 a část materiálu na stavbu.
Takže výběr není systematicky ideový, ale záleží vždy na momentálních příležitostech a možnostech.
 
 
Já se posunu o kousek dál, veterány se to po českých luzích a hájích už dnes utěšeně hemží a existují i monotypové závody těchto větroňů. V Hronově jsou to Orlíkovské přeháňky na typech M-28/35 a VT-16/116 Orlík(2) a vy jste založili před dvěma lety pro změnu monotypové závody Šohajů řady 25, resp. VT-125/425. K tomu pořádáte každoroční národní slet historických kluzáků, jako takový prázdninový kempy, a další akce třeba na Rané a účastníte se i setkání veteránů v zahraničí. Přitom to v devadesátých letech vypadalo, že všeobecně létání, natož na veteránech u nás spěje k zániku. A dnes jako by to všude a i u vás v Plachtařském Old-Timer Klubu popíralo tehdejší vývoj. Čím se dá vysvětlit stále vzrůstající zájem nejen o znovu zprovozňování veteránů, výrobu jejich replik a hlavně létání na těchto historických strojích. Může hrát roli nostalgie, nebo obdiv k naší slavné letecké historii?
 
 
Samozřejmě to bude částečně nostalgie i obdiv k naší historii. Navíc to bude i jakási touha po vyzkoušení něčeho, o čem nám s takovým nadšením vyprávěli naši letečtí předkové. Ono má přece jen něco do sebe, okusit let, sedíc na ničím nechráněném „bidýlku“ starobylého kluzáku „žbrlinkáče“ i když mu předcházela, dnes neskutečná námaha s transportem kluzáku, byť jen do poloviny kopce (viz. www.potk.cz/index.php?show=php&iid=foto_gal&gallery=2012_09_Rana80_gal&fotopage=1).
Ono i vychutnat si let v otevřeném kokpitu dřevěného Krajánka či Bejbiny (viz. www.baby2011.comehere.cz/index-cz.php) v letní termice s lokty vystrčenými ven a větrem šumícím všude kolem ...(momentálně nenalézám slov).
Jiné je to ovšem s výkony na těchto archaických strojích. Celá léta u nás existuje zcela odlišný vztah k motoristickým veteránům, nad kterými nikdo neohrnuje nos, že nejezdí 200, nelze s nimi závodit na Monze ani na Dakaru. Vystihuje to i motto, které máme vyvěšeno na stěně naší ranské dílny: „Pilotovat historické kluzáky je velké dobrodružství. Letové vlastnosti větroňů odpovídají stupni poznání a technologickým možnostem konstruktérů v době jejich vzniku. Řídit je tedy, vyžaduje kus pilotního umu a hodně zkušeností“.
 
 
Vrátím se kPlachtařskému Old-Timer Klubu, ono to vypadá dnes na Rané trochu jako za první republiky, protože zde čeští a němečtí piloti létají vedle sebe. Za všechny zmíním Ulfa Kerna, nebo Gerharda Maleschku. Jak se to přihodilo, že tito němečtí piloti jsou vlastně vaši domácí?
 
 
Trochu to vyplývá i z povah obou jmenovaných pilotů. Svou výraznou individualitou, ale i určitým vztahem k historii plachtění byli v polovině devadesátých let stále ještě „nazařaditelnými“ v kolektivech post NDR klubů. Ranou znali z dob minulého režimu, když k nám jezdili létat na rogalle. Takže už snad není co dodat.
 
 
Já se ještě zastavím u Ulfa Kerna. V roce 2010 jste se vypravili do anglického Tibenhamu a právě Ulf Kern a Jiří Leník přistáli na pláži, na anglickém pobřeží. Docela husarský kousek, ale domorodci museli zírat, že jim před očima přistály dva archaické kluzáky jakoby z jiné doby a z jednoho z nich vylezl německý hovořící pilot… ?
 
 
Husarský kousek možná z našeho pohledu suchozemce. Měli za sebou tehdy oba uletěných padesát kilometrů s Krajánkem a Teufelem. Dál nad Severní moře „to“ sice ještě stále „nosilo“, ale kde pak přistát až stoupání pomine? Obrátili tedy, vyhlédli si vhodné místo na pláži a přistáli. Přítomní Angličané se archaickým typům nedivili, jsou na dřevěné a hranaté létající podivnosti zvyklí. Je to země uctívající tradice a vážící si všeho starého. Sledovali však jejich přílet směrem od moře a navíc oba piloti spolu komunikovali německy ... (viz. www.potk.cz/index.php?id=20100806_Tibenham&show=news)
 
 
Já se zeptám na ryze praktickou věc, které možná bude zajímat někoho, kdo se rozhodne zrekonstruovat, oživit větroň, někde schovaný (nebo jeho zbytky) v hangáru, nebo postavit repliku historického kluzáku. Jak je složité dostat takový letoun tak říkajíc „na značky“. Létání se svazuje čím dál přísnějšími předpisy, především na bezpečnost a do toho Evropská unie vymýšlí další podivnosti, tak s tím asi úřady mohou mít docela problém. Jak na to, co poradit, aby nějaký nadšenec mohl oficiálně dostat svého historika dostat do vzduchu?
 
 
Ano legislativní záležitost je asi ta nejdůležitější. Není snadné tady jednoduše odpovědět. Doporučil bych obrátit se na odborníky z některých profesionálních opraven letadel a svůj záměr s nimi prokonzultovat. Radou pomůže samozřejmě i náš klub POTK, případné spojení na jeho vedení je zveřejněno na www.potk.cz
 
 
Máte představu kolik historických (obnovených, nebo nově vyrobených) veteránů dnes vlastně u nás létá?
 
 
Přesný počet lze zjistit nahlédnutím do rejstříku „Úřadu civilního letectví“, celkovou cifru odhaduji po velkém dovozu starších, dnes většinou historických dvoumístných kluzáků v nedávné době, na blízké stu. K tomu pak asi 5 kluzáků registrovaných jako „ultra lehký“ v databázi, dnes Letecká amatérská asociace ČR.
 
 
Pomalu se dostáváme k závěru a tak je načase se zeptat, co v letošní sezoně chystáte vy jako POTK a na co se lze těšit a na co zajímavého byste mohl pozvat ty, kteří by se na veterány rádi podívali v akci, aby měli představu, jak se kdysi v dřevních dobách aviatiky létalo?
 
 
POTK provedl generační obnovu v jeho vedení, proto i ten titul „nástěnkáře“ z úvodu není už na místě. Na podzim loňského roku jsme s Jirkou Leníkem dobrovolně odešli na „oldtimerovský vejměnek“ a „tahounství“ jsme předali mladším. To samozřejmě neznamená, že jsme nazuli papuče a usedli k televizi. Jirka se dál věnuje renovacím dřevěných letadel a já tím získal více času pro pátrání v historii našeho bezmotorového létání a pro styk s VGC (světová organizace Vintage Glider Club). Plachtařský oldtimer klub samozřejmě na letošní rok chystá (viz. www.potk.cz/index.php?iid=akce) své pravidelné aktivity a na řadě dalších se bude opět podílet. Z tuzemských akcí to budou např. na začátku července III. závody Šohajů, letos na žádost rozšířené o kategorii Ka 6 (viz. www.sohajerana.wbs.cz). O měsíc později proběhnou v Hronově tradiční přeháňky Orlíků (viz. www.plachteni_hronov.websnadno.cz/Orlikovske-prehanky.html) a na zbraslavickém letišti víkend „Aerobatic Retro Cup“, kde by měly být vidět při bezmotorové akrobacii kluzáky starší padesáti let. Tou dobou bude začínat i týden naší rodinné „letecké“ dovolené, tj. už 20. slet POTK, tentokrát na západočeském letišti ve Staňkově. Na podzim pak proběhne na Rané zakončení sezóny „Podzimním svahováním“.
 
Děkuji za rozhovor a lze se jen těšit na teplejší počasí, začátek sezony a létání „žbdlinkových“ a ostatních historických, či historizujících kluzáků…. 
 
rozhovor s Josefem Mezerou (jjk), foto: (jjk)
A pro připomenutí odkazy na další létání na Rané Porouchaná kredenc, Gottlobův stařeček a loučení Tomáše Jílka; Erwínkovo odpoledne, kalná rána a burlaci na kopci, Dejme si Koniklec, Kavyl, Ovsíř, Hlaváček…, Copak vymřely krávy?, A „Skřivánci na niti“ tu řvali jako krávy…, Od Jaromíra k Václavu…, Deštivý Ranský pohár, Další Ranský pohár dokroužil nad Hrádkem, Pod dohledem Milé hory…, Jeżówská miminka Erwina Primavesi se rojila…, Přivolávání jara na Rané, Pomlázka mezi zeleným trojvrším…, Loučení s létem na Rané, …a pak, že tu neprší…., Hvězdné jitření hlaváčku polníhoKdyž do ráje přijde podzim…, Surikaty na padáku… a nebo setkání POTKanů v Jindřichově Hradci, nebo ve Staňkově Old timery přilétají na Šumavu, Veteráni juchali ve Staňkově
[Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci pomalu a váhavě světa běh a nejen ten letecký teprve opět začíná znovu objevovat, (jjk)]

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama