Rozhovory a komentáře

21.12.2011 14:37

„Já vám to pane povídám, na ranní vítr teď čekám…

Předvánoční rozhovor s Josefem Svobodou (jjk), foto: (jjk), archiv J.S. a V.S. „Já vám to pane povídám, na ranní vítr teď čekám…

….ať vypráví mně, jak se toulal nad ní….. Snad vinen je pohár co leží tu, že vítr v ranním přeletu mně voní, hm voní, Vysočinou, Vysočinou…“ jako by slova Milana Dufka dokreslovala pocity a emoce létavců kroužících nad Českomoravskou vrchovinou, nad historickou hranicí lomící země Koruny na Království České a markrabství Moravské, či nad jedním ze symbolických středů Evropy nedaleko vrchu Melechov a v blízkosti Stvořidel…malebná hrbatina jako by k poetickému létání pro radost jen sváděla a také svádí ne jednoho létavého nadšence. A tak nad hrbatinou obklopující jihlavské letiště Henčov (a ne jen tam) lze tu a tam na obloze spatřit v „národních“ jihlavských červeno-bílých barvách prohánět se malé sympatické letadélko s příznačným jménem Frajer (LU-1) jehož autorem je jednapadesátiletý dlouholetý člen jihlavského aeroklubu, instruktor a vlastně i konstruktér a původem příslušník „Héfaistova“ cechu Josef Svoboda…se kterým jsme se na slovíčko o Frajerovi a nejen o něm, ale i o létání na Vysočině zastavili…

…„Jen počkejte se mnou chvíli tu na vítr v ranním přeletu jak voní, hm voní Vysočinou, Vysočinou, Vysočinou, mojí Vysočinou...“
 
Jak bylo již naznačeno dlouholetý člen jihlavského aeroklubu Josef Svoboda (začínal sice jako modelář, ale už v roce 1975 začínal v AK Jihlava s elementárním výcvikem na větroni L-13 Blaník) je původně příslušníkem cechu Héfaistova, tedy vyučený strojní kovář a v tomto oboru i pracoval jako mistr odborné výchovy do roku 1994, kdy bylo učiliště zrušeno a on sám se podílel na založení firmy Integra zabývající se dodnes výrobou zápustkových výkovků. Co se létání týče, po větroních (jejichž je instruktorem a to i včetně kluzáků motorových) začal na motorových letounech létat v roce 1989 a na ultralehkých strojích v roce 1994, jejichž je rovněž instruktorem.
A při 7680 startech nalétal dodnes 2050 hodin na opravdu různorodé směsici letounů všech možných velikostí a typů.
Vystřídal celou řadu výcvikových i výkonnostních kluzáků jak řady Blaníků L-13/33 Solo, nebo Šohajů LG-125/425 či LF-107 Luňák, nebo Kestrel či VSO-10, ASW-15b až po VT-116 a jeho mladšího sourozence VT-18S zvaného „Kredenc“, který je tak trochu rarita, protože byl vyroben jen ve dvou kusech. Samozřejmostí jsou standardní „motoráky“ prohánějící se po našich letištích a to jak Zliny Z-226/42/142/43, Cessny C-152/172 a nebo L-40 Meta Sokol, L-60 Brigadýr a An-2….a co se týče ultralehkých letounů, to už je jich skoro nepočítaně….ale kdo kdy někdy henčovské letiště u Jihlavy navštívil, musí mu být jasné, že se zde létat opravdu skoro na všech typech letounů, které lze v tuzemském leteckém rejstříku najít…
 
 
…s dovolením začnu úplně z jiného konce, ale zaujalo mne, že jste původně kovářem, tedy příslušníkem jednoho z vůbec nejstarších řemesel, jehož historie sahá až kamsi do Mezopotámie tři tisíce let před Kristem, ale i v našich končinách je to historické a v minulosti uctívané řemeslo….jen tedy jestli se jako laik mohu zeptat. Činnost uměleckého kováře si poměrně lehce dovedu představit, protože postavy kovářů jsou ztvárněny v mnoha pohádkách a jejich výtvory jsou k vidění nejen na hradech a zámcích, ale i v dalších uměleckých skulpturách a v restaurátorské činnosti…ale strojní kovář patrně z logiky věci netříská do kovadliny kladivem, ale nějakým zařízením…přiznám se, že první co se mi vybaví je nějaké mechanické kladivo, nebo buchar v železárnách….je to taková opravdu laická otázka, proto se ptám čím se strojní kovář prakticky zabývá…
 
 
Když pominu historii strojního kovářství, tak strojní kování dělíme na „volné“ a „zápustkové“. Volné kování, ať už jde o ruční nebo strojní, se zabývá malosériovou výrobou. Kdežto zápustkové kování je vhodné především pro velkosériovou výrobu výkovků, pro veškerá odvětví průmyslu.
 
 
…..z Vaší odpovědi mi tedy logicky vyplynulo, že i výrobní program firmy Integra Jihlava, s.r.o. je Vašemu oboru víceméně příbuzný…
 
 
Ano, máte pravdu. Hlavním zaměřením naší firmy je výroba zápustkových výkovků, jako jsou např. vačkové hřídele do vstřikovacích čerpadel, ojnice a klikovky do motorů rychlostních (vodních) kluzáků, případně polotvary pro výrobu pilníků, kolínek pro rozvody hydrauliky, ozubených kol, atd.
 
 
…aha a lze znalosti tohoto oboru využít i ve stavbě ultralehkých letadel? Navíc některé materiály používané v malém létání se snad ani kovat až tak uspokojivě nedají?
 
 
Každý stavitel mi jistě dá zapravdu, že ke stavbě letadla je zapotřebí zvládnout nejméně „devatero“ řemesel. Takže jsem mohl zúročit i svoje znalosti, co se týče práce s kovy. Ke dřevu jsem měl vztah již od mládí z dob modelařiny, lakýrnictví jsem si zase vyzkoušel v době, kdy se ještě doma opravovaly škodovky…
…a co se týče výkovků pro malá letadla, tak kromě součástek v motoru se používají v letadlech spíše výjimečně. Některé součástky se nahrazují lehkými odlitky.
 
 
Já se tedy dostanu konečně k tomu vašemu červeno-bílému drobečkovi, jak se to tak člověku přihodí, že si jen tak postaví letadlo. To se člověk jednoho rána probudí a řekne si: „…tak já si dnes postavím letadlo…“…?
 
 
O stavbě vlastního letadla jsme snili už jako začínající plachtaři. To se pozvolna začínala objevovat první rogala typu Standard, se kterými jsme úspěšně kopírovali kdejaký kopec. Také si vzpomínám, jak jsem byl nadšený po přečtení zapůjčení knihy od Henryho Migneta “Nebeská blecha“.  Nic pro nás, budoucí stavitele, potom nebylo jasnější a jednodušší..
 
 
…jak se tedy Frajer LU-1 rodil, vycházel jste inspirací z nějakého jiného letounu, připadá mi, že zadní partie trochu připomínají Mini Max, ale přední část vzdáleně se jakoby zdála být inspirována letounem Beneš-Mráz Be-60 „Bestiola“ ze třicátých let….lze hledat inspiraci někde mezi těmito druhy letounů?...a k tomu i doplňující otázka, jak „Frajer“ ke svému jménu přišel?
 
 
V roce 1993 jsem začal vážněji uvažovat o vlastní stavbě. V té době se stavěly spousty prototypů, ale s dokumentací to už bylo horší. Jednoho dne v Modeláři č. 8/93 vyšel inzerát, kde Ing. Bohuslávek prodával výkresovou dokumentaci jednoduchého letounku s pohonnou jednotkou lehce dostupného Trabanta, Pony – Maxe (od autora pana Ladislava Krasla). Po pečlivém prostudování jsem nakonec z této dokumentace použil pouze rozměry pro kabinu, motorové lože a podvozek. Všechno ostatní jsem si pak navrhl k obrazu svému, tak říkajíc „na míru“.
Když jsem si ujasnil, jak by měl budoucí letounek vypadat, zhotovil jsem si pro lepší představu původně nelétající model (který v mé nepřítomnosti můj syn úspěšně zaklouzal).
Jméno a označení mého letounu nebylo do poslední chvíle jasné. Letadlo bylo hotové, zbývalo mu ještě vystavit „papíry“. Závěrečnou kontrolu prováděl inspektor techniky pan František Marek. Při vypisování protokolu zbývalo doplnit jméno, o kterém však ještě nebylo rozhodnuto. Čirou náhodou kolem nás právě procházela paní Dederová (maminka známého plachtaře Miloše Dedery) a na její dotaz: „které je to tvoje letadlo?“ poznamenala, „to je teda frajer.“ Pan Marek se na mne podíval, já mlčky pokrčil rameny, a už to psal.. A označení LU-1 je zase zkratka přezdívky Ludvík, kterou jsem „zdědil“ po bývalém prezidentu Ludvíku Svobodovi.
 
 
Taková výroba ryzího prototypu má zcela jistě mnohé záludnosti, co bylo při výrobě tohoto letounku tou největší zapeklitostí, se kterou jste se potýkal?
 
 
Řekl bych, že po celou stavbu Vás provází několik klíčových aspektů. A to je hmotnost, pevnost, těžiště. Nevěřil byste, jak se projeví např. povrchová úprava (tmely, plniče, akrylátová barva) na hmotnosti a poloze těžiště.
 
 
S tím souvisí i zcela logická otázka, kolik času vám to všechno zabralo času. Vy i vám podobní de facto amatérští konstruktéři a výrobci ultralehkých letounků u nás, a to jsme v tomto ohledu na šikovné letecké nadšence historicky velmi bohatá země, se musí přece obejít většinou bez aerodynamických tunelů, počítačové diagnostiky a dalších vymožeností moderních konstrukčních kanceláří? Jak se s tímto handicapem vlastně potýkáte, vždyť vlastně letoun vyrábíte tak trochu podobně jako v dřevních dobách letectví…?
 
 
Co se týče vlastní práce, tak stavba zabrala přes 4000 hodin. Ale kdybych spočítal i co jsem strávil nad výkresy, sháněním materiálu anebo třeba topením v kamnech (protože jsem stavěl hlavně přes zimu), tak by to ve výsledku určitě bylo zajímavé číslo. 
No a novodobé vymoženosti? Tak to by snad nebyla ani amatérská stavba..
Samozřejmě možnosti moderních technologií jsou dnes daleko dostupnější. O to větší pak má člověk radost, když výsledek jeho práce vypadá tzv. „letecky“.
 
 
…a když jsme snad myslím uspokojili Vašimi odpověďmi jak laiky, tak i některé příslušníky létavého národa, kteří znají vaše letadélko jen z dohledu, tak těm druhým by se slušelo ještě něco povědět o letových vlastnostech LU-1, zcela jistě by to ty, kteří neměli to štěstí usednout do jednomístné kabiny zajímalo?
 
 
LU-1 má nezáludné letové vlastnosti, příjemné řízení ochotně reagující na výchylky i při malých rychlostech. Dobře sedí v zatáčkách i o malých poloměrech. Cestovní rychlost se pohybuje okolo 110 až 120 km/h při spotřebě paliva do 7 l/h. Minimální rychlost se pohybuje bohatě pod stanovenou hranicí. Letoun má podvozek ostruhového typu, a ten vždy při přistávání vyžaduje trochu cviku.
 
 
…k tomu se vkrádá neodbytně i otázka, zda v případě, že by se na Vás někdo obrátil s žádostí, abyste mu LU-1 vyrobil na zakázku, bylo by to realizovatelné? A v té souvislosti mne napadá zda třeba do budoucna neuvažujete o například dvoumístné verzi, či zda vám neleží v hlavně nějaký projekt LU-2, tedy nástupce Frajera? Tedy stručně řečeno jaké jsou Vaše plány do budoucna?
 
 
V dnešní době by mi stavba ve „volném čase“ zabrala několik let. A to by byl asi těžko někdo ochoten akceptovat.. 
A LU-2 ? Samozřejmě, že bych rád postavil další typ, dokonce mám i určitou představu, jak by měl vypadat, ale víte, ono nestačí mít jenom nápad a chuť něco vytvořit, k tomu ještě musíte mít vyřešeno mj. třeba hangárování, takže snad..?
 
 
…a ještě mne na závěr napadla taková letecká symbolika, nemýlím-li se bydlíte v Bílém Kameni….což je samo o sobě symbolické místo, protože na stráni, kde se říká „U Hangáru“, bývávalo plachtařské svahové letiště, kde se krátce po válce první plachtaři Aeroklubu Jihlava učili létat. Vy jste tam už vzhledem k věku určitě létání na Bílém Kameni nezažil a nebo přece jenom se tam ještě někdy třeba v sedmdesátých a osmdesátých létech létalo třeba na rogalech? 
 
 
Ano skutečně dřevěný hangár, ve kterém je Frajer ustájen, pochází původně z Bílého Kamene. Koncem 50. let byl přestěhován do Jihlavy – k Henčovu.
….a jak už jsem se zmínil, naše první skoky na rogale byly právě na Bílém Kameni, který měl pro začátky ideální svah. A hlavně byl v dosahu. Ovšem brzy jsme poznali, že létat „na mezích“ přináší určité úskalí.
 
 
A už mi vlastně nezbývá nic jiného, než vám poděkovat za rozhovor a popřát příjemné prožití svátků Vánočních, hezký Nový rok 2012 a i pokud nějaký ten sníh bude i nějaké to „lyžování“ s Frajerem…
 
 
I já Vám přeji, ať se vše daří a leteckým příznivcům mnoho krásných zážitků a samá šťastná přistání… 
                                                                                  
 
 
 
Ovšem ten závod jsem vyhrál já!:-)

Ovšem ten závod jsem vyhrál já!:-)

 

 rozhovor: (jjk), foto: (jjk), a archiv Josefa a Víta Svobodových
 
[Tento předvánoční rozhovor je na dálku věnován mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci nemůže světa běh a nejen ten letecký aktivně sledovat, (jjk)]

 

 


 

 
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
výkres LU-1 archiv J.S. výkres LU-1 archiv J.S.
výkres LU-1 archiv J.S.
 

 

výkres LU-1 archiv J.S. výkres LU-1 archiv J.S.
výkres LU-1 archiv J.S.
výkres LU-1 archiv J.S. výkres LU-1 archiv J.S.
výkres LU-1 archiv J.S.
 

 

foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
 

 

foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
 

foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
 

foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
 

foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
 

foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
 

foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
 

foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv J.S. a V.S. foto: archiv J.S. a V.S.
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
Tři Ludvíci.... Tři Ludvíci....
Tři Ludvíci....
foto: archiv J.S. a V.S.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama