Rozhovory a komentáře

17.12.2011 13:58

Cesta kolem hlavy trasou Sazená, Ístanbul, Lisboa, Føroyar a Ústí nad Labem…?

Předvánoční rozhovor s Miroslavem Orosem (jjk), foto: archiv M.O. a (jjk) Cesta kolem hlavy trasou Sazená, Ístanbul, Lisboa, Føroyar a Ústí nad Labem…?

…podivná to kombinace míst, každé na jiném konci Evropy, ale 9 132 kilometrů…to je jako trasa vzdušnou čarou z letiště Sazená do Istambulu, z Istambulu do Lisabonu, z Lisabonu na Faerské ostrovy a zpět do srdce Evropy v České republice a to do Ústí nad Labem….

Miroslav Skála, tedy jeho románová postava učitel češtiny Robert Kilian polétával kolem své hlavy čtyřicet dní v jistém psychickém rozpoložení a v jistém psychiatrickém zařízení…. Phileas Fogg kolem světa putoval za osmdesát dní, tedy dvojnásobek času kolem celé zeměkoule …. a Miroslav Oros si vzal devadesát dní, k tomu přibalil jako Ikaros příslušenství potřebné to ku létání a namíchal si extrakt z devíti tisíc kilometrů s přísadou sto padesáti dětských domovů a už se jen mohl 2.dubna 2011 z letiště v Sazené vydat na cestu a třeba si i k tomu mohl prozpěvovat píseň Michala Tučného: „Vem mě na kosmickej vandr, přece bys v tom, brácho, nejel sám. Jen si zbalím ten svůj bágl a odpálím čundr ke hvězdám…“ … a čundr to nakonec byl vskutku povedený a i přes všelijaké nástrahy nakonec doputoval na motorovém padákovém kluzáku zlínské firmy Nirvana po 9 132 kilometrech a devadesáti dnech do cíle v severočeském Ústí nad Labem čímž si řekl o zápis do Guinnessovy knihy rekordů…
…ostatně o celé akci nazvané oficiálně XCzech (Krosček) 2011, ale hlavně jejím začátku bylo na stránkách MLČR referováno, viz. Striptýz pro Philease Fogga…. A je třeba dodat, že XCzech [Krosček] je složeninou několika slov a to Crosscountry (zkratka XC) což je mezinárodní termín pro dálkové sportovní lety, Crosscheck což je tvrdý hokejový zákrok – v přeneseném smyslu slova to znamená, že organizátoři akce chtěli veřejnost pošťouchnout, aby se zamyslela nad problematikou dětí z dětských domovů. A Krosna se lidově říká pohonné jednotce motorového padákového kluzáku.
17. prosince 2011 šestatřicetiletého Miroslava Orose si jistě mnozí příznivci malého létání pamatují jako šéfredaktora klubového časopisu Letecké amatérské asociace ČR Pilot, nebo jako tvůrce leteckého měsíčníku Cumulus revue v dnes už neexistující zpravodajské televizi Z1, či jiných leteckých dokumentů tvořených jeho agenturou Cumulus….Začínal s létáním s modýlkem Piperu, ale jakmile poprvé uzřel kopečky na Rané u Loun pochopil, že se ocitl v ráji vzduchoplování (kam lze i zběžně nahlédnout viz. Když do ráje přijde podzim…) a od té doby se polétávání na paraglidingu aktivně věnoval a to nejen nad českou krajinou…A když přestala vysílat televize Z1 a tak i vlastně nuceně skončil magazín Cumulus revue objevil se časový prostor pro experiment zvaný XCzech (Krosček) 2011 inspirovaný dva roky starým putováním kanadského paraglidisty Benjamina Jordana. Na rozdíl od Benjamina Jordana, který létal mezi dětskými tábory pro děti z neúplných rodin se Miroslav Oros rozhodl pro putování napříč Českou republikou mezi dětskými domovy. Původně zamýšlenou devítitisícikilometrovou vzdálenost však po devadesáti dnech nakonec překonal dne 30. června 2011 o 132 kilometrů….
 
 
…začnu s dovolením tak trochu od konce. Když jsem se podíval na mapu Evropy uvědomil jsem si jakou obrovskou vzdálenost jsi na paraglidu uletěl a proto pro znázornění té vzdálenosti jsem také v úvodu uvedl, že by to celé bylo jako bys letěl ze Sazené do Turecka, odtamtud do Portugalska, na Faerské ostrovy a zpět do Ústí nad Labem… Uvědomil sis při plánování „Krosčeku“, jak veliká vzdálenost tě vlastně čeká, nebo sis to začal uvědomovat až v průběhu tvého putování?
 
 
Tak to jsi mě, Jakube, skutečně dostal! Až do dneška mě nenapadlo si trasu překreslit třeba do mapy Evropy, tak jak jsi to udělal ty. Upřímně řečeno jsem si myslel, že přeletět třeba Evropu tam a zpět, by pro mě bylo nedosažitelné – a teď vidím, že jsem to vlastně dokázal. I když jen mezi Šumavou a Beskydami. Díky!
Devět tisíc kilometrů byla na začátku pro mě nepředstavitelná vzdálenost. A během letu se potvrdilo, že je to fakt dálka. Když máte na GPS 130 km do cíle etapy a letíte si rychlostí 35 km/h, víte, že bude dost času na přemýšlení… Nejvíce jsem si tu porci kilometrů uvědomoval, když jsem byl v půlce a fakt mě to už moc nebavilo. Když jsem si představil, že mě čeká ještě jednou tolik, bylo mi úzko.
 
 
…ale teď k samotnému projektu, jak tě to vůbec napadlo? To tě ovlivnil jen letní rozhovor s Benjaminem Jordanem v roce 2010 a jeho výkon osm tisíc kilometrů? Nebo k definitivnímu rozhodnutí přispělo i ukončení vysílání televize Z1, kde se vysílal měsíčník Cumulus revue?
 
 
Televize Z1 skončila až v lednu a to už byly přípravy na XCzech v plném proudu. Mimochodem, posledním pořadem odvysílaným na zet jedničce bylo právě naše „revíčko“ a poslední reportáží bylo právě moje chystání se na rekord. Na celé jarní vysílání jsme měli obsah připravený, měla se odvysílat tématická vydání o plachtění, akrobacii, o historických letadlech, nebo o několika zajímavých leteckých expedicích. Škoda, nevyšlo to, ale letecký magazín stejně někde časem bude!
Výroba pořadu na Z1 ale nebyla mou obživou, živilo mě a živí především focení a točení filmů na zakázku. K mému rozhodnutí letět světový rekord mi tedy fakt stačilo několikadenní setkání s Benjaminem a taky pohled do jarního diáře, kde se nic moc zajímavějšího nerýsovalo.
 
 
XCzech [Krosček] byl kromě rekordního i řekněme osvětový projekt… S jakým ohlasem se setkal v dětských domovech, když jsi je se svým plánem seznámil. Asi za nimi a musíme zopakovat, že se jednalo o 150 dětských domovů, s takovými nápady někdo nechodí tak často…? Domlouvat se s řediteli tolika zařízení asi nebylo úplně jednoduché…?
 
 
Ohlasy byly různé. Ředitelé některých dětských domovů nás dokonce odmítli s tím, že snaží udržovat děti v realitě, že za dětmi vyrůstajících v rodinách bych nepřiletěl. Většina ostatních ale naší nabídku přivítala s nadšením. Dokonce jsme nemohli ani uspokojit všechny zájemce, podle rychlosti reakce jsme nakonec přislíbili návštěvu a besedu ve dvacítce dětských domovů. Za dětmi z dětských domovů ale „z venku“ chodí poměrně dost zajímavých lidí. Zářným příkladem jsou třeba moji kamarádi sportovci Michal Novotný a Tomáš Kraus, zakladatelé Fondu sportovců Nadace táta a máma, který si na štít vyvěsil podporu sportu a osobnostního rozvoje dětí z dětských domovů a náhradních rodin. I tito hoši mě hodně motivovali. Nadace táta a máma byla a dodnes je mým velkým parťákem a s XCzechem neskutečně pomohla.
 
 
Nakonec, ale jak bylo vidět, dětičky vytvářely na zemi všelijaké obrazce a i besedy se určitě musely líbit jak malým tak velkým… Co tě na těch setkáních nejvíce zaujalo?
 
 
Věřím, že se besedy líbily. Odcházelo se nám špatně. Setkání byla vždy krásná a také hodně emotivní. Zaujaly a hodně mě ovlivnily PŘÍBĚHY. V dětských domovech totiž dnes nežijí jen děti, které jsou úplně opuštěné, většinou tam jsou děti, jejichž biologická rodina nefunguje tak, jak by podle současných standardů měla. Když nám třeba dva sourozenci vyprávěli o tom, že je jim líto, že jejich sestřička a bratříček jsou doma s maminkou, ale oni musí být v dětském domově, bylo nám smutno. Myslím si, že to je velké téma, kterému je třeba se věnovat. Přestože dětem v dětských domovech nic po materiální stránce nechybí a před kvalitou a srdcem valné většiny vychovatelů smekám, myslím si, že by dětské domovy měly být opravdu jen nouzovým řešením. Musíme se snažit podporovat fungování biologických rodin a tam, kde to nejde nacházet náhradní rodiny. Každý může začít sám u sebe. Ale to jsem hodně odbočil…
 
 
…a tedy když se dostaneme k letu samotnému, měl jsi nějakou speciální přípravu před letem, jako to mají řekněme profesionální sportovci? Ne každý paraglidista se vydává jen tak ze dne na den na 9000 kilometrů 
 
 
Tři měsíce jsem se poctivě připravoval. Úplně jsem změnil životosprávu, začal jsem žít zdravě a navíc jsem strávil asi 200 hodin v posilovně. Připravoval jsem se skutečně jako profesionální sportovec pod vedením specialistů – nejznámějšími jsou asi Petr Havlíček a Martin Šťastný, které určitě znáš z televize Prima z pořadu „Jste to, co jíte“. Ta příprava byla klíčová, vím naprosto jistě, že bez ní bych to nedokázal.
Další nutností bylo dát dohromady podpůrný tým – ten se zkompletoval jen pár dnů před vypuknutím XCzechu a vytvořila ho bezvadná trojka Markéta Davidová, Zdeněk Ciboch a Michal Zvěřina. Markéta je novinářka na volné noze, navíc parašutistka a paraglidistka, se kterou jsem už v minulosti spolupracoval, mého dlouholetého kamaráda Zdeňka Cibocha na konci března vyhodili z práce a Michal Zvěřina je můj parťák z Cumulu.
A fuška byla dát dohromady materiál a peníze. Tady pomohla hlavně zlínská firma paraglidisty Pavla Březiny Nirvana vybavením a autem, spousta drobných sponzorů a také desítky stokorunových dárců.
 
 
…a k letu samotnému mám takovou dvojotázku….docela, jak je ostatně v našich krajích zvykem, zlobilo počasí a těsně před koncem jsi nabral docela slušnou sekeru, to finiš musel být na hraně fyzického vyčerpání?
 
 
Kupodivu to ani tak vyčerpávající nebylo. Na úplném konci se vydařily nádherné čtyři dny – krásné počasí, bezvětří, hezká dohlednost – ideální podmínky pro motorový paragliding. V takovém počasí mě baví lítat, a co mě baví, to mě neunavuje. Jinak počasí zas až tak nezlobilo, nebo v té chvíli mi to tak nepřipadalo. Zalétal jsem si samozřejmě i v počasí, ve kterém bych normálně létat nešel - v mrazu, mlze, dešti nebo silnějším větru. Vždycky jsem se ale držel v rámci předpisů i zdravého rozumu. Přestože jsem si někdy už trochu vyčítal, že jsem přehnaně opatrný, vyplatilo se to. Největší krize s počasím přišla na začátku června. V Chotěboři foukalo šest dní ve dne v noci přes deset metrů za vteřinu. Moje heslo: „Jediné, s čím nemůžu nic udělat, je počasí a proto nemá smysl se kvůli němu stresovat,“ tady začínalo trochu brát za své.
 
 
…a druhá část otázky…kromě počasí tvůj doprovodný vůz vykradli zloději, tedy naštěstí neukradli létací aparát, ale zmizel, pokud vím notebook s fotografiemi a další dokumentace o letu…. podařilo se posléze něco policii dohledat, nebo to zmizelo nenávratně?
 
 
Všechny věci zmizely nenávratně. Z některých dnů nemáme vůbec žádnou dokumentaci. Zmizely i některé výrobní nástroje – objektivy, foťák, blesk – které dodnes horko těžko dávám dohromady. Čert ale vezmi materiál, nejhorší bylo to zklamání…
 
 
Akce měla poměrně velkou mediální sledovanost. Jak si to vysvětluješ? A jak jsi se s tlakem médií vypořádal?
 
 
Média měla zájem, protože ta akce měla dobrou myšlenku, ale zároveň si udržela punc šílenosti. Jsem komediant, takže jsem s mikrofony a objektivy neměl problém. Někdy byl docela problém vymyslet každý den něco zajímavého do rádia, ale i to šlo.
A média samozřejmě přinášela zájem fanoušků – a to bylo příjemné, ti nás drželi nad vodou. Když třeba kolegy na pumpě oslovovaly pumpařky: „To jste vy, co nad vámi lítá ten v tom balónu?“ to bylo veselé. Měli jsme spoustu věrných fanoušků, kteří nám drželi palce každý den, prožívali to s námi. Vybavuje se mi jeden vzkaz na webu www.xczech.cz od Zbyňka Daňhela z Budíškovic, když jsme měli asi šesti set kilometrovou km ztrátu: „Jeminánku, já nemůžu spát! Jak tohle dopadne?“ – za to díky. A nemůžu zapomenout ani na Tebe. Když jsi za mnou 88. den přijel pokecat do Žatce, udělalo mi to velkou radost.
 
 
…rádo se stalo, ale i mne vrtalo hlavou jak to dopade a tak mi zvědavost nedala, abych se nepodíval v jakém jsi stavu 
…ale po ukončení rekordního letu jsi ještě v rámci akce absolvoval několik besed a to i v některých rádiích včetně Českého rozhlasu a České televize… Plánuješ pokračování v doprovodných akcích, besedách a prezentacích třeba i ve spolupráci s Nadací táta a máma v dětských domovech i v tom příštím roce?
 
 
Ano, zrovna v této chvíli dohadujeme podrobnosti jarních doprovodných akcí s několika partnery. Vypadá to, že v lednu a v únoru bych se měl konečně dostat k dokončení knížky a filmu a od dubna do června bychom měli vyrazit na turné po zhruba dvacítce českých měst, městeček a vesniček. Samozřejmě poletíme, tentokrát na tandemu a společně se mnou přivezu vždycky nějakou zajímavou osobnost, která mi fandila a fandí.
 
 
A neplánuješ třeba 10 000 kilometrů na 100 dní? …promiň to je trochu provokace 
 
 
V této chvíli neplánuju. Myslím, že jsem si užil dost a je třeba myslet i na nějakou budoucnost a perspektivu. XCzech mi docela zásadně rozhodil můj soukromý život a jen díky pochopení a toleranci rodiny se vše zaplaťpánbůh pomalu vrací do běžných kolejí. Určitě časem nějakou „skopičinu“ zase vymyslím, ale nemyslím si, že by to bylo něco v takovém rozsahu, jako byl XCzech. V hlavě mám pár realizovatelných nápadů, ale nebudu prozrazovat, aby mi je někdo nevyfoukl… 
 
 
Ale vrátím se vlastně na začátek a k televizi Z1 a magazínu Cumulus revue. Poměrně nečekaně, tak jako celá televize, celý projekt skončil…máš v plánu nějakou spolupráci s nějakou jinou televizí a s tím tedy logicky i nějaký letecký magazín? Já si tedy myslím, že propagace tzv.“Létání pro radost“, což razí náš společný šéf LAA ČR Jan Brskovský, není nikdy dost a neskromně si myslím, že oba svou činností to létání pro radost, každý jinou formou, propagujeme…takže chystáš něco podobného jako byl Cumulus revue?
 
 
Cumulus Revue byl pořad, díky kterému jsme se hodně naučili. Přesvědčili jsme taky spoustu lidí, že něco umíme a že se nám dá důvěřovat. Pokračování leteckého magazínu už na jedné velké televizi mohlo běžet od ledna 2012. Nakonec jsem ale dohodu o výrobě nepodepsal, protože se nám nepodařilo sehnat dostatečné množství peněz, navíc to nebylo ideálně načasované. Nemohli bychom garantovat stabilní kvalitu. Sháním ale dál, dveře máme otevřené a magazín by klidně od června mohl běžet. Kdybys o někom věděl… 
 
 
….ale ještě na krok zpět ke „Krosčeku“ vím, že by měla, nebo už vznikla, kniha o celé akci a dokonce demofilm o této akci získal zlatou medaili na mezinárodním filmovém festivalu outdoorových filmů v německém Ballenstedtu….takže kniha s leteckými fotkami už je k mání, nebo pokud ne, kdy bude? …a kdy film?
 
 
Jak jsem už zmínil výše, pracovat bych na obou věcech měl v lednu a v únoru. Takže nejpozději do roka a do dne od odletu bychom měli mít možnost na celou šílenost zavzpomínat.
 
 
A vlastně na závěr se ještě zeptám, kromě rekordu a osvěty a řekněme propagace dětských domovů a té úžasné tvé myšlence „Chci tak dětem ukázat, že každý se může vydat na cestu za vysněným cílem. A když opravdu chce, tak ho dosáhnout,“ což tě doslova cituji…myslíš, že může být i pro děti v těchto domovech, nebo pro ta zařízení tato akce….řeknu to až terminologií ze starších časů…propagačně osvětovým finančním efektem? Může to těm zařízením, nebo přímo těm dětem kromě propagace a reklamy nějak finančně pomoci, byť sekundárně? 
 
 
Asi trochu ano. Finance ale nejsou to nejdůležitější. Po materiální stránce dětem v dětských domovech nestrádají. Leckde jsou na tom mnohem lépe, než děti v rodinách. Děti potřebují rodinu. Všichni potřebujeme rodinu. A je spousta dospělých, kteří potřebují děti. A o tom to asi všechno bylo, je a ještě asi bude.
 
 
K tomu lze jen dodat, jen houšť a více takových bohulibých akcí a projektů. A příjemné klidné prožití svátků vánočních a co nejúspěšnější rok 2012…
 
 
 rozhovor: (jjk), foto: archiv Miroslava Orose a (jjk)
 
 
[ Tento předvánoční rozhovor je na dálku věnován mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci nemůže světa běh a nejen ten letecký aktivně sledovat, (jjk) ]

 

 
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
foto: (jjk) foto: (jjk)
foto: (jjk)
trasa letu duben 2011 trasa letu duben 2011
trasa letu duben 2011
trasa letu květen 2011 trasa letu květen 2011
trasa letu květen 2011
trasa letu červen 2011 trasa letu červen 2011
trasa letu červen 2011
foto: archiv M.O. foto: archiv M.O.
foto: archiv M.O.
 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

vgc vgc

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama