Rozhovory a komentáře

26.03.2011 13:13

Beran za pětistovku doputoval až k býkům…

Rozhovor s Martinem Šonkou (jjk), foto: (jjk), RBAR Beran za pětistovku doputoval až k býkům…

…a dnes právě dovršil svá „Kristova léta“, neboli právě v sobotu 26. března 2011 slaví své třiatřicáté narozeniny… a to to začalo tak nevině. V sedmnácti letech si vzal student táborské strojní průmyslovky našetřených pět set korun a zašel se podívat k Čápovu dvoru, kde se nudil motorový kluzák L-13 Vivat. I prolétl se v tomto brumlavém stoječku nad jihočeskou krajinou a už to pak bylo jak vyprávění „O letadélku Káněti“ od Bohumila Říhy a na letišti nad Táborem už zůstal. Od padáku, přes Blaníky, k motorovým letounům až do bojového letounu a akrobatického speciálu doputoval rodák z Dvora Králové nad Labem a Beran podle znamení zvěrokruhu Martin Šonka.

 
Martin Šonka se tedy, jak bylo v úvodu zmíněno, narodil 26. března 1978 ve Dvoře Králové nad Labem, ale od svých dvou let už žil v Sezimově Ústí. Jak východ, tak jih Čech jsou kraje létání zaslíbené, takže do vínku dostal to nejlepší. V době studií na Střední průmyslové škole strojnické v Táboře se na nedalekém letišti učil prvním pilotním krůčkům a po maturitě zamířil na brněnskou Vojenskou akademii, kde v roce 2001 absolvoval bakalářské studium v oboru pilot bojového letounu.
 Po brněnské akademii ještě pokračoval do Pardubic na Dopravní fakultu Jana Pernera (Katedru dopravního managementu, marketingu a logistiky) kde v roce 2005 získal inženýrský titul v oboru Dopravní management, marketing a logistika.
Během brněnského studia už také létá od roku 2000 (a to dva roky) na pardubické 34. základně školního letectva resp. 34. základně speciálního letectva na letounech Zlinu Z-142 a Aero L-29 Delfín. Mezitím v roce 2001 začal létat akrobacii na kluzácích a o dva roky i tu na motorových letounech. V letech 2002 až 2006 slouží na 32. resp. 22. Základně letectva v Náměšti nad Oslavou na letounu Aero L-39 Albatros a po té na 21. Základně taktického letectva Čáslav na bitevníku Aero L-159 Alca na němž je v roce 2009 display (tedy předváděcím) pilotem.
 
 
Martin Šonka své první medaile vylétal v akrobacii na kluzácích na počátku 21. století (v roce 2002 třetí místo a 2003 první místo v kategorii Sporstman, stejné umístění o rok později v kategorii Intermediate a týž rok i první místo motorové kategorii Sportsman) a postupně rok po roce se dopracoval v roce 2006 až do nejprestižnější kategorie Unlimited, ve které ve třech letech za sebou vylétal bronzovou, stříbrnou a v roce 2008 zlatou medaili. A nakonec v loňském roce 2010 se stal jako první český pilot účastníkem světové série závodů Red Bull Air Race, kde obsadil v celkovém pořadí 14. místo a krátce po posledním závodu absolvoval i Mistrovství Evropy (Unlimited) v Toužimi, kde skončil celkově dvacátý a v redukovaném pořadí na místě sedmnáctém (o jedno místo před dalším českým pilotem Petrem Kopfsteinem, se kterým se celou soutěž přetahoval o nejlepší umístění českého pilota na evropském šampionátu)…
 
…a tak na prahu začínající letošní sezony 2011 je ideální příležitost položit Martinu Šonkovi několik otázek….
 
 
…zeptám se nejprve, možná trochu nelogicky, na parašutismus. Když jste začínal s létáním, tak jste absolvoval i několik seskoků padákem, ale profesionální piloti nejsou úplně příznivci dobrovolného opouštění letounu, kterému evidentně nic závadného není, kdesi v oblacích….jaký vztah k parašutismu máte a nemyslím tím, že jako vojenský pilot musíte být vycvičen na případnou katapultáž, myslím skákání s padákem jen tak pro radost…?
 
 
Skákání mám velice rád. Za 490 korun jsem si letem na Vivatu kdysi koupil i celoživotní závislost na všem, co mi umožní létat. A ani padák není výjimkou. Je to něco jiného než být pevně upoután v letadle. Vaše tělo padá naprosto volně prostorem, to je něco, co prostě jinde nezažijete. V armádě mám možnost skákat, čehož velice rád využívám, ale láká mě i skákání pro radost v civilu. Spousta mých kamarádů skáče velice aktivně a kolikrát už mě lákali, abych si přišel skočit, ale zatím mi to moje vytížení neumožnilo. Uvidíme, jestli to klapne letos.
 
 
…ještě se zeptám k vašim začátkům, když už jsem se ptal na parašutismus. Začínal jste jako plachtař, což je takové poetické klidné létání, nezauvažoval jste tehdy, třeba o kariéře dopravního pilota, nebo vás to od začátku táhlo k akrobacii a potažmo k touze se stát vojenským pilotem?
 
 
Už odmalička jsem chtěl být vojenským pilotem a létat na těch úžasných „tryskáčích“. Když jsem pak začal létat v aeroklubu v Táboře na Blaníku a setkal se s první vývrtkou, pádem apod., zjistil jsem, že to je přesně to, co mě neskutečně naplňuje. Dovedu si představit, živit se jako dopravní pilot. Je to nádherná, náročná a zodpovědná práce, ale mým snem byly vojenské stíhačky a k nim jsem všechno směřoval. Když jsem pak okusil akrobacii, okamžitě jsem jí propadl a věděl, že bude potřeba jí nějak skloubit s povoláním vojenského pilota.
 
 
…k tomu bych se ještě zeptal, jestli jste někdy nezatoužil zalétat si ve stíhačkách ze druhé světové války, nebo i třeba těch, z našeho pohledu archaičtějších z meziválečného období, či ještě starších? Nebo se vám poštěstilo s nějakou historickou stíhačkou létat a v případě, že ano, jak jste se při tom létání cítil? Dá se to nějak srovnávat, třeba akrobatické stroje si jsou (když opomineme materiál, ze kterého jsou vyráběné) do jisté míry rychlostí, tvarem, na laický pohled podobné například s věhlasným letounem Vickers Supermarine Spitfire
 
 
To víte, že zatoužil. To je sen asi každého pilota. Nesmírně obdivuji tyto staré stroje. Hlavně letadla z období 2. světové války. To jsou pro mě opravdové šperky letectví. Hned čtyři piloti ze světové série Red Bull Air Race mají to štěstí létat s těmito stroji a jejich vyprávění jsem hltal jak malý kluk. Například když mi Nigel Lamb vyprávěl o natáčení Tmavomodrého světa nebo Hartovy války a ukazoval fotky z natáčení, tak to už byla čiročirá provokace. 
 
 
…ale vraťme se k loňské sezoně, který byl pro vás poměrně náročný, jak se vám podařilo v jedné sezoně skloubit svou práci ve vojenském letectvu, závody v Red Bull Air Race a ještě (když byla sezona RBAR zkrácena o dva závody) k tomu i evropský šampionát v letecké akrobacii?
 
 
V práci mi vyšli vstříc a umožnili mi, vzít si neplacené volno, takže jsem se mohl účasti v Red Bull Air Race věnovat naplno. A jinak to ani nejde. Neměl jsem vůbec čas trénovat akrobacii. Mistrovství republiky i Evropy se mi krylo se závody RBAR, takže jsem předpokládal, že celou akrobatickou sezónu vypustím. Tím ale, že poslední dva závody v Maďarsku a Portuglsku byly zrušeny, mohl jsem stihnout Mistrovství Evropy. Do mistrovství zbývaly jen dva týdny, což nebylo moc času na trénink, ale už jen proto, že se konalo u nás, nemohl jsem zůstat sedět doma.
 
 
…říká se, že závody letecké akrobacie a Red Bull Air Race jsou de facto zcela odlišné disciplíny, ačkoli mohou běžnému divákovi připadat podobné. V jednom rozhovoru v České televizi jste rozdíl vysvětloval, ale ne každý sleduje ČT4, dá se nějak jednoduše nezainteresovanému člověku vysvětlit jaké jsou mezi těmito disciplínami rozdíly?
 
 
Jsou to naprosto odlišné sporty. Zatímco u akrobacie jde o co nejpřesnější zaletění tisíců možných kombinací různých figur v pomyslné krychli o straně jednoho kilometru. V Red Bull Air Race jde hlavně o čas, o schopnost zaletět tu nejoptimálnější a tedy nejrychlejší stopu v předem dané trati a to všechno deset až dvacet metrů nad zemí.
 
 
S tím souvisí i to, že Red Bull Air Race jste létal na speciálu Zivko Edge 540 a krátce na to na toužimském šampionátu na zcela odlišném letounu Suchoj Su-31M, takže jste se narychlo musel přeorientovat na jiný typ letounu, ačkoli se „Sučkem“ jste už před tím několik let létal. Se speciálně na rychlost stavěným Edgem by se klasická akrobacie nedala létat?
 
 
Po závodech jsem někde četl, jak je možné, že pilot Red Bull Air Race skončí až na dvacátém místě na Mistrovství Evropy. Pokud ale celý rok nelétáte nic jiného než speciálně upravený letoun pro rychlostní závody, akrobacii celou dobu netrénujete a pak se posadíte na dva týdny do Sučka, které je naprosto odlišné od zmiňovaného Edge, nalétáte pět hodin, nemůžete zvítězit. Další věc je, že akrobatická špička kategorie Unlimited, jsou profesionálové a nedělají nic jiného, než že trénují akrobacii. Celý náš reprezentační tým jsme v podstatě hobbysté, jelikož trénujeme hlavně o víkendech a během týdne si na létání musíme vydělat jinou prací. Na to, aby se člověk prosadil, znamená to pro nás všechny obětovat veškerý čas i peníze do tréninku.
Jinak co se akrobacie s Edgem týče, bylo by potřeba mnoho úprav, aby z něj byl opět klasický akrobat. Ale jinak je Edge výborné akrobatické letadlo kategorie Unlimited, oblíbené hlavně v Americe.
 
 
….a k tomu vlastně i doplňující otázka, co vás vedlo k rozhodnutí následující sezonu létat (když má RBAR pauzu) s letounem Extra EA-300SR od Petera Besenyeiho, když i tento letoun byl vlastně před lety upraven pro RBAR a Besenyei i tuto soutěž s Extrou létal….
 
 
V dnešní době je již přestavěn zpátky na klasického akrobata a Peterovi slouží pro létání na airshow. Vzniklo to tak, že Red Bull přišel s nápadem spojit moje vystoupení se skupinou Flying Bulls a k tomu mi i zapůjčí tento stroj. Abych se s ním dokonale sžil, budu s ním létat i soutěžní akrobacii.
 
 
….co bude v letošním roce s Edgem, budete na něm létat na společných vystoupeních s jaroměřským Red Bull Aerobatics Teamem, nebo bude odpočívat a čekat na další sezonu RBAR…?
 
 
Jestli si Edge letos zalétá, to se ještě uvidím ale snad nějaké příležitosti budou.
 
 
…právě se pomalu blíží letošní akrobatická sezona, co vás v ní kromě republikového mistrovství v Toužimi, mistrovství světa Unlimited v Itálii a výše zmíněného vystupování s Red Bull Aerobatics Teamem ještě čeká, ale především s jakými výsledky v akrobatických soutěžích byste byl spokojen? V loňské sezoně jste ostatně na Mistrovství Evropy vybojoval s Petrem Kopsteinem (rovněž létajícím na Extře – EA330SC) nejlepší umístění českých pilotů v nejprestižnější kategorii Unlimited…
 
 
Kromě zmiňovaných závodů by jsme v rámci přípravy měli navštívit ještě některé závody v okolních státech plus ještě další u nás. Nejen Petr, ale i všichni ostatní kluci z týmu létali skvěle, takže doufám, že se budeme nadále zlepšovat a zabojujeme o nějaké medaile. Bylo by skvělé, kdyby se nás co nejvíce přiblížilo nejlepší desítce pilotů a v týmech by byla úžasná medaile. Porazit profesionály z Francie a Ruska bude asi problém a taktéž velice silné Američany, Španěly a Brity, ale rozhodně máme šanci uspět. Uvidíme, jak se mi po pěti letech na Sučku podaří sžít s novou Extrou. Každopádně se ale už nemůžu dočkat, až budeme moci naplno začít trénovat.
 
 
…od akrobacie se vrátím ještě na skok k vaší službě ve vojenském letectvu. V současné době pilotujete bitevník Aero L-159 Alca, ale v začátcích jste sedával i do legendárního letounu L-29 Delfín. Ten v armádě už sice nelétá, ale je v provozu třeba na čeradickém letišti (Žatec-Macerka) u bývalých „tygrů“ z (dnes už neexistující) 11. letecké základny Žatec-Staňkovice. Neměl byste někdy chuť si s Delfínem ještě zalétat …. ? A na druhou stranu je nějaký vojenský letoun současnosti, který byste měl touhu pilotovat ?
 
 
Chuť bych rozhodně měl. Delfín je úžasný letoun. Létal jsem na něm dva roky, než jsme přešli na Albatros a Delfíny byly vyřazeny ze služby. Jinak těch vojenských letadel je spousta. Měl jsem možnost svést se na F-16. Rád bych viděl, jak létá např. F-18, F-22, MiG-29, Su-27 a spoustu dalších.
 
 
…k moderním vojenským strojům blízké budoucnosti bych se ještě zeptal na jednu věc. V současné době jsou už v některých vojenských konfliktech používány bezpilotní bojové letouny a vyvíjejí se další sofistikovanější bitevníky, které „pilot“ už ani nepotká a sedí u počítače na druhém konci planety…vy, ale nevypadáte jako typ člověka, kterého by bavilo sedět v teplákách někde ve sklepě a řídil stíhačku na vysílačku Joystickem? Jak si myslíte, že bude vypadal vojenský pilot budoucnosti? Já si osobně myslím, že i když bezpilotních bojových letounů bude časem přibývat, bez živého člověka v kokpitu se armády kdekoli na světě neobejdou…
 
 
Tak to by mě opravdu nebavilo. Bezpilotní prostředky v dnešní době hrají již poměrně významnou roli během různých konfliktů, ale i tak je stále role pilota nezastupitelná a jsem přesvědčen, že to tak ještě dlouho zůstane. Schopnost spolupráce s jinými letouny, reakce na různé vnější podněty, řešení nestandardních situací, tam bude ještě dlouho zkušený pilot nenahraditelný.
 
 
Ještě mne napadá otázka ze zdánlivě zcela jiné oblasti, a vracím se tím k Red Bull Air Race. Klasická letecká akrobacie, až na výjimky vystoupení na leteckých dnech a podobných akcích, není až zase takový mediální cirkus jako právě Red Bull Air Race a letečtí akrobaté většinou působí spíš jako plaší tvorové soustředění na svou práci. Vaši kolegové, kteří už několik let RBAR létali přece jenom byli na mediální masáž kolem této soutěže zvyklí, ale pro vás to bylo patrně zcela něco nového, jak jste se s tím kolotočem kolem každého závodu srovnával a jak to snášel?
 
 
Byla to pro mě úplně nová zkušenost a také neskutečně přínosná. Je pravda, že občas to trochu vyrušovalo od soustředění se na létání, ale myslím, že jsme to zvládli dobře. O tyhle věci se staral můj brácha Pepa, který všechno kolem médií řídil a díky němu jsem měl vždycky klid, když jsem se potřeboval soustředit na let.
 
 
…a na závěr bych se chtěl zeptat, jestli máte na našem území nějaké své oblíbené letiště, kde se vám líbí a létáte rád…?…a myslím tím jakékoli letiště ať už vojenské, aeroklubácké, nebo „ultralighťácké“…
 
 
Takových letišť je určitě víc. Nejvíce mi ale přirostlo k srdci letiště v Táboře, kde jsem začínal létat a dodnes tam létám, ve Starém Městě u Moravské Třebové, kde trénuji se svými kolegy akrobacii a také letiště v Čáslavi, kde pracuji. Ale líbí se mi na každém letišti, kde potkám fajn lidi.
 
 
Děkuji mnohokrát za váš čas, za rozhovor a přeji vám úspěšnou sezonu 2011 a také všechno nejlepší k dnešním narozeninám…
 
 
rozhovor: (jjk), foto: (jjk), RBAR
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

ap ap
jus jus

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama