Rozhovory a komentáře

23.12.2012 16:55

Atakdále by se divil…

Předvánoční rozhovor s Janem Brskovským (jjk), foto: (jjk) Atakdále by se divil…

…kdyby věděl….Kdyby se Atakdále v podání Vlasty Buriana, že by se nedozvěděl jako obvykle při otázce „Jsi ty vůbec zdejší?“ od Terezie Brzkové jakožto babičky… „Já jsem všudezdejší!“….možná též Všudezdejší, ale místo toho od Jana Brskovského jakožto prezidenta Letecké amatérské asociace… „Já jsem všudezdejší!“ ….možná též Všudezdejší…. Zdánlivá podobnost příjmení se slavnou herečkou je čistě náhodná, ale podobnost se všudezdejší babičkou a její schopností být zároveň na několika místech najednou už tak náhodná není. Někdejší dlouholetý redaktor časopisu Letectví + kosmonautika, který se s odchodem do důchodu stal prezidentem Letecké amatérské asociace České republiky, a který v roce 2010 už oslavil sedmdesátku vzbuzuje pro svou těžko uvěřitelnou aktivitu mnohdy dojem, že se zčistajasna nenadále současně zjevuje na několika místech najednou s čímž má i autor těchto řádků několik zkušeností. Jan Brskovský patří k těm jedněm z mála neúnavných osvícenců a propagátorů české aviatiky a mnohdy vzbuzuje i dojem, že je obdařen nějakými nadpřirozenými schopnostmi podobně jako ta všudezdejší babička z filmu Bořivoje Zemana „Byl jednou jeden král …„.

 Jen vlastně s tím rozdílem, že jeho královstvím je Letecká amatérská asociace České republiky.
 
Jan Brskovský, toho času prezident Letecké amatérské asociace se narodil 9. března 1940 a s létáním začínal na, dnes už zaniknuvším letišti Zbraslav/Radotín (v současné době modelářské letiště MK Lipence) a kromě létání se vlastně celý život zabývá propagací (jak se kdysi říkávalo reklamě), grafikou a tiskařinou. Jak sám říká, jeho velkým vzorem byl grafik a výtvarník Karel Halmách…“byl pro mne velkým vzorem a posléze kolegou..“ říká Jan Brskovský, „ a byl nedoceněný člověk, on to byl renesanční člověk s obrovským rozhledem a úžasným talentem. Byl to dobrý duch několika redakcí v Našem vojsku, pozdějším Magnet-Pressu. On vymýšlel mnoho různých věcí, měl mnoho nápadů, když někdo přišel s nějakým dobrým nápadem, dokázal mnoho věcí zorganizovat a navíc uměl bezvadně kreslit…“ doplňuje na adresu Karla Helmicha Jan Brskovský. A on sám také prostřednictvím grafiky začal s Letectvím + kosmonautikou spolupracovat a v polovině sedmdesátých let i psát monografie o letadlech z dílny významných českých konstruktérů, jakými byli Karel Smrčka, Jaroslav Šlechta, Ladislav Marcol, nebo Vladimír Štros. V Letectví + kosmonautice vydržel de facto až do svého důchodu na začátku nového tisíciletí a mezitím začal spolupracovat i s časopisem Pilot Letecké amatérské asociace. A nakonec byl v červnu roku 2001 zvolen prezidentem Letecké amatérské asociace České republiky a je jím dodnes a je stále neúnavným propagátorem hesla „létání pro radost“ a vlastně celého, nejen ultralehkého, malého letectví…
 
 
Jak by se dalo pro začátek, jednoduše, věci neznalému laikovi, který jen letadélka někde na poli potkává a obdivuje na leteckých dnech vysvětlit třeba obecný termín malé letectví….?
 
 
Malé letectví se pohybuje ve váhové kategorii od nuly do dvou tisíc kilogramů. To je obecně řečeno malé letectví, ale malé letectví lze charakterizovat jako nekomerční zájmové letectví, to znamená, že létám pro svou radost, pro své štěstí, nebo rekreaci a leteckou turistiku. A nebo své letadlo, nebo letadlo půjčené použiji k letu na služební cestu, ale ne z účelem zisku, ale za účelem dopravy z místa A do místa B a tedy v podstatě k malému transportu. Malé letectví je v základu nekomerční létání, ale jak jsem hovořil i o limitu dvou tisíc kilogramů tak za jistých okolností by se dalo mezi malé letectví zařadit i to, když je někdo majitelem historického bombardéru z druhé světové války a létá s ním jen tak nekomerčně jen pro svou radost….
A mezi malé letectví bych řadil na rozdíl od Evropy, která to odděluje i letecké školství, výuku, aerovleky a vysazování parašutistů. To EASA (Evropská agentura pro bezpečnost v letectví) už považuje za komerci, ale to je omyl, protože parašutista se na výsadek sám od sebe do vzduchu nedostane bez letadla, žák se nenaučí létat s letadlem bez výuky a větroň se do vzduchu také sám nedostane bez vlečného stroje… tedy s výjimkou motorizovaných větroňů, ale těch je v poměru s klasickými větroni minimum. Čili tohle bych od sebe neodděloval na rozdíl od Evropy. Takže my máme výjimku v Annexu II. (Základní nařízení č. 216/2008, které nepatří pod působnost EASA) a pokud bude platit tahle výjimka, pán Bůh zaplať, ale ve skutečnosti, kdyby rozum velel, tak existuje lidově řečeno jedna velká hromada v níž se o jednotlivé části, řekněme sekce starají různé skupiny, nebo svazy, organizace, nebo ať tomu říká každý lhostejno jak. Ale podstatné je, aby se o to všichni starali jak nejlépe umí a především dobře pro další rozvoj.
A dokonce vzhledem k pohybu ve vzduchu, vzhledem k dodržování leteckých předpisů, vzhledem k aerodynamice a vývoji a rozvoji všech kategorií je úplně jedno jestli lítám padákem, paraglidem, balonem, nebo se „Zet třiačtyřicítkou“ a nebo ultralightem. Prostě se pohybuji ve vzduchu a tedy musím dodržovat nějaká pravidla.
A vlastně se malé letectví, to nekomerční, stále vyvíjí, vždyť už například i současný klasický parašutismus je dneska létání. A kupříkladu dávná myšlenka mávavého letu se pomalu, ale jistě daří realizovat a v budoucnu, až se vyřeší všechny technické nedostatky, tak i tato kategorie vznikne jako plnohodnotný způsob létání. Bude to třeba na způsobu nějakého vlnění,nebo rozvlnění nosných ploch a další varianty létání se mohou, a zcela jistě budou objevovat. Už dnes se daří, zatím ve víceméně laboratorních podmínkách, a pracují na tom vědecké a vojenské kapacity, realizovat létající stroje imitující let ptáků od těch největších až po kolibříka. A až se i v tomto směru podaří stroj uzpůsobit pro člověka, tak zcela jistě i tato „letadla“ budeme na nebi potkávat…
Ale proč to říkám, tak ať to bude jakákoli kategorie, jakýkoli způsob pohybu ve vzduchu a bude to létání nekomerční, jen proto, aby si lidé naplnili sen o létání, tak to bude stále to takzvané malé létání, ale i to se neobejde bez profesionálního zázemí (aby bylo co nejméně malérů a havárií), neobejde se to bez profesních skupin, bez škol, bez veškerého zázemí.
A potom samozřejmě kdo chce na létání vydělávat a mít to jako svojí profesi a živit se tím, mít třeba profesionální leteckou školu a všechno dělat na čistě komerční bázi, tak nechť ať o dělá, to je naprosto v pořádku. Problém ovšem je, že to Evropa míchá všechno dohromady, nebo chce to míchat a nerozlišovat mezi tím, kdo si jen tak pro radost jde zalétat na louku a tím, kdo to má jako svůj džob. A k tomu ještě je problém, že každá evropská země je na jiné úrovni, co se rozvoje létání týká, každá má jinou úroveň v tomto oboru, a k tomu někde tomu létání velí vojáci, někde zase přebyrokratizovaní „ouřadové“, kteří v tom mají dobré bydlo a zase to předají jiným bydelníkům a výsledkem je, že jim všechno, co je trochu jinak vadí, všechny různorodé zájmy chtějí osekat do jedněch pravidel, což je naprostý nesmysl a nakonec jsou na to bité ty země, kde je rozvoj malého létání na mnohem vyšší úrovni, než v zemích, kde jsou právě ti „ovřadové“ o tom všem rozhodující ….a to je bohužel i právě potíž České republiky, protože my jsme už i z historických důvodů (ještě třeba s Němci) poněkud na jiné úrovni něž ostatní…
 
 
…s tím souvisí také pro neznalé vysvětlení v čem se liší ultralehké letadlo (ULL do maximální hmotnosti 450 kilogramů) od toho řekněme „dospělého“. Kdysi, v dřevních dobách ultralehkého létání bylo na první pohled poznat, že létající vehikl je vyroben, lidově řečeno doma na koleně ze všeho možného, co bylo dostupné. Ale dnes už některé typy moderních ultralightů obyčejný divák od strojů, které do kategorie ULL už nepatří ani nerozezná. Navíc od roku 2011 roku existuje v České republice i kategorie ELSA, která umožňuje maximální hmotnost 600 kilogramů, což v některých případech je na úrovni „dospělých“ letounů. Ona to není úplně otázka, která by návštěvníky sletů, nebo leteckých dnů trápila, spíš se tím zabývá profesionál, ale jak laik pozná ultralight od „velkého“ letedla, když na pohled vypadají stejně…?
 
 
Asi nejlépe a úplně jednoduše to lze poznat podle imatrikulace OK-AAA až OK-ZZZ užívají tzv. velká letadla, ultralehká letadla OK-AAA 00 až OK-ZZZ 99, kluzáky a balóny používají OK-0000 až OK-9999 a ultralehké kuzáky OK-A000 až OK-A999…tím se vlastně úplně jednoduše dá na letišti poznat, které letadlo patří do jaké kategorie…
 
 
…já se s dovolením vrátím k výše jmenované kategorii ELSA. Co to pro létavou veřejnost v praxi znamená? …jízlivce by mohlo napadnout, že přidání sto padesáti kilogramů ke standardu ULL umožňuje létat i pilotům, kteří jsou poněkud více při těle, ale pro nadrozměrné pasažéry ELSA určitě zřízena nebyla…
 
 
Uvažovat o nové kategorii, respektive nejprve se zvýšením váhového limitu u ULL (Ultralehké letouny), jsme začali někdy v letech 2002, 2003, protože stávající tabulky začaly být značně omezující. Ať už vezmeme poněkud jinou konstituci člověka, přece jenom se i člověk vyvíjí a konstrukčně se do hmotnosti ULL (450kg) čím dál méně nejde. Dalším faktorem jsou požadavky na životnost letadla (nemyslím pevnost letadla), na odolnost konstrukce letadla a podobně. Také je tu zcela jiná kategorie motorů, kdysi stačil motor 16 koní a dnes je běžný motor o 80 koních. Další záležitostí je i užitkovost letadla. Pokud dnes splníme naprosto všechny technické požadavky, které jsou v tabulkách, tak už do letadla nedostaneme ani nákupní tašku obrazně řečeno. A tak jsme si tehdy říkali, že bychom mohli limit u ULL zvýšit třeba ze 450 na 500 kilogramů a mohlo by to stačit. Do stroje se vejde o něco víc paliva, kvůli nezpevněným plochám by se vylepšil a zpevnil podvozek a i poněkud objemnější posádka by se do letounu vešla. Tato varianta nám prošla jak na ÚCL (Úřadu civilního letectví), tak v parlamentu, ale vstupem do Evropské unie a sjednocením pravidel jsme byli zpět na 450 kilogramech. Ale s kategorií LSA (Light-sport aircraft) přišli Američani s tím, že tato kategorie bude mít 550 kilogramů, aby se při letech na velké vzdálenosti do stroje vešlo dostatek paliva. Nakonec se dostali na limit 600 kilogramů a to nás také inspirovalo a místo dalších snah o navyšování váhového limitu ULL jsme usoudili, že zavedeme novou kategorii se stejným limitem, jaký mají ve Spojených státech a s označením ELSA. A tak nakonec tedy dnes existuje kategorie ULL spravovaná Leteckou amatérskou asociací a kategorie ELSA, která patří pod EASA (European Aviation Safety Agency - Evropská agentura pro bezpečnost letectví)…
 
 
Česká republika je v oblasti ultralehkého létání světovou velmocí a opět tak naplňuje to prvorepublikové heslo „Vzduch je naše moře“, kdy jak Masarykova letecká liga, tak Aeroklub Republiky československé, ale i německý Verband deutscher Flugleiter i.d. ČSR byly velkými propagátory letectví a třeba plachtaři létali skoro na každém kopci….kolik vlastně v současné době Letecká amatérská asociace registruje pilotů a kolik létajících aparátů…?
 
 
Když se podíváme do výroční zprávy za rok 2011 tak členů LAA ČR je k 31. prosince 2011 evidováno 6 942 členů, kteří jsou zároveň i registrováni v jednotlivých svazech (Svaz pilotů ultralehkého létání, padákových kluzáků, motorových padáků a závěsných kluzáků). Celkově bylo vydáno od vzniku LAA ČR 17 440 pilotních průkazů pro SLZ, ale platných k 31. prosinci 2011 je 10 141.
Co se týče všech Sportovních létajících zařízení, tak těch je evidováno celkem 5 394 (z toho letounů více než dva a půl tisíce), k čemuž je nutno přičíst ještě necelé tři desítky navijáků pro padákové a závěsné kluzáky. Platných průkazů pro SLZ je k poslednímu dni roku 2011 2 630 a z toho letounů cca patnáct set. Protože ještě není konec roku 2012, tak je samozřejmé, že letošní výroční zpráva ještě není zcela hotova a tak přesná statistika bude hotova až na začátku roku 2013
 
 
Když jsme mluvili o letadélkách, měli bychom si také něco říci o letištích. Většina lidí samozřejmě zná ta velká dopravní, nebo menší aeroklubácké, ale jak je to s letišti pro ultralehké létání. Lze si jen tak, jak si možná někteří myslí, udělat letiště kde uzná za vhodné, nebo přistávat na jakékoli louce? Mnohde se na letiště, tedy plochy pro SLZ (Sportovní létající zařízení) předělávají někdejší „práškařském“ plochy. Jaká jsou vlastně pravidla pro vznik takového malého letiště pro ultralehké létání?
 
 
V podstatě v současné době lze přistát téměř na každé louce, ale musí to být po dohodě s vlastníkem pozemku, nebo s obcí. Pokud jde o plochy pro ultralighty, tedy Sportovní létající zařízení (SLZ), které jsou neregistrované, tak tam jde o to, že buď je to moje plocha, kterou jsem si například koupil a jsem jejím majitelem, nebo jde o pozemek, který jsem si od někoho pronajmul, nebo na jeho užívání se s někým nějak jinak domluvil. Neregistrovaná plocha SLZ je tedy vlastně každá louka, na které chci létat, nebo nějaká někdejší plocha zemědělská-práškařská, která byla dříve k tomuto účelu užívána a už není. Ale registrovaná plocha SLZ už kromě toho, že musí být v naprostém souladu se zájmy okolních obcí, s jejich souhlasem, ale musí i splňovat zcela konkrétní technické požadavky a parametry. Registrované plochy jsou tedy o stupeň víc než plochy neregistrované a u některých třeba už víme, že mají parametry sportovních letišť, tedy veřejných (či neveřejných) vnitrostátních a mohou se z nich i postupně stát. Jenže dnes začíná být trend opačný a ze sportovních letišť dělat opět plochy SLZ a to z toho důvodu, že v současné době je tendence vybírat za tyto pozemky hodně přemrštěné poplatky. Od letošního roku 2012 totiž došlo k docela zásadní změně. Zatím co za plochu, která je moje a létám si tam jen pro sebe, nebo s kamarády zaplatím státu jednu korunu za metr čtvereční, ale v okamžiku, kdy deklaruji, že tam mám třeba jen malou leteckou školu, už to stát bere jako podnikání a už platím čtyři koruny za metr čtvereční, což je zcela podstatný rozdíl. Tím ovšem jsou provozovatelé a majitelé ploch SLZ i letišť (a aeroklubů), která jsou perspektivní zcela zásadně poškozováni a leckdy to může vést až k útlumu činnosti a v nejhorším případě i k jejich zániku …
… ono těchto a podobných nápadů se rodí poslední době čím dál větší množství a nejhorší je, že ti, kterých se to týká se to dozvídají až jako úplně poslední a opravdu reálně hrozí, že tyto a podobné nápadu mohou vést k uzavírání letišť…
 
 
..když jsme u těch letišť. Má to i svůj rub. Kromě některých větších letišť jako třeba bylo v roce 2009 letiště Holešov, zanikají pod náporem developerů, fotovoltaiků a zlých nepřejícných lidí i malá letišťátka a místo nich vznikají buď oplocené plantáže solárních panelů, nebo plechové krabice, nebo ještě odpornější a smradlavější stavby a všechno to navíc zcela likviduje ráz krajiny. Já se přiznám, že mi připadá mnohem příjemnější, když se někde v krajině pase stádo ovcí, nebo kraviček, na druhé straně jsou lány nějakých užitečných plodin a mezi tím, jako oáza je maličké letiště, jako vystřižené z první republiky, kam se třeba mohou přijít podívat jak místní, tak nějací výletníci na létající strojky a třeba si tam i na chvilku, při takové poetické chvilce odpočinout a oddychnout….
 
…a jak myslíte, že se české malé létání bude vyvíjet do budoucna….? copak o to šikovných a nadšených entusiastů by se našlo dost, ale vkrádá se taková podotázka, které může vývoj ovlivnit a už teď ovlivňuje, protože někdy mi evropská pravidla začínají připomínat byrokratické zákazy a omezení z dob dávno minulých a některá rozhodnutí evropských orgánů vzbuzuje dojem šikany, nebo podezření, že ti rozhodující evropští činovníci naprosto netuší o čem rozhodují …  a jen ve své nevědomosti hází jiným klacky pod nohy a jen vykazují jakousi rádoby činnost?
 
 
Je bohužel dostatek úředníků, kteří by nejraději viděli omezení leteckého života, protože když budete úředník (proto říkám, že je dobře, že kategorie ULL pod LAA a ne pod státními úřady) a i sebe osvícenější úředník, tak je stále úředníkem na úřadě a bude a hlavně musí striktně dodržovat zákony. Na rozdíl od toho na asociaci, jsme tu především pro lidi, kteří za námi přijdou a musíme se snažit a chceme se snažit hledat nějaké řešení ku prospěchu věci. Takže vlastně ani žádnou vstřícnou iniciativu nelze od úředníka očekávat. On má svou židli, je placen za něco co má nějakou perspektivu a teď si má vybrat, jestli má vyvíjet aktivitu a mít více práce s tím, že bude spravovat místo tisíce dva a půl tisíce letadel a nebo pro něj je výhodnější, aby jich létalo jen pět se a nebo ještě méně. Vždyť je to všechno za jedny peníze a on není hodnocen jinak, když se bude starat o sto letadel, nebo o tisíc, tak proč by se snažil. Finančně je pro něj úplně jedno jestli udělá certifikace tří letadel a nebo žádného. A i když proces certifikace to bude trvat kdovíjak dlouho, tak mu to v podstatě může být jedno, stejně na konci pod to musí dát svůj podpis… a ono se to vlastně vztahuje i na ty evropské úřady, to není naše česká specialita…
Tady na asociaci si tohle dovolit nemůžeme, protože naše správa je pod kontrolou veřejnosti a nejen našich členů a ti vidí zda tu pracujete, nebo nepracujete. Samozřejmě, že úplně stejně jako státní úřad musíme striktně dodržovat zákony, ale nám nemůže být jedno co si lidé od létání myslí. A pokud bychom pracovali podobně ve stylu stačí nám, aby létalo sto letadel a ne dva a půl tisíce, abychom si ulehčili práci, tak nás odsud vyženou….a proto opakuji, že je dobře aby kategorie ULL byla pod LAA a ne na státním úřadě…
 
 
…a ještě důležitá otázka, ke „království“ Jana Brskovského, tedy Letecké amatérské asociaci České republiky. V roce 2011 LAA ČR převzala některé úkony státní správy, zatížilo to nepočetný aparát asociace nějak zásadně, nebo se lze s novými úkoly úspěšně ve spolupráci s ÚCL, či MDČR popasovat i v relativně malém počtu zaměstnanců? A jaké vztahy máte s orgány státní správy?
 
 
Ale my dnes nemáme až tak složitou spolupráci ani s jednou z těchto institucí a to z jednoduchého důvodu. Je tady na asociaci dost lidí, které práce baví, ale je tu také už zběhnutý systém. Takže sice nám práce přibyla, ale našli jsme i způsob jak to řešit. Tady je pár lidí, kteří jsou za svoji práci placeni profesionálně, tedy především inspektoři a navíc také ještě rozlišujeme kdo pracuje pro občanské sdružení a kdo pro správu. Většina lidí zde pracuje pro správu. Pro občanské sdružení je ekonomka vypomáhající správě, sekretářka, já a Jan Fridrich (Viceprezicent pro zahraniční záležitosti, průmysl a interní audit). Vojtěch Šaman pracuje pro časopis Pilot, tedy pro členy LAA a rovněž zpracovává  bulletiny pro správu, ale ten je placen zvlášť, protože Pilot musí být životaschopný i mimo LAA…
My se snažíme své lidi slušně zaplatit, ale nepřeplácet. Musíme prostě hospodařit tak, abychom věděli, že letos vycházíme (tedy každý rok musíme vycházet) v černých číslech a stále musíme být něco plus, abychom měli jistotu, že asociace funguje tak, abychom mohli odpovědně předstoupit před valnou hromadu a před konferenci a ukázat s čistým svědomím průběh hospodaření.
Ale zpátky k otázce, jistě mívali jsme s ÚCL a Ministerstvem dopravy kdysi různé půtky. Když jsem v roce 2001 nastoupil, tak mnozí na mne koukali skrz prsty, že když jsem aeroklubák povedu asociaci jiným směrem. Ale Aeroklub a LAA jsou dva principy, které nemusejí nutně jít proti sobě, ale naopak mohou spolupracovat. Řekl jsem tedy, že první co musíme udělat je, změnit vztahy s aeroklubem a změnit vztahy s ostatními institucemi, tedy především s ÚCL a Ministerstvem dopravy. Postupem let se podařilo nastavit poměrně srozumitelná pravidla hry a tak spolupráce dnes funguje obstojně. A tak když něco oni potřebují a něco chtějí služebně, tak se snažíme promptně věci vybavit a zařídit ke spokojenosti úřadů a vlastně to tak docela funguje i naopak. Někdy se může zdát, že jsme nepříjemní, když něco chceme my a zdá se nám, že to trvá o něco déle než bychom potřebovali, ale my to nechceme pro sebe, ale pro naše členy a ostatní piloty, ale na druhou stranu také o sobě navzájem víme, že jsme důslední a nakonec se dohodneme. V naší současné spolupráci problém není, protože máme mezi sebou nastavena nějaká pravidla komunikace, ale může se stát, že se změní dva, tři lidi a ta která instituce získá jiný směr a mohou s tím přijít i mnohé rozpory. Ale ve své podstatě by nám všem mělo jít o jednu věc a i mohou být rozpory (nejsem pro takový ten rádoby idylický soulad za každou cenu, pokud dojde ke konfliktu, tak ať vyčistí vzduch), ale podmínka je že létání u nás v České republice musí fungovat v souladu se všemi zainteresovanými institucemi, aby i do budoucna někam smysluplně vedlo a ten soulad, tím mám na mysli soulad v hledání společného postupu…
 
 
…a tak k této sezoně, v jakém stavu se „malé letectví“ před touto sezonou 2012 nacházelo?
 
 
Ve stručnosti…. hledali jsme, hledáme a asi budeme hledat možnosti, protože Evropa znovu přišla a přichází s regulací tzv. malého letectví, uvidíme jakým způsobem se budou tyto nové nápady a myšlenky zabydlovat. Ono to není jen na letošní rok (a letošní sezonu, nebo příští sezonu), je to běh na delší dobu a uvidíme jak se to bude vyvíjet, jak se Evropa vůbec postaví k této činnosti, protože když se k ní postaví negativně, tak to pro naše létání bude hodně špatné. Před několika lety nám přišel z EASA takový elaborát, kde byla analýza poměru všeobecného letectví v Evropě a ve Spojených státech amerických. A podle té analýzy EASA zjistila, že v Evropě dosahuje malé letectví 25 procent rozvoje malého letectví v Americe s tím, že Evropa má cca dvojnásobek obyvatel oproti USA. EASA se pozastavila nad tím čím to může být a vyšlo jí z toho, že je to patrně příliš přísnými, administrativně složitými a zcela od reálného života vzdálenými předpisy, a že s tím je potřeba něco užitečného udělat …no, ale reálným výsledkem dnes je, že se evropské předpisy ještě více zpřísnily a lidově řečeno se ještě více utáhly šrouby…My, ale vycházíme z toho, že je stále v platnosti Annex II. (Základní nařízení č. 216/2008, které nepatří pod působnost EASA) a toho se včetně našich tuzemských zákonů striktně držíme a podle těchto stávajících pravidel dále budujeme a rozvíjíme nejen asociaci, ale celé malé letectví od rogal po ultralighty… a jak se budou dále evropské instituce chovat uvidíme, protože leckdy je to poměrně neodhadnutelné…
… v zájmu českého letectví, ale i evropského letectví je, aby se to úspěšně rozvíjelo a ne omezovalo, svazovalo byrokratickými nařízeními a naopak přiškrcovalo…takže uvidíme co nového z Evropy přijde. Je to zvláštní přístup. Na jednu stranu EASA vzhledem ke zmíněnému porovnání rozvoje v Evropě a USA napíše, že by se malé letectví mělo více uvolňovat a z druhé strany dělá pravý opak. Celé se to zkomplikovává už třeba jen tím, že v případě, že by všechna SLZ od padáků po letadla a včetně letadel v aeroklubech podléhala všem předpisům CAMO (Continuing Airworthiness Management Organization - Organizace řízení zachování letové způsobilosti) a všem předpisům na to navazujícím, tak by si vlastně nikdo pořádně sám nemohl cokoli na létajícím zařízení, nebo letadle sám opravit, nebo vyměnit. Tak kupříkladu  kdybych já chtěl se svým Stratonem za těchto podmínek létat, tak kdykoli si budu chtít vyměnit šroubek, seřídit nějakou věc, opravit podvozek, tak bych musel jít do certifikované specializované dílny a tam letoun nechat a navíc zaplatit nesrovnatelně víc, než je reálná cena v současné době…To, ale se velká většina lidí, kteří létají jen tak pro radost a potěšení na létání vykašle, když s čímkoli, co si hravě dokážou opravit, nebo vyměnit sami budou muset někam letět, jet a místo létání čekat ve frontě než se na ně dostane řada…a o zcela neadekvátně vyšších finančních výdajích ani nemluvě…Ale on ten evropský předpis takto postaven je a kdyby se prosadil ve všech směrech tak to zahubí malé letectví. To by už nebyl evropský rozvoj na 25 procentech vůči USA, ale možná tak maximálně na deseti a to kdoví jestli. Takhle to nejde, to nemůže fungovat ku prospěchu malého letectví, a nebo to jde, ale budou si to lidi dělat doma ve stodole na koleně, jako za bývalých časů, kdy si někdo něco kutil na půdě a poloilegálně létal někde na stráni. Nebo budou lidi kašlat na předpisy a pak to je o život…a další věc je jak lidi, kteří si to jako kdysi budou schovávat někde ve stodole a bez papírů někde bude létat budou úřady chytat. Už se objevují i takové hlasy některých rozezlených pilotů, kteří říkají, že si letadlo natřou na zeleno a pak ať si je zkouší nějaký úředník chytat…
Opravdu mi tyto byrokratické a svazující nápady a podivné výkřiky připadají jako naprosté pitomostí …
 
 
Sice se teprve rok 2012 blíží ke svému závěru, ale lze už teď nějak stručně sezonu shrnout?
 
 
Letecká sezóna v pravém smyslu slova je už sice za námi, ale před námi její pravidelné hodnocení a zamýšlení se, co nás čeká v sezoně příští. Co se týče záměrů LAA, tak to je poněkud složitější, protože se každým rokem naše činnost rozrůstá a přibývají také různé akce a soutěže, a také pokračuje tradice sletů a veřejných vystoupení, kterých rovněž přibývá. A mnohé slety a soutěže, které jsou organizovány na amatérské bázi získávají, a to i co se týče návštěvnosti a popularity mezi diváky, až profesionální úroveň. A tak tomu bylo také i v roce 2012, ale to nejlépe bude patrné až z konečných přehledů a závěrečné bilance naší činnosti, respektive činnosti našich členů. To, že se členská základna rozrůstá ostatně potvrdila 24. listopadu 2012 i pravidelná Konference Letecké amatérské asociace ČR. Téměř všechny kategorie SLZ (Sportovní létající zařízení) zaznamenaly v roce 2012 navýšení počtu jak pilotů, tak sportovních létajících zařízení. Nejznatelněji se to týká kategorie ultralehkých vírníků a padákových kluzáků. Naproti tomu je potěšitelné, že se oproti roku 2011 snížil počet leteckých nehod a incidentů. Stálým přetrvávajícím problémem je provozování letišť, ploch pro SLZ a startovišť, kde jsou nejasné nebo sporné vlastnické vztahy. A vlastně i stálým problémem je možné omezení využívání vzdušného prostoru nad územím národních parků a eventuálně chráněnými krajinnými oblastmi. Ale to by bylo na delší rozbor, protože se zde jedná o protichůdné pohledy Ministerstva životního prostředí a ekologických organizací na jedné straně a Ministerstva dopravy a Úřadu civilního letectví na straně druhé. 
Samozřejmě je potřeba poděkovat a poblahopřát všem leteckým sportovcům, kteří navázali na úspěchy z let minulých a patří v „malém létání“ stále mezi nejlepší. O čemž ostatně svědčí i to, že další naši piloti obdrželi výkonnostní odznaky Colibri FAI (Mezinárodní letecké federace)….
A nelze ani zapomenout na historicky první slet Letecké amatérské asociace České republiky 6. října 2012 na letišti v Jihlavě, kde se zaregistrovalo 310 účastníků s více než dvěma stovkami sportovních létajících zařízení a něž byly připraveny odborné přednášky z mnoha odvětví letecké činnosti.     
A i když ještě nejsou uzavřené statistiky za celý rok 2012 lze říci, že v asociaci je přibližně sedm tisíc členů, kterým asociace vydává a prodlužuje ročně přes deset a půl tisíce pilotních průkazů všech kategorií, protože leckdo má dva i tři různé pilotní průkazy a je i velký počet pilotů, kteří nejsou členy LAA ČR.
Ale na zevrubné hodnocení letošní sezony a na přípravu té nové máme pár měsíců a tak nás jako každý rok čeká hodně práce, protože jak se lidově říká „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ a tak je příprava sezony leckdy náročnější, než sezona samotná…
 
 
Na závěr ještě k Vám osobně. Jste velmi činorodý člověk a tak si říkám jestli vůbec ještě máte někdy, někde čas si zalétat, nebo jen třeba jen si tak do vzduchu povyskočit ve Vašem mateřském příbramském aeroklubu?
 
 
Bohužel málo času i když občas si jdu zalétat na Hradčany, kde mám svého Stratona. Dokud byl v Příbrami provozuschopný Blaník, tak jsem si na něm odlétal své, ale byl v loňském roce uzemněn a od té doby jsem ve větroni už neseděl. Ale i když času není nazbyt, tak ač jsou Hradčany trochu z ruky tak je to tam hezké, je tam společenství příjemných lidí a navíc se tam moc pěkně létá. Jde o to mít na létání víc času, ale zjistil jsem, že když si sednu do toho svého Stratona tak je to prostě krása, letím si volně kam chci, zakroužím si nad nedalekým letištěm v Ramši u České Lípy, nebo když je termika tak něco natočím a mám čistou hlavu…
Jenže je trochu problémem budoucnost toho letiště…nejenže se kromě ultralighistů vlastně o to letiště nikdo pořádně nestará a nerealizoval se žádný smysluplný projekt za celých dvacet let, ale zjevují se i různé nápady, které působí poměrně dost děsivě a to nejen z hlediska létání…například někoho i napadlo, že se na Hradčanech udělá skládka smetí z celého Středočeského kraje. Tento návrh sice zatím zůstává nerealizován, ale v budoucnu…kdo ví? …ale doufejme, že se tam ještě nějaký čas bude létat…
 
 
 
…a tak doufejme, že se vůbec bude u nás na mnoha místech stále vesele létat (nejen) pro radost a na konci letošní a při přípravě té nové sezony 2013 bychom si měli popřát co nejlepší počasí pro nejpříjemnější létání a také co nejlepší počasí v hlavách byrokratů …a děkuji za rozhovor a krásné svátky vánoční a vše dobré v roce 2013…
 
rozhovor (jjk), foto: (jjk)
 
 [Věnováno mé přítelkyni, která de facto jako inspirace stála za vznikem Magazínu Letiště ČR a díky níž i celý tento projekt existuje, a která t.č. bohužel vzhledem ke své vážné nemoci jen váhavě světa běh a nejen ten letecký teprve opět začíná znovu objevovat, (jjk)]

 

 
 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

vgc vgc

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama