Divadélko ZELENÁ HUSA

08.01.2012 08:00

Divadélko Zelená Husa má čest předvést: C.Malaparte, Státní převraty

(jjk), Vydal Orbis, Tiskařská, nakladatelská a novinářská s.a. v Praze 1933 Divadélko Zelená Husa má čest předvést: C.Malaparte, Státní převraty

Z dnešního pohledu pozoruhodná publikace z pera Curzia Malaparteho spatřila světlo světa v roce 1931 a o dva roky později vyšla v překladu Miloše Hlávky i v Československu. Italský spisovatel a novinář Curzio Malaparte (vlastním jménem Kurt Erich Suckert *9. června 1898 – †19. července 1957) zde z vlastního pohledu předkládá studie některých známých politických převratů a profily několika diktátorů nebo revolucionářů od Lenina a tráckého přes Napoleona Bonaparteho až po Mussoliniho a Hitlera. Zajímavé na tom je, jak v té době nejen Malaparte, ale i mnozí další až fatálně podceňovali vliv těch právě v té době panujících diktátorů. Jak se mnozí mýlili a jak byli jen jednu dekádu od vyjití této knížky překvapeni do jakých hrůz celý evropský kontinent ti, pro některé, jen neškodní pouliční křiklouni přivedli. Malaparte sám bojoval v 1.světové válce, od roku 1921 šéfoval časopisu La Stampa, od roku 1922 byl členem fašistické strany, ale po zveřejnění zde zmiňované publikace byl odsunut do vyhnanství na ostrově Lipari. Během 2. světové války byl frontovým zpravodajem na Ukrajině, v Polsku, Norsku a Finsku. po emigraci do Švédska byl styčným důstojníkem italského odboje a spolupracoval se Spojenci. Byl však zatčen a eskortován do Říma, ale podařilo se mu uprchnout. Po válce přilnul k levici a stal se podporovatelem Italské komunistické strany. 

Kniha C.Malaparte, Státní převraty s podtitulem Jak se dělají a jak se jim zabraňuje, vyšla v edici Politická knihovna a v překladu Miloše Hlávky jí vydal Orbis, Tiskařská, nakladatelská a novinářská společnost akciová v Praze roku 1933.
Z jeho publikační činnosti stojí za zmínku Don Chameleon (1928), Leninova inteligence (1930), Technika státního převratu (v českém překladu Státní převraty) (1931), Útěky do vězení (1936), Kaput (fiktivní reportáže z okupované Evropy) (1944), Kůže (fikce o cestě americké armády z Neapole do Říma) (1949), Deník cizince v Paříži (1947), I ženy prohrály válku (1955), Proklatí Toskánci (1956), Blahoslavení Italové (1957), Já v Rusku a v Číně (1958).
A zajímavostí je i Malaparteho dům, který si nechal postavit na ostrově Capri a o němž on sám řekl: "Ten den, co jsem se rozhodl postavit tento dům, jsem nevěřil, že nakonec tento dům o mně vypoví víc než celé mé literární dílo" a o němž je psáno m.j. na webových stránkách www.archiweb.cz a s odkazem ZDE
(jjk)

 


 

 

 

Divadélko Zelená Husa je rubrika – nebo příloha Magazínu LČR určená kultuře, divadlu a různým dalším odtažitým věcem, které vlastně ani nemají nic společného s létáním a letectvím. Ale možná taky trochu, protože leckteří umělci mívají často hlavu v oblacích. A proč zrovna Divadélko Zelená Husa? To je prosté. V osmdesátých letech mne inspiroval a zaujal (kromě jiných dramatiků jako byl Eugene Ionesco, Slawomir Mrozek, Václav Havel, Jacques Prévert, nebo Friedrich Dürrenmatt) polský básník a satirik Konstanty Ildefons Galczyński. A na přelomu 80. a 90.let jsem měl ideu založit divadelní soubor s tímto názvem a tehdy jsem i režijně upravil a připravil tři tituly pro tuto plánovanou divadelní společnost – Veliký hněv Filipa Hotze od Maxe Frische, Mouchy Jean-Paula Sartrea, vlastní adaptaci Čapkovy Války s mloky a i dokonce vlastně měl i hotové obsazení, ale bohužel vývoj počátku 90.let tyto plány kamsi zasul do nenávratna. Ale teď a tady je tak trochu příležitost napravit situaci a rehabilitovat se za svou emigraci na začátku 90.let od kultury, divadla (a divadelní kritiky) a umění k politické novinařině, do státní správy a vůbec do úřednického saka s klotovými rukávy. A proto na tomto místě jsou uveřejňovány materiály právě s jinou tématikou pod názvem „Divadélko Zelená Husa má část předvést“.
(jjk)

 

 

Menu

Z fotogalerie

vgc vgc

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama