Divadélko ZELENÁ HUSA

02.04.2011 21:41

Divadélko Zelená Husa má čest předvést: Benzínovou pumpu

text,foto: (jjk) Divadélko Zelená Husa má čest předvést: Benzínovou pumpu

Autorem ruzyňského leteckého nádraží budovaného v letech 1933 až 1937 byl funkcionalistický architekt Adolf Benš (* 18.5.1894, Pardubice - † 8.3.1982, Praha), ale vzdušný přístav kromě něho v projektu navrhovali i další význační architekti první poloviny dvacátého století Kamil Roškot (*29.4.1886, Vlašim,- † 12.7.1945, Paříž), či Josef Karel Říha (* 1.6.1893, Rokycany - † 10.2.1970, Praha) a nebo, dnes u neexistující halu v Mariánských Lázních Pavel Janák (* 12.3.1882, Praha - † 1.8.1956, Praha). A posledně jmenovaný architekt pracoval v ateliéru Jana Kotěry, stejně jako další bard funkcionalistického období české architektury Ladislav Machoň, jehož drobné dílko (o němž patrně málokdo ví) stojí jen tři a půl kilometru vzdušnou čarou od ruzyňského letiště a něž si onehdy vzpomnělo i jedno periodikum. Tím poněkud zapomenutým architektonickým dílkem je bývalá benzínová pumpa v ulici Na Radosti ve Zličíně.

 
Architekt Ladislav Machoň (* 28.04.1888, Praha - † 22.12.1973, Praha) se samozřejmě neproslavil touto benzínovou pumpou, ale jako zajímavost a připomenutí slavného období české architektury určitě stojí tento „pomníček“ za připomenutí. Ladislav Machoň se věnoval různorodým činnostem a to jak návrhům a rekonstrukcím budov a interiérů, nebo i scénografii a patřil k hlavním tvářím českého moderního klasicismu a funkcionalismu. Není bez zajímavosti, že je autorem památníku J. A. Komenského v nizozemském Naardenu, nebo pardubického domu známého dnes jako Machoňova pasáž, který byl postaven v letech 1924 až 1925 mezi Zelenou bránou a tzv. Palácem Magnum Toner a propojuje čtvrť Karlovinu a Třídu Míru. Je autorem i přestavby pražských objektů jako Klementinum, Strakova akademie a Právnická fakulta University Karlovy. Tento architekt je i autorem vil bratří Čapků na Vinohradech a sochaře Otakara Španiela na Ořechovce, nebo budovy pošty na Letné či interiérů hotelu Zlatá husa a zahrady Umělecko-průmyslového muzea v Praze. A kromě toho lze jeho dílko najít v podobě Automatu na Regent Street v Londýně a také tedy na Zličíně v podobě benzínové pumpy v ulici Na Radosti. Tak byla postavena v roce 1936 a sloužila dlouhá léta a v mapě Prahy byla uváděna jako čerpací stanice Benziny ještě v osmdesátých létech dvacátého století. Po té však už ztratila svůj význam a byla zrušena a vyplundrována. Zajímavostí jistě je, že vlastně stojí v protisměru, protože v době svého otevření se u nás jezdilo „po anglicku“ vlevo. Až s německou okupací se začalo jezdit tak, jak se jezdí dodnes, ale čerpací stanice je postavena symetricky a tak jí šlo používat i nadále k původnímu účelu.
 
A dovětkem ještě několik slov k Ladislavu Machoňovi. Studoval architekturu na české technice v Praze u J. Schulze a J. Fanty a už během studií pracoval v ateliéru J. Kotěry. V roce 1917 zakládá vlastní projektový ateliér, v letech 1928 až 1938 pracuje ve Státní regulační komisi hl. m. Prahy a realizuje své projekty. Během druhé světové války se účastní odboje a v době Pražského povstání v květnu 1945 je členem České národní rady a po konci války je i v Zemském národním výboru. Po únoru 1948 se však znelíbí novému komunistickému režimu a putuje jako politicky nevyhovující do vězení, ale v roce 1960 naštěstí rehabilitován a umírá v pětaosmdesáti letech v roce 1973. V rámci svých pracovních činností je během svého života aktivním členem odborných společností, jako je Klub architektů, Inženýrská komora, Společnosti architektů, SVU Mánes, a Svaz architektů ČSSR a ČSR.
 
A pro zajímavost, jak o této zajímavosti před časem psaly Hospodářské noviny a iHNED, protože v této podobě už tato benzínová pumpa neexistuje, dochované architektonické prvky byly odstraněny a všechny otvory zazděny, čímž byla původní stavba zcela znehodnocena a zničena a už se můžeme jen podívat na fotografie: Architektonickým pomníkem může být i stará benzinka
 
text, foto: (jjk)
 
 
Divadélko Zelená Husa je rubrika – nebo příloha Magazínu LČR určená kultuře, divadlu a různým dalším odtažitým věcem, které vlastně ani nemají nic společného s létáním a letectvím. Ale možná taky trochu, protože leckteří umělci mívají často hlavu v oblacích. A proč zrovna Divadélko Zelená Husa? To je prosté. V osmdesátých letech mne inspiroval a zaujal (kromě jiných dramatiků jako byl Eugene Ionesco, Slawomir Mrozek, Václav Havel, Jacques Prévert, nebo Friedrich Dürrenmatt) polský básník a satirik Konstanty Ildefons Galczyński. A na přelomu 80. a 90.let jsem měl ideu založit divadelní soubor s tímto názvem a tehdy jsem i režijně upravil a připravil tři tituly pro tuto plánovanou divadelní společnost – Veliký hněv Filipa Hotze od Maxe Frische, Mouchy Jean-Paula Sartea, vlastní adaptaci Čapkovy Války s mloky a i dokonce vlastně měl i hotové obsazení, ale bohužel vývoj počátku 90.let tyto plány kamsi zasul do nenávratna. Ale teď a tady je tak trochu příležitost napravit situaci a rehabilitovat se za svou emigraci na začátku 90.let od kultury, divadla (a divadelní kritiky) a umění k politické novinařině, do státní správy a vůbec do úřednického saka s klotovými rukávy. A proto na tomto místě budou uveřejňovány materiály právě o těchto tématech, nebo třeba o nových premiérách a tak podobně.
(jjk)
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama