Akce a soutěže

28.05.2017 15:57

Vlajky stále vlají a vlčí nedělní bonus

text: (jjk), foto: J.M. POTK Vlajky stále vlají a vlčí nedělní bonus
Šohajové stále létají a vlajky POTKanů stále vlají. Tedy vlajky Plachtařského oldtimer klubu. A opět po roce zavlály vlajky a Šohajové zalétaly na Rané a nad trojvrším a okolím Lounska. Po sedmé se ve dnech 20. až 27.května 2017 tak Šohajovalo, i když to vlastně nebylo po sedmé. V květnu tohoto roku proběhl pátý ročník Celostátního plachtařského závodu Šohajů, protože v mezičase proběhly dvě vložené Šohajiády, tady takové dva neformální slety těchto legendárních kluzáků.   
Plachtařskou soutěž Šohajů, tedy kluzáků v roce 2011vymysleli na Rané historici, POTKani a od myšlenky nebylo daleko k činu a tak se začalo závodit. A samozřejmě, protože Šohajů není úplně moc, tak se časem připojily i letouny ze stejné doby výroby, ale jiné provenience. Nu a tak se také mohlo stát, že pátý ročník Celostátního plachtařského závodu Šohajů vyhrál, sice domácí plachtař Jaromír Hendrych, ale na větroni Schleicher K7 Rhönadler. Nu stane se.
A za bonus lze označit nedělní skládání Šedého vlka, tedy kluzáku, na kterém už několik let pracuje Jiří Leník a který patřil k těm nejrozšířenějším v meziválečném období.
Po té co Jiří Leník postavil a poslal na oblohu mnohé klenoty plachtařské československé historie, pustil se po kluzáku Elsnic EL-2M Šedý vlk. Dvoumístný Kluzák Ludvíka Elsnice se vyráběl na několika místech a to jak továrně, tak svépomocí. Elsnic EL-2M byl skoro nejrozšířenějším dvoumístným kluzákem Československu. První kluzák byl zalétán v roce 1934 a téměř v zápětí se začal vyrábět podle dokumentace jak v továrně Kochman v Kralupech nad Vltavou, nebo v karosárně Sodomka ve Vysokém Mýtě, ale i svépomocí v jednotlivých aeroklubech a MLL. A díky tomu, že neexistovala centrální výroba, není úplně jisté kolik Šedých vlků bylo vyrobeno, ale odhaduje se kolem šedesáti kusů. Bohužel druhou světovou válku přežil jen jediný kus (pátý vyrobený), který skončil na půdě jednoho plachtaře, ale díky tomu je od roku 1973 v leteckém muzeu ve Kbelích. Nu a díky Jiřímu Leníkovi se Šedý vlk opět vrátí na oblohu a v neděli 28.května 2017 se jako bonus po závodě Šohajů, účastníci této soutěže podíleli na cvičném skládání už skoro hotového Šedého vlka.  
A bychom se ještě vrátili k těm Šohajům.    
První z Šohajů Z-25 vymyslel v roce 1947 v Otrokovicích konstruktér Ladislav Marcol jako jednomístný, celodřevěný (a plátnem potažený) hornoplošník. Po té co na naší obloze létaly kluzáky Z-24 Krajánek a Z-23 Honza bylo rozhodnuto, že by měl vzniknout kluzák pro výkonnostní létání a tak se tým kolem Ladislava Marcela pustil do práce a v roce 1947 se objevil první Šohaj. Letounů Z-25 bylo do roku 1949 vyrobeno rovných sto, z nichž jich asi tak kolem patnácti bylo exportováno do Bulharska a Rumunska. Téměř okamžitě se zavedením tohoto typu se výkony československých plachtařů začaly výrazně lepšit a v roce 1949 se konala první celostátní soutěž v bezmotorovém létání na letišti v Brně – Medlánkách za účasti pouze Z-25 Šohaj. V témže roce byla Leteckými závody Gottwaldov-Otrokovice i vyhlášena soutěž o nejlepší výkon na tomto typu letounu. V této soutěži dosáhl Ladislav Šváb času 6 hodin a 44 minut, nejvýše vystoupal Libor Skála (3 572 metrů) a nejdále doletěl Alois Zábrodský a to 266 kilometrů. Tyto výkony v roce 1950 překonal Tomáš Maňka, když doletět 398 kilometrů a k tomu v roce 1955 Jindra Paušová vydržela ve vzduchu 9 hodin a 3 minuty.
Z-25 má rozpětí 15 metrů, délku 7,15 metru, hmotnost 182 kg (vzletovou 272 kg) a maximální rychlost 215 km/h.
Pokračovatelem Z-25 byl LG-125 Šohaj 2, opět z dílny Ladislava Marcola, který spatřil světlo světa v roce 1949. Opět se jednalo o jednomístný, celodřevěný jednoplošník. Na rozdíl od Z-25 měl LG-125 neměl odnímatelný, ale sklápěcí překryt kabiny. Letounů LG-125 Šohaj 2 bylo v Otrokovicích vyrobeno do roku 1951 sto padesát kusů a dalších necelých sto třicet vzniklo v Orličanu Choceň, přičemž jich téměř sedmdesát putovalo na export do zahraničí. Nejlepší výkon na tomto kluzáku předvedl v roce 1954 Bohumil Dočekal, který vystoupal do výšky 9 325 metrů a nejdále letěl 477 kilometrů Zdeněk Volf v roce 1953 a opravdu majstrštichem byl přelet z Vrchlabí do Varšavy, který v roce 1956 předvedl František Svinka (404 kilometrů).
LG-125 Šohaj 2 má stejně jako jeho předchůdce rozpětí 15 metrů, délku 7,13 metru, prázdnou hmotnost 190 kg (vzletovou 295 kg) a maximální rychlost 200 km/h.
Třetím do party byl LK- 425 Šohaj 3 z roku 1955, z projektového prkna, jak jinak, Ladislava Marcola. Letoun však už nevznikal v Otrokovicích, ale v Kunovicích, kam se Marcolův projekční tým přestěhoval. A samozřejmě měl i téměř shodnou konstrukci s předchozími typy, jen měl přece jenom jisté konstrukční aerodynamické úpravy. Letoun se však už výrazněji lišil tvarem překrytu kabiny, která byla složená ze dvou prosklených částí, přičemž přední část byla pevná (špička letounu plechová) a zadní se dala odklopit. I přes všechnu snahu při úpravách a modernizaci Šohaje se bohužel vše dobře zamýšlené neodrazilo až tak ve zlepšených výkonech LK-425. Ale i tak byla do Chocně zadána sériová výroba a do provozu se dostalo do roku 1955 sto čtyřicet letounů, které spolu s předchozími typy létaly hojně až do šedesátých let a patřily k nosným letounům československého plachtařství.
A ještě dovětek, že LK-425 měl rozpětí 15,60 metru, délku 7,18 metru, prázdnou hmotnost 218 kg (letovou 308 kg) a dosáhl maximální rychlosti 200 km/h.
 
…a co se týče Rané, tak návštěvy viz. Šedá deka vůkol a konipas nakonec měřil bazén a předchozí návštěvy Rané viz. 2016 Lyžaři a skokani pálili na Blahoslava, Za bedlivého dohledu Boženy, Heinricha a Eugena, Lyžaři a skokani pálili na Blahoslava, a návštěvy předchozí na Rané v roce 2015 ...dovětek k té zmíněné nové ranské ElipseSurikaty jsou už pod peřinou…Dobře uvařená sedmnáctka k narozeninám (s fotografiemi Miloše Jenčíka) a dále viz: Ferdinand dorazil malé Lipany,  Hlaváček kouká na stranu, žába leze po svahu a Dobré ráno přejí otakárci syslům za trnkovým keřem, a nebo ještě na ty dřívější… viz. Na svatého Václava pěkný den, přijde pohodlný podzimek…,Přískokem vpřed a ani kostel neshořel viz.Takové malé setkání v červenciJaponec nakonec ... léta,  Slunečnice slunily, jiřičky jiřily…Kanáři s Kmotrem na ŠohajíchMezi námi POTKany…., nebo Porouchaná kredenc, Gottlobův stařeček a loučení Tomáše JílkaErwínkovo odpoledne, kalná rána a burlaci na kopciDejme si Koniklec, Kavyl, Ovsíř, Hlaváček…Copak vymřely krávy?A „Skřivánci na niti“ tu řvali jako krávy…Od Jaromíra k Václavu…Deštivý Ranský pohárDalší Ranský pohár dokroužil nad HrádkemPod dohledem Milé hory…Jeżówská miminka Erwina Primavesi se rojila…Přivolávání jara na RanéPomlázka mezi zeleným trojvrším…Loučení s létem na Rané…a pak, že tu neprší…., Hvězdné jitření hlaváčku polního …a na kopci viz. Svatý Václav v ráji uspal surikatyKdyž do ráje přijde podzim…Surikaty na padáku
 
text: (jjk), foto: Josef Mezera POTK
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

vgc vgc

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama