Akce a soutěže

06.09.2009 10:58

Mostkovice u Plumlovské přehrady…

text,foto: (jjk) Mostkovice u Plumlovské přehrady…

…jsou známé svým vojenským letištěm, které tu fungovalo od třicátých do konce šedesátých let minulého století. A dnes tu také malé letiště pro ultralehká letadla najdeme. Že to nikomu nic neříká? Ale určitě říká, řeč je o letišti Vojenského leteckého učiliště Prostějov II. – Stichovice o jehož zřízení se rozhodlo v roce 1935 a zprovozněno bylo dva roky později.

V článku o světovém a evropském šampionátu V rybníce a popravišti popadali Freestylisti je o něm zmínka v souvislosti s tím, že se armáda už na stávající prostějovské letiště nevešla a tak se hledalo místo na letiště druhé, kde by studenti Vojenského leteckého učiliště mohli trénovat. Vybráno bylo místo v katastru obce Mostkovice resp. Stichovice v Plumlovském panství jejíž historie sahá až do jedenáctého století. Plumlovsko postupně patřilo pánům z Kravař, Pernštejnům a Lichtenštejnům, kteří panství vlastnili až do první světové války. Pro zajímavost na památku padlých v této válce stojí ve Stichovicích i Mostkovicích pomníky postavené z kamene použitého na stavbu místní přehrady. Nebyla to první válka, která tento kraj poznamenala. Ve druhé polovině osmnáctého století bylo Plumlovsko zplundrováno švédskou armádou a o sto let později pro změnu zde řádily armády rovnou dvě a to během prusko-rakouské v roce 1866. Ve dvacátém století se nejprve začala stavět plumlovská přehrada v roce 1912, a po přerušení stavby během světové války byla dostavěna v roce 1933. O dva roky později vojenská správa rozhodla o zřízení druhého letiště pro Vojenské letecké učiliště (VLU) Prostějov a to ,jak bylo zmíněno,  u Stichovic cca pět kilometrů na západ od Prostějova. Stavba probíhala i s ohledem na zhoršující se zahraničněpolitickou situaci neuvěřitelným tempem a 7. ledna 1937 byl na něm zahájen plný provoz a dostalo označení Letiště Prostějov II - Stichovice. Letiště se utěšeně rozvíjelo, ale čáru přes rozpočet plánovačům československé armády udělala německá okupace v roce 1939. Podobně jako sousední prostějovské letiště i to ve Stichovicích obsazeno. Paradoxně to letišti a přilehlému areálu prospělo. Německá armáda letiště rozšířila a vybudovala nové objekty. Dnes mnohé z nich stojí a zajímavá je i kombinace „prvorepublikového“ hangáru a německých baráků sloužících vlakové vlečce (tak dnes mimo provoz). Letiště mělo v té době úctyhodné rozměry, protože zde mohly přistávat i obří šestimotorové transportní letouny Messerschmitt Me 323 Gigant. Ty kromě Stichovic byly k vidění i na druhém prostějovském letišti, ale i ve Skutči a Chrudimi. Po konci války obnovilo provoz letecké učiliště a ve Stichovicích se téměř okamžitě začalo létat pod označením Pilotní škola II (jedničku měla škola v Prostějově a trojku v Olomouci). Trénovalo se zde především na trofejních strojích Arado Ar 96/Avia C-2, Siebel Si 204/Aero C-3/103 a Messerschmitt Bf 109 G/K resp. Jeho československá konstrukce Avia S-199. Po únoru 1948 se z druhé stala čtvrtá Pilotní škola a v roce 1951 byly všechny pilotní školy přejmenovány na letecké školní pluky. Stichovický 3.lšp se, ale přestěhoval do Trenčína, kde byl posléze zrušen. V poválečném období ve Stichovicích postupně fungovaly Letištní peruť Prostějov II., Pomocná peruť Prostějov II., Školní peruť Prostějov II., 4. letecká základna a 4.letecký prapor, respektive 30. letecký bitevní pluk „Ostravský“. V tom období byla také postavena věž řízení letového provozu a právy letiště, která překvapivě stojí podobně jako hangár a některé další budovy, dodnes. A přišel rok 1968 a okupace „spřátelenými“ vojsky Varšavské smlouvy. Den před 21.srpnem přelétl na cvičení u Mladé Boleslavi 12.vrtulníkový pluk z Olomouce, ale domů se už nemohl vrátit. Olomoucké letiště bylo obsazeno polskými vojáky a posléze „na věčné časy“ Sovětskou armádou a tak byl 12.vrp umístěn ve Stichovicích a s ním i 2.letištní prapor a 331.vrtulníkový roj. Koncem srpna byl 12.vrp. zrušen a stroje převzala Odloučená část 1. dopravně-výsadkového leteckého pluku a 1.velitelská letka v Bechyni. Odloučená část 1.dvlp zde byla do roku 1970, stejně jako 331. roj a Odloučená část 5.letištního praporu a všech čtyři a čtyřicet vrtulníků Mi-4 se stěhovalo vedle do Prostějova. A tím vlastně ustal letecký provoz ve Stichovicích definitivně. V roce 1960 zde také vznikl specializovaný útvar zabývající se opravami zařízení protivzdušné obrany státu, tedy převážně raketovými systémy. Protože se v té době všechno utajovalo, opravárenský závod se zabýval opravdu „choulostivým“ zařízením, které nesměl vidět ani „imperialista“ ani „vnitřní nepřítel“ a navíc, jak bylo řečeno, v roce 1970 přestalo letiště sloužit svému účelu, byl areál „obestavěn“ stromy. To v dnešních dnech působí poněkud nepatřičně a to především proto, že paradoxně z řídící věže není vidět na vzletovou a přistávací plochu letiště, což by bylo poněkud nepraktické, kdyby věž byla v provozu. A tak po roce 1970 následujících dvacet let zde bylo možné vidět maximálně nějaké práškující Čmeláky. Plný provoz na letišti byl obnoven krátce po roce 1990, kdy se sem nastěhoval „ultralehký“ Deltaklub Stichovice respektive Aeroklub Prostějov-Stichovice, který zde má svůj malý areálek. Po roce 1990 také vznikl Vojenský opravárenský podnik, který se koncem devadesátých let proměnil v akciovou společnost Forte, která se zabývá vlastně stejnou činností jako její předchůdci. Tedy údržbou letadlových celků, opravou mobilních komplexů protivzdušné obrany, elektrocentrál, kompresorů a metrologická laboratoř se zabývá kalibrací a opravou měřidel a měřících systémů atp. Zcela jistě zajímavostí je, jak bylo zmíněno, že v areálu zůstala téměř neporušená věž (i když samozřejmě bez technického zařízení), hangár z tzv. první republiky (využívaný „dřevaři“) a další objekty. Pokud by někdy v budoucnu došlo k propojení letiště s areálem, byla by věž opravdovou raritou na malém aeroklubáckém letišti, kterou se hned tak někdo pochlubit nemůže. Na tomto místě se sluší poděkovat panu ing.Tomáši Krzákovi, šéfovi zmíněné opravárenské firmy, který autorovi těchto řádků umožnil exkurzi v dnes už historické věži řízení letového provozu, hangáru a části areálu. K tomu nezbývá než dodat malý podotek. Zajímavé je, že termín „brownfield“ vznikl až v poslední době, ale jak je na některých případech vidět zužitkovali budovy po zaniklých letištích už naši předci, nebo „osvícení“ podnikatelé aniž by tento termín znali. Brownfieldy lze vidět například na letišti na Borech, ale to zaniklo až na začátku devadesátých let, ale najít téměř netknuté letištní budovy v místě, kde letiště zaniklo před čtyřiceti lety je opravdu překvapivé. O to víc to potěší. Podobně jako revitalizace letišť v Pardubicích, Hradci Králové, Českých Budějovicích a podobně. V tomto ohledu je smutné, zbytečné a zcela nesmyslné vidět likvidaci žateckého letiště, nebo historického hangáru v Brně-Slatině a nebo naprosto absurdní nedávnou likvidaci letiště v Holešově. Je to obrázek naší společnosti, někde si své historie váží a někde je jim zcela lhostejná. Některé tyto zmíněné objekty ty mohly stát další desítky let jako připomínka naší historie a sloužit, byť třeba jinému účelu, být užitečné jako součást tzv.brownfieldu a být připomínkou našim potomkům. Naštěstí současné „krabice“ v tzv.greenfieldech nás nepřežijí a nikdo jich nebude litovat, vždyť i jejich historická či architektonická, nebo jen symbolická, citová hodnota je a bude nulová a to je dobře.

(jjk)

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama